Claire Salvatore ✔️

21. negativní nálada

*z pohledu Claire*

,,Víš co mi přijde divné? Jestli je Stefan tvé dvojče, tak proč také neslavil narozeniny, nebo se o tom aspoň nezmínil?" ,,To je velmi dobrá otázka. Jak už sis možná všimnul Stefan mě moc nemusí, vlastně od té doby co jsem se stala upírkou.

Vlastně ani nevím proč je na mě naštvaný, ale už jsem se s tím naučila žít.

On ale ne. A na truc už ani nechce slavit společně narozeniny, ukázal se na nich jenom ze slušnosti."

To mě docela naštvalo, ale Klausova přítomnost mě opět uklidnila. ,,No, volala mi Rebekah, prý něco našla." Změnil téma, a já za to byla ráda.

,,Ptal ses co?" Zajímalo mě, protože mě vůbec nenapadlo co by to mohlo být. ,,Ne neptal, ale zajímá mě to stejně jako tebe." Řekl a zvedl se, já šla přímo za ním.

*z pohledu Klause*

Když jsme dorazili k domu, pomocí mého upířího sluchu, jsem zaslechl hlas Marcela Gerarda. ,,Ale ne." Zdá se že to zaslechla i Claire.

,,Prosím, nepoper se s ním. Půjdu radši první." Byla nervózní, bála se že si něco uděláme, jak milé.

Rebekah má pro Marcela slabost, a všichni to víme. Nebyl by to takový problém kdyby to nebyl můj úhlavní nepřítel. Rebekah viděla jak se na sebe nenávistně díváme, tak se zeptala proč.

,,Co jste si udělali že jste takoví?"

Tak jsem začal vyprávět.

,,Jak víš, Marcela jsem vychoval jako vlastního syna. Ale on né jen že mi sebral mé město, ale také se zamiloval do zde přítomné Claire."

To Rebekah trošku znejistila. No jo, žárlivost je nepříjemná, tak nějak jsem se cítil já.

Claire do toho ale také chtěla zasáhnout. ,,Neřekla bych že se zrovna zamiloval ale -" ,,vždyť tomu sama nevěříš, víš moc dobře jaký do tebe byl blázen!"

Začínala se bát, tak jako všichni v místnosti, kromě Marcelusse. Ten měl kamenný výraz, nešlo z něho vyčíst jestli má strach či vztek. Prostě prázdno. ,,A to ani nemluvím o tom že jsi mě zradila Rebeko! Tohle byla jen past že? Nic jsi nenašla."

Neopovážila se promluvit, ale Claire opovážlivostí překypovala.

,,To já řekla Rebece ať ti to neříká. Viň mě, né jí."

,,Vím že to děláš jen proto abys jí ochránila, ale víš o čem se mi Rebekah taky zmínila? Že to ty jsi ta šťastlivka která má zabít původní rodinu."

Začala mít slzy v očích, asi jsem to přehnal. Ale má hrdost mi zakazuje se jí omlouvat, alespoň před Marcelem. ,,Já si to nevybrala." Rozbrečela se a upíří rychlostí utekla z domu.  ,,Tak to se ti povedlo." Zahlásil Marcel, to už jsem nevydržel, a hryznul ho do ruky.

,,Tak Rebeko, užij si to s umírajícím upírem." Řekl jsem, a taky zdrhnul. Zamířil jsem do mystic grilu, kde byli i bratři Salvatorovi, takže jsem si měl s kým povídat.

*z pohledu Claire*

,,Ale notaaaak, zrovna nemám náladu poslouchat ty tvoje keci." Řekla jsem když jsem spatřila Kaiie jak se na mě dívá. ,,To mě prostě nemůžeš nechat na pokoji? Zrovna se chystám domů, takže jestli dovolíš." Dořekla jsem, a snažila se jít dál ale on mi zablokoval cestu.

,,Co se stalo s tím "chci tě zabít"?"  Zeptal se posměšně, a já se ironicky usmála. ,,Jestli tak naléháš, pořád to můžu splnit."

Chvíli se na mě zadíval, a potom natáhl ruku k mému obličeji.

,,Copak? Tys snad plakala?" Nevěděla jsem jestli to říká ironicky, nebo jestli ho to fakt zajímá. ,,Ne, naplakala!" Odsekla jsem i když to byla lež.

Z nějakého důvodu jsem nechtěla být v jeho očích slabá. Nikdy nechci být slabá, ale u Kaiie prostě musím dokazovat že jsem drsná, a že mě nic nesrazí na kolena. Beztak tomu nevěří, ale snaha se cení.

,,Tak proč máš červené oči?" Chvíli jsem přemýšlela nad odpovědí která dává smysl. Až mě jedna napadla. ,,Drogy."