Your Dancer [Minsung]- pozastaveno

-9-

Hlavně se chovej jako kdyby tě to vůbec nerozhodilo.

,,No prostě jsem šel tam,  kde jsi minule tančil a myslel jsem si, že tě tam uvidím. Fakt dobře tančíš. Místo toho tam byl, ale ten Felix a řekl mi o tobě. Vypadáš jako kdyby tě to dost rozhodilo." řekl jsem s klidným hlasem a mířil směr sedačka. Šlo na něm vidět jak je rozhozený. Pevně svíral hrnek a snažil se nezčervenat. Těšilo mě to, že byl ze mě mimo.

Minho pov

Tak jo vypij to a vypař se. Je jedno, jak jsi na tom s kotníkem, ale hlavní je se od tuď teď co nejrychleji dostat. Ne, že by kluci bylo hrozná společnost, ale prostě jsem musel vypadnout.  Jisung se blížil a já začínal víc a víc šílet. Rychle jsem začal pít to kakao a položil jsem hrnek.

,,Těšilo mě. Moc děkuju za ošetření a to dobré pití. Já myslím, že bude fajn dělat, že se nic nestalo a tak. Tak jo Těšilo mě a mějte se." vstal jsem moc rychle ,že se mi zatočila hlava ,ale na to jsem byl zvyklý, a tak jsem přidal na kroku a skoro až chtěl vyběhnout. Skoro by se mi to i podařilo nebýt toho hrozného kotníku.

Podvrtla se mi noha a já spadl na nikoho jiného než Jisunga. Už mě to přestával bavit. Rychle jsem se zvedl a uklonil se. Neměl Jsem sice odvoz v tom dešti ,ale radši zmoknul než tady v trapné chvíli mluvit.

,,Nechceš odvézt-" slyšel jsme jak někdo na mě volá ,ale já už zmizel i s bolavým kotníkem venku. Okamžitě jsem šel směr JYP budova a chtěl zavolat Lixovi. Naštěstí jsem ho viděl jak jde zevnitř a rychle jsem ho chytl. Společně s ním jsem odjel domů. Ptal se mě na to proč kulhám a já začal vše vysvětlovat. Dá se řict, že jsem byl naprosto mimo.

Jisung pov

,,Mohl jsem ho odvézt. No nic a od kud se vy dva znáte?" zeptal se mě Chan když Minho opustil dorm.

,,Ale to je jedno jdu si lehnout. A nerušit!" Třískl jsem dveřmi svého pokoje a spadl na postel. Nechápal jsem vůbec co se stalo.

Jak se sem dostal?
Co tu dělal?
Proč se takhle choval?
Proč ho neustále potkávám?
Je to snad nějaké znamení?
Možná bychom měli začít od znova?
Co když je to nějaké znamení osudu nebo něco?
Upřímně si myslím, že bych měl přestat sledovat tolik anime.

Měl jsem hlavu plnou otázek a na žádnou neměl odpověď. Když jsem se zaposlouchal do ticha uspyšel jsem jen rozhovor v obýváku, jelikož tyhle zdi jsou jako papír.

,,A proč si myslíš, že je to ten o kterém pořád mluví? A navíc podle mě to není normální. Není to jako vždy, vždyť kolikrát někoho potkal a choval se úplně. Teď je...." dál jsem rozuměl už dost slabě a bylo těžké rozeznat co říká. Kdyby mluvil anglicky tak by se to dalo lépe rozeznat. Korejština je horší v tom že řekněte jednu souhlasku nebo samohlásku jinak a je to úplně jiné slovo a úplně jiný význam.

~

,,Achjo je divný, že jsem vyspaný. Normálně když přijdu pozdě a ráno vstanu brzo, tak jsem rozespalý. Nikdy není, ale ještě světlo tak jakože tu už svítí slunce? Kolik je? COŽE?! TOLIK?! Vždyť už jsem měl být dávno ve studiu!!"

Rychle jsem vyletěl z postele a oblékl se, pak koupelna a poslední zastávka byla kuchyně. Zastavil jsem se přímo ve vchodu dovnitř. Stál tam Chan co něco vařil.

,,Ehm Chanie-hyung? Ty nejsi ve studiu?" zeptal jsem se ho celkem překvapeně.

,,Oh Jisu ty už jsi vzhůru? No je pravda, že jsem tě slyšel pobíhat po celém baráku. A pokud vidíš, tak ne nejsem. Je sobota a ty víš, že dneska tam chodí jen Changbin a nebo občas já s ním, ale dneska jsem chtěl zůstat tady. Laptop mám stejně vždy u sebe tak co že?" Usmál se a dál vařil.

,,Oh a jo no... ale já si tam včera nedodělal práci tak tam musím-" nestihl jsem ani dopovědět a už mi do toho skočil Chan.

,,Práci tam žádnou nemáš. Teda nemáš žádnou rozdělanou. Schválně jsem volal binovi a on říkal, že tam nic není." Děkuju Bine, že kvůli tobě nemůžu do práce. Poprvé co jsem naštvaný na někoho kdo mi zakázal jít do studia.

,,Tak pojď mi s tím alespoň pomoct nebo tam budeš jen stát?" Kývnul jsem a šel jsem za ním.

Minho pov

,,Minho, ale to je fakt jak fanfikce co čte Seungmin o Day6 nebo co četl Hyunjin o Got7. Promiň ,ale tomu je dost těžký uvěřit. Jako to, že by tě Chan nějak ošetřil a nebo pomohl to ještě možná jo, ale že by se tam pak přidal Changbin ,se kterým ses bavil a pak náhodou přišel Jisung? Jako jo ptal se na tebe ale... nevím je to těžký." konstatoval Felix po té co jsem mu už asi po sté vysvětlil co se včera stalo.

,,Hele ty jsi mi vždycky věřil a tobě jsem vždy cokoliv mohl říct. Myslíš, že bych něco takového byl schopný vymyslet? Dokážu vymyslet choreografii, dokážu vymyslet o různých věcech, ale sám víš, že tohle bych ani já nevymyslel." Díval jsem se na něj s těma psíma očima s nadějí.

,,Achjo... No tak dobře věřím ti. Ale musíš mi říct jednu věc.... kdo lépe voněl? Changbin nebo Bang Chan?" Nahnul se ke mně s úsměvem jako nějaká velká fanynka.

,,No... ehm... to je těžší jelikož každý měl svoji specifickou vůni, ale... chan mi voněl trošku lépe no.." začal jsem se smát a Felix taky.

-------------

Hi kytičky. Omlouvám se, že jsem přes svátky nepsala, ale chtěla jsem si je v klidu užít a pak jsem měla narozeniny tak ty jsem si taky chtěla užít.

No ale nebojte se zase mě chytla psací nálada so look forward for it.

Napište co by jste kdyztak v další kapitole.

Vaše Maya❤🌻