Your Dancer [Minsung]- pozastaveno

-6-

Přišli jsme už se vším všudy k Hyunjinovi a zaklepali. Vešli jsme a šli rovnou do jeho pokoje. Na zemi bylo plno rozházeného oblečení. Hyun zrovna seděl u stolu a nějak si upravoval obličej s vlasy.

,,Víš, že tam máme za chvíli být?" řekl Lix mezi tím, co mu tam nějak pomáhal uklízet. Hyunjin byl ještě pořád v tom stejném co měl na tréninku.

,,Jo vím právě ,že nestíhám. Neměl jsem se tam zdržovat s těmi dvěma. Sakra nestíhám." Zrovna si dodělal linky a stíny a už utíkal ke skříni. Já ho pobaveně sledoval. Nechápal jsem ,proč tak zmatkuje.

,,No a k tomu tu košili. Jo a tenhle opasek.... o ale nevím jestli ne tyhle kalhoty? Minho co myslíš?" otočil se na mě Felix i s Hyunem. Já se postavil a šel k nim. Náhodně jsem vzal nějaké kalhoty rolák a tu košili co držel felix.

,,Tohle si vem, nějaký náhrdelník a jdeme. Ty se chováš jako by jsi měl jít na rande. Bože." prohlásil jsem a šel si sednou zpátky na postel.

,,Díky, ale vím, že ty kdybys měl jít ven třeba s Jisungem tak se chováš stejně nebo hůř." zasmál se mezi tím co se převlékl. Felix si mezi tím stihl ke mně sednout.

,,Hele, ale Jisung a Jeongin s Minem je rozdíl jo? Ale ne já bych byl v klidu." řekl jsem s nosánkem nahoru. Felix a Hyun se začali smát. ,,Jo určitě." řekl ironicky Lix a když už se Hyunjin doupravil tak jsme mohli jít.

~

,,No a pak za námi přišel nějaký chlap a dal nám tu vizitku. Další den jsme mu zavolali a vzali to." dopověděl jsem historku o tom ,jak jsme se dostali do JYP entertainment.

,,Hele jako ,ale je pravda že Minho vynechal dost věcí. Třeba to jak jsme šíleli a nebo jak jsme si já a Hyunjin mysleli, že na to vystoupení přišli jakože fakt bin,chris a han. A taky jak Hyunjin jednou...." V tu chvíli Hyunjin zakryl Felixovi pusu.

,,Ale to nic. Nezajdeme se někam bavit?" hned změnil téma Hyunjin. ,,Já a Jeongin nechodíme rádi na párty nebo tak." namítl Min.

,,Vždyť já taky moc ne. Já nevěděl, jestli náhodou vy nechcete jít. Ale můžeme se jít projít." Já i Felix jsme se na Hyuna podívali a on nám naznačil ať jsme zticha. Kdybychom jim jen řekli, že tak rád chodil na párty a někdy se nevracel domů. A kdyby ti dva jen věděli, že vždycky to nebyli jen holky.

Upřímně jsem si myslel, že je Hyun spíš na holky ale dneska se choval jako kdyby slovo holka v životě neslyšel.

~

Další den ráno jsme počkali na Mina a Jeongina a šli jsme s nimi. Hyunjin byl překvapivě mezi prvními vzhůru a připraven. Dost jsme se s Lixem divili co se s ním poslední dobou děje.
Když jsme se rozdělili tak si šel každý dělat svoje. Měli jsme už i svoje karty díky ,kterých nás pouští dovnitř.

Mně se dneska vůbec nedařilo a jen jsem dělal chybu za druhou. Nedělal jsem si ani moc pauzy a jen jsem trénoval. Opravdu mi to dneska nešlo. Když přišel čas oběda ,tak jsem tam s nimi dlouho nepobyl a hned co jsem snědl, jsem šel opět cvičit. Kroky se mi pletly a měl jsem pocit jako kdybych slovo správně neznal.

Hyunjin a Felix byli skvělí jako vždy a tak si občas dělali přestávky a snažili mi nějak radit. I když jsem vše skvěle chápal, tak tělo jako kdyby tančilo poprvé a ani nevědělo co to vůbec slovo tanec znamená.

~

Stal jsem u skříňky ,na které byl notebook a v něm písničky. Pouštěl jsem tu samou písničku stále a stále. Měl jsem pocit ,jako bych v té budově byl poslední. Hyunjin a Felix už byli nejspíš dávno doma a určitě i v posteli. To stejné se Seungminem a Jeonginem. Jen já zůstal a dál trénoval. Byl jsem vyčerpaný ,ale musel jsem trénovat, protože se čím dál tím víc blížil den kdy jsme se měli předvést na ostro. Přesněji před našimi hvězdami.

Stále jsem nevěděl kdo to je a ani kluci. To jsem ,ale teď nebral v potaz. Tančil jsem na píseň Dawn 새 벽 (video nahoře), kterou jsem se učil sám. Občas mi pomohli choreografé, ale s nimi jsme se hlavně zaměřovali na náš hromadný tanec.

Když jsem zrovna začínal tančit něco mě povzbudilo a snažil jsem se. Kroky mi začaly vycházet a boky se hýbaly přesně do rytmu. Vžil jsem se do toho tak ,že jsem kolem sebe nevnímal nic jen hudbu. Když skončila tak jsem otevřel oči a podíval se na sebe. Usmál jsem se a plácl si sám se sebou. Byl jsem vážně šťastný. Ne jen ,protože už jsem to zvládl, ale taky protože jsem už mohl jít domů a pořádně se vyspat.

Otočil jsem se a šel jsem k notebooku. Něco mě ale zaskočilo. Ve dveřích někdo stál. A ne jen tak někdo. Han Jisung. Já na něj měl nějaké štěstí. Stal tam s jemně pootevřenou pusou a lehce tleskal. Já se zastavil a uklonil se.

,,Takže lidí do kterých vrážím mají talent." uchechtl se ukázal mi palec nahoru. ,,Fakt dobrý-" chtěl jsem poděkovat, ale v tu chvíli na něj nějaký hlas zavolal a on s uklonou odešel. Jak jsem říkal, že se dnes pořádně vyspím tak to byla lež, jelikož díky tomuhle neusnu pěkné dlouhou dobu. Žil jsem si jak v nějaké knize.

---------

So i am back and i have ideas. Pokud se vám líbilo tak mi můžete dát vědět do komentářů a jsem strašně ráda, že tenhle příběh má takové ohlasy.

Co myslíte že se bude dít dál? Jen pište možná se budu inspirovat ale zklamu vás jelikož 18+ vám nenapíšu.

S láskou a srdcem plným Stray kids se loučí Maya.