8. lidskost

700 32 1
                                    

*z pohledu Claire*

Když jsem dorazila domů nikdo tam nebyl, což bylo zvláštní protože už byl večer. ,,Haló? Je tu někdo?" Nikdo se neozíval. Nechala jsem to být a šla jsem do vany.

Pustila jsem si nahlas písničky a zpívala si, potom jsem se převlékla do pyžama a šla jsem spát. Probudila jsem se v deset hodin ráno a pořád tam nikdo nebyl, připadalo mi to docela divné ale pak jsem si řekla že by třeba bratři mohli přespat u Eleny a Caroline.

V lednici jsem si vzala sáček s krví a řekla jsem: ,,všechno nejlepší Claire." Když jsem se nasnídala šla jsem si opět lehnout.

Nemohla jsem usnout tak jsem jen zírala do stropu. Bylo tam snad šest pavouků. Po půl hodině už mě má strašně zajímavá činnost nebavila, tak jsem šla ven.

Narazila jsem tam na blonďatou holčinu se zelenýma očima, přišla mi sympatická tak jsem ji ovládla aby se se mnou bavila.

Byla s ní docela sranda ale lepší by bylo kdyby to byla doopravdická kámoška. Zrovna jsem se chystala vstoupit do našeho domu když v tom jsem viděla na zemi obálku. Bylo na ní napsáno:
přijď dneska v 16:00 čekáme tě.
Klaus
Nad dopisem jsem se usmála a koukla jsem se na mobil, bylo 14:18. Ještě dost času na to abych se připravila. Dala jsem si sprchu a vyčistila si zuby. Vzala jsem si tenhle outfit:

 Vzala jsem si tenhle outfit:

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.


A udělala si tenhle účes:

Znovu jsem se podívala do telefonu a bylo tam 15:24

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.


Znovu jsem se podívala do telefonu a bylo tam 15:24. Udělala jsem si drobný make-up a čekala než bude 16:55. Když už byl již zmiňovaný čas, vyrazila jsem z domu. Zazvonila jsem na zvonek a otevřel mi Damon.

,,Co tu děláš Damone?" ,,Nemůžu ti popřát k narozeninám?"

Oba jsme se usmáli a Damon mě obejmul. Vstoupila jsem dovnitř a uviděla tam Stefana, Elenu, Bonnie, Tylera, Caroline, mikealsonovic rodinu a také Marcela. Všichni zakřičeli,

,,všechno nejlepší!" ,,Dneska se bude slavit!" Řekla Caroline. Falešně jsem se usmála a řekla jsem: ,,děkuji vám ale já jsem to nechtěla slavit, jsem na to přece dost stará." Na to Klaus odpověděl: ,,myslím že zas tak stará nejsi."

No s porovnáním s ním, jsem ještě dítě. Všude byl alkohol, sáčky s krví a balónky. Po hodině a něco jsme se všichni usadili k velikánskýmu prostřenýmu stolu a pustili se do večeře.

Všechno bylo perfektní dokud to nezačalo.... všichni se tam začali hádat. A já jsem zahlédla nějakou černou postavu. Byla docela strašidelná a něco mi našeptávala ale já jí nerozuměla její hlas se začal zvyšovat a poté jsem jí porozuměla, říkala: ,,vypni to."

Věděla jsem moc dobře co tím má na mysli. Hučela mi v hlavě, křičela a já už jsem nevěděla co s tou hroznou bolestí udělat tak jsem musela udělat oč mě žádala, vypla jsem si lidskost. Nikdo si toho ani nevšiml, šla jsem ke stolu za ostatními a vykřikla jsem: ,,nemá tohle být párty?!" Zmlkli a podívali se na mě. ,,Lidi? Trochu se odvažte!"

Claire Salvatore ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat