Claire Salvatore ✔️

6. staří "přátelé"

*z pohledu Klause*

Bylo pochopitelný že bude naštvaná ale tohle jsem teda nečekal. Když jsem dorazil domů na gauči seděla Rebekah s Elijahem, byla tam i naše starší sestra Freya ku podivu k nám zašel na návštěvu i Kol.

,,Co se děje?" Kol by nepřišel na návštěvu jen tak a Freya ta si užívala někde bůhví kde s tou svojí vlčicí.

,,Sourozenci se přišli podívat na Claire Niklausi. Konec konců dlouho jí neviděli." Elijah měl ale ještě něco, nechtělo se mu to říct tak to řekla Rebekah. ,,Niku je tu ještě jeden člen rodiny....."

,,Kdo?" ,,Marcel," nemohl jsem uvěřit že měl takovou drzost sem přijít i když ví že u mě není vítán.

,,No všichni jste přišli zbytečně, Claire jsem právě doprovodil domů." Najednou vstoupila do dveří. ,,Promiňte něco jsem si tu zapom.... Marceli?"

,,Ahoj Claire," hrozně mě štvalo že jeho si pamatovala a mě ne. ,,Co tu děláš?" ,,Jen jsem tě chtěl vidět," obejmuli se. Těžko se na to dívalo ale i tak jsem to musel přetrpět. ,,No jo no emm, nezapomněla sis tu náhodou něco?" ,,Vyhazuješ mě? .......fajn jen si vezmu telefon a půjdu."

Je přehnaně přecitlivělá. Nechtěl jsem aby odešla, spíš jsem nechtěl aby byla s Marcelem.

*z pohledu Claire*

Je to hulvát. Normálně mě sprostě vyhodil. ,,Proč máš zamčený pokoj?" Křičela jsem z prvního patra. ,,Joo jdu ti odemknout!" Myslím že se Klaus s Marcelem zná a to dost dobře.

Vypadá to že jsou nějak rozhádaný nebo co. Když se Klaus konečně odhodlal mi odemknout vstoupila jsem do jeho pokoje a on šel hned za mnou. Hned co jsem uviděla svůj mobil, omdlela jsem. Asi po čtyřech hodinách jsem se probudila.

Všichni stáli kolem mě a zírali. ,,Co se to stalo?"

Otevřela jsem oči a hrnuli se mi do nich záblesky vzpomínek. Začala jsem křičet, smát se, brečet a různé jiné emoce. Když už jsem měla po záchvatu všichni se na mě vyděšeně koukali.

Strašně mě bolela hlava ale mělo to i jednu výhodu, začala jsem si vzpomínat. Vzpomínky byli silné a hrozně to bolelo. ,,Klausi?" ,,Co se děje Claire?" ,,Vzpomínám si."

S těmito slovy jsem znovu upadla do bezvědomí, bylo to divný nikdy jsem tohle u upíra neviděla a ani jsem si nevšimla že bych měla třeba nějaký vlkodlačí kousnutí.

Když jsem se znovu probudila už bylo ráno.

Rebekah spala vedle mě a já ji nechtěla vzbudit. Potichu jsem se vkradla do sklepa pro krev, a pak jsem šla na balkón.

Na ramenech jsem ucítila něčí ruce, byli Klausovi. Otočila jsem se na něj a viděla jsem člověka kterého jsem před sty lety milovala. ,,Dobré ráno," jen jsem se něj koukla a kývla hlavou, byla jsem vyděšená. Jak jsem už řekla, dřív jsem ho milovala ale od té doby už uplynulo sto let.

,,Proč jsi mi to neřekl Klausi?" ,,A jak bys asi reagovala?" ,,Nevím ale měl jsi mi to říct, naštěstí je tu někdo moudřejší než ty a řekl mi to." ,,kdo?" ,,Elijah."