Claire Salvatore ✔️

28. smrt? nemyslím si...

*z pohledu Rebeky*

,,Měla bys jim tam jet pomoct, o mě se nestarej," usmála se na mě Claire. Nechtěla jsem jí nechávat samotnou, jsem její nejlepší kamarádka, ale právě teď jde o mou neteř, a ta má přednost. ,,Hned jsem zpátky, a promluvíme si," vrátila jsem jí úsměv a spěchala k autu.

*z pohledu Klause*

,,Jak jsi mohl jí sem přivést?!" zuřil jsem a měl zlost na Elijaha. ,,Kdybych jí nepřivezl, vrazila by si kůl do srdce," odpověděl klidně můj bratr. ,,To by nikdy neudělala, její život jí je až příliš cenný," podíval jsem se na Hope, a došlo mi že jsem málem zapomněl na celou situaci. Když byla narozena, posedla jí nějaká divná a zlá moc. Nejspíš teď nese následky. ,,Seženu čarodějky, určitě najdou nějaký způsob se toho zbavit," ujišťoval jsem Hayley.

Chvíli pobudu v New Orleans, abych byl kdykoliv k dispozici, a dohlédl nad situací. Elijah slíbil že se postará o Claire, a tentokrát jí za mnou nebude pouštět.

Blízko nás se zastavilo známé auto, a vystoupila z něj má okouzlující sestra. Podíval jsem se na Elijaha, myslel jsem že jí nějak zpacifikoval. Moc dlouho to nevydrželo.

Honem utíkala k Hope a objala jí. ,,Pověz mi co se stalo," potom vše probrali, a Rebekah byla spokojená s tím, že ví co se děje. Samozřejmě jí to trápilo, ale změny nálad nemůžou být tak strašné, že?

*z pohledu Claire*

Jsem sama v Mikaelsonovic sídle, a najednou slyším někoho klepat na dveře. ,,Claaaaire, vím že tam jsi," slyším známý hlas který patří Kaiovi. Dívám se z okna a zahlédnu že v rukou drží dva dřevěné kůly. Takže se nakonec rozhodl to udělat. Proč to nechce udělat jednoduše? Vždyť může vysát všechnu magii v mém těle, tak na co to dělat tak složité? ,,Otevři, Claire, otevři ty dveře," ach, už vím, chce být jen dramatický. Paráda, když už umřu, tak aby z toho byla pořádná show.

,,Fajn, udělám to sám," odněkud vytáhl sekeru, a začal mlátit do dveří. Přišla jsem otevřít. ,,Bylo odemčeno," protočila jsem očima nad tou jeho až moc dramatickou hrou, a nad zničenými dveřmi. ,,Jdu splnit co jsem slíbil," vešel do dveří, a hnal mě ke zdi. ,,Tak na co čekáš?" řekla jsem když už jsem byla přitisklá ke zdi, a on na mě mířil dřevěným kůlem. Jenže on se nějak divně zasmál, nedokážu popsat jak, zahodil oba kůly, řekl ,,do háje s tím," a políbil mě.

Vážně jsem nečekala že přijde něco takového, ale nemohla jsem se odtrhnout.