Claire Salvatore ✔️

20. Jak to všechno začalo...

*z pohledu Claire*

,,Víš napadlo mě, ty znáš můj příběh, já znám příběh tvých bratrů, ale co neznám, je ten tvůj. Nikdy ses nezmínila o tom jak ses stala upírem." Zeptal se z ničeho nic Klaus, po tom co už bylo ráno a všichni byli vzhůru.

,,To je pravda, a nenapadlo tě že k tomu mám své důvody?" Řekla jsem naštvaně. ,,Promiň, já jen -"

Jeho mluvení přerušil můj hlasitý smích. ,,Dělám si srandu, není to tajný, akorát to ještě nikdy nikoho nezajímalo. Ale pokud to chceš vážně vědět -"

,,To chci." Přerušil mě zase on. ,,Tak fajn."

,,Stefane, ty víš že mi otec zakázal si s vámi hrát. Mohl by tě potrestat." Řekla jsem se smíchem. ,,Co bych pro své dvojče neudělal."

,,Dvojče?" Vletěl mi do řeči Klaus. ,,Ano dvojče, jsem mladší o 7 minut." Klaus se pořád tvářil zmateně, ale poslouchal dál.

,,A kde je Katherine?" Zastavila jsem se a dívala se mu do očí. ,,Nevím, asi někde s Damonem." Odpověděl, a zněl trošku žárlivě a naštvaně, jen se to snažil skrýt.

,,Ty víš že to není správné. Hraje si s vámi, prostě to ukonči." Pobízela jsem ho, ale jeho touha po Katherine Pierce byla silnější než má slova.

,,Tak mi aspoň slib že budeš opatrný." Chytla jsem ho za ruku a pousmála se. ,,Slibuju."

,,Slib samozřejmě nedodržel jak víš." Promluvila jsem na Klause, který měl zavřené oči. ,,Unavuji tě snad?" Zeptala jsem se, a on  nesouhlasně zavrtěl hlavou. ,,Povídej dál, já tě poslouchám a tvé vyprávění si představuji v hlavě."

,,Dobrá taktika." Pochválila jsem mu a vyprávěla dál.

,,Claire! Ty víš že se nemáš stýkat s bratry. Mají na tebe špatný vliv." Vyletěl na nás otec, já jsem se tak strašné bála, že jsem začala utíkat o život, a bratra jsem tam nechala.

Ještě jsem viděla jak mu dal otec facku, a vynadával mu. Proč jsem to udělala? Proč jsem ho tam nechala, nejsem o nic lepší než Katherine. Udělala by to samé, sama mi to řekla.

Vím že je upír, s otcem to probíráme už dlouho, akorát nikdo neví že i ona je upír. Vím to jen já, ale nechci aby bratři měli zlomené srdce. Katherine si se mnou potají povídá, a svěřuje se mi, a pak mi vymaže paměť...aspoň si to myslí.

,,Takže tys byla Katherinina kámoška?" Zeptal se posměšné Klaus. ,,Jen na oko, chtěla jsem vědět jestli plánuje ublížit bratrům." Odpověděla jsem.

Já prý mám být ta co po otci převezme to břemeno, zapisovat každý krok, a lovit upíry.

,,Ahoj Claire, ráda tě zase vidím." Usmála se mile Kat, a já jsem jí úsměv vrátila, akorát byl falešný. ,,Já tebe taky Kat." Navzájem jsme se objali.

,,Jestli hledáš skrýš, znám jedno místo." Chytla mě za ruku, ani nečekala na můj souhlas, prostě to udělala. Vedla mě někam do lesa. Když jsme byli dostatečně daleko, otočila se na mě.

,,Neboj nebude to bolet. Nebudeš křičet a ani utíkat." A je to tady, znovu se pokouší mi ovládnout mysl, ale co to dělá? Tohle ještě nikdy neudělala.

Vytasila své tesáky, a zabodla se jima přímo do mého krku. Ale mou krev zase vyplivla. ,,Celou tu dobu piješ železník?!" Bylo vidět že je naštvaná, a já jsem jen chtěla přežít.

,,Nevěděla jsem to, přísahám." Snažila jsem se lhát, ale díky jejímu dokonalýmu sluchu, a mímu srdci, který teď bušilo jako o závod, mi neuvěřila.

,,Teď tě čeká trest holčičko." Kousla si do ruky, a násilně do mě narvala její krev.

Potom jsem jen cítila škubnutí mé hlavy, a tu nesnesitelnou bolest.

,,No, a takhle nějak to bylo, potom řekla tý sví čarodějce Emily o prsten, a já musela utíkat, protože to co se ze mě stalo by otec nikdy netoleroval."

Klaus se konečně vzpamatoval, a z ničeho nic mě obejmul. ,,A to je za co?" Zeptala jsem se, a hladila ho při tom po vlasech. ,,Za to čím sis musela projít."

,,Ale prosím tě, ve srovnání s tvým příběhem to nic není." Potom jsme oba dva usnuli, taky jsme si to zasloužili, po tom všem...