Claire Salvatore ✔️

1. setkání

*z pohledu Claire*

Damon a já jsme si byli docela blízcí. Oba jsme milovali lidskou krev, měli jsme stejný smysl pro humor a dělali jsme Stefanovi na schvály, potom jsem se ale bohužel nedobrovolně přeměnila v upírku, a tím jsme se všichni oddálili, ale hlavně Stefan a já. Nenávidí mě.

,,Claire stůj! Řekni proč furt musíš všem jenom ubližovat!" Křičel na mě Stefan, a já se nad tím zamyslela. Co když má pravdu, co když nemám právo být na svobodě? Ale vždyť já za nic nemůžu, za všechno může Katherine.

,,Hele kluci chci s vámi uzavřít dohodu," zastavila jsem se a chtěla začít vyjednávat. ,,jakou?" Řekli naráz, a připravovali se na to že je Budu chtít zradit, ale já taková nejsem, vlastně ani neví jaká jsem.

Nikdy nepoznali mou upíří stránku, pro ně jsem prostě nebezpečná i když mě ani neznají. ,,Budu pít lidskou krev pouze ze sáčku, za podmínky že s vámi budu moct normálně žít, na svobodě," připadá mi to jako férový návrh, a jestli jim ne tak to je jejich chyba.

,,Proč bychom ti měli věřit?" Ozval se Damon mezitím co Stefan jen mlčel a nehybně na mě zíral. ,,Protože ať chcete nebo ne, pořád jsem vaše sestra," myslela jsem si že když vytáhnu tohle, tak to zabere, protože jsem prostě jejich krev, a jestli to nepřijmou, budu se muset připravit na útěk.

,,Ale jestli zabiješ člověka, jestli se objeví ve zprávách jen jediná zmínka o zvířecím útoku, tak tě zavřeme v cele, a tentokrát už žádnou krev dostávat nebudeš, necháme tě vyschnout," konečně se ozval Stefan.

Já nastavila ruku směrem k nim, a řekla ,,Domluveno," žádný z nich mi ruku nepodal, ale kývli hlavou na souhlas.

Když mě zavedli domů, z nějakého důvodu tam seděl nějaký pohledný muž. ,,A kdopak je tahle krásná květinka?" Usmíval se. ,,Jmenuji se Claire Salvatore a vy jste?" Teď měl zmatený pohled vůbec nevěděl jestli si dělám srandu nebo mluvím naprosto vážně.
,,Nevěděl jsem že mají bratři Salvatorovi sestru... No nic. Já jsem Klaus Mikealson, určitě jsi o mě slyšela."

,,to je vtipný vlastně o tobě slyším poprvé," vážně jsem nevěděla kdo to je a tak jsem se ho zeptala: ,,proč bych tě jako měla znát?" ,,No například proto že jsem ten všemi obávaný původní hybrid?"

Byla jsem unavená, a nechtěla poslouchat jak se chvástá, tak jsem vzala kůl který tam nevím z jakého důvodu ležel a vrazila mu ho do srdce. ,,Ou to jsi dělat neměla, teď na tebe bude původní hošík naštvanej." ,,O čem to mluvíš Damone?" Otočila jsem se a pořád tam ležel, ale o hodinu později jsem se tam šla znovu podívat, a stál za mnou, nemohla jsem to pochopit, každýho upíra přece zabije dřevěný kůl do srdce.

,,Už víš proč jsem tak obávaný?" Hned co to řekl zlomil mi vaz. Byla jsem ráda taky mi totiž mohl vyrvat srdce a to by pro mě nebylo moc dobrý.

Když jsem se o další hodinu později vzbudila pořád tam stál. ,,Můžeš mi sakra vysvětlit jaktože nejsi mrtvej!"

,,Ou s radostí. Takže já, Rebekah, Elijah, Kol, Finn a taky náš tatík jsme původními upíry. Nejde nás zabít teda alespoň ne takhle obyčejně ale i kdybys věděla jak mě zabít tak nebudeš moct. Za prvý jsem silnější a za druhý když zemřu já zemře každý upír kterýho jsem kdy stvořil a také zemřou ti které stvořili moji upíři no a tak dále a tak dále."

Docela blbý že zrovna já mám štěstí na původního upíra, teď mě bude chtít zabít. ,,Noo takže já asi mizim," řekla jsem a chystala se zdrhnout, jenže Klaus mě zastavil. ,,Kampak, snad se mě nebojíš?"

,,Jsem si celkem jistá že mě teď budeš chtít zabít, takže kdybys mi dal aspoň šanci na útěk, tak bych se nezlobila," snažila jsem se být co nejvíce v klidu, ale moc to nejde když víte že každou chvíli můžete umřít.

,,Ne já tě nezabiju jsem rád že mám tady bratry Salvatorovi na své straně už několikrát se mě totiž pokusili vysušit." Zasmál se a konečně mě pustil, já jsem si oddychla, a svalila jsem se na křeslo.

,,Dnes pořádám s Rebekou a bratry slavnostní ples kvůli tomu že jsme se opět vrátili do Mystic Falls, všichni jste zvaní."