Claire Salvatore ✔️

16. provokace

*z pohledu Claire*

Já a neschopná? Ať se podívá první na sebe, a pak něco říká.

,,Co tu chceš ty náfuko." Řekla jsem naštvaně. ,,Hele, já tě zachránil, nemohla bys na mě být trošku milejší?" On si ze mě dělá srandu, že jo? Jestli si myslí že mu budu děkovat, tak s tím ať jde do háje.

Určitě si užíval když mi lámal vaz.

,,Vypadni." Řekla jsem jednoduše, a zlostně se na něj podívala. ,,Až poprosíš." Ne, tohle už nedávám. Buď do 5-ti vteřin vypadne, nebo ho zabiju. ,,Obtěžuje tě snad?"

Zachránil ho Klaus. Ještě že tak, i když  kdybych ho zabila asi bych všem udělala laskavost.

,,Ne, už je na odchodu." On se zašklebil, a nakonec odešel. ,,Víš, o tvých narozeninách, zapomněl jsem ti dát dárek." On vyndal ze své kapsy u kalhot, rudou krabičku. No snad si mě nechce vzít?!

Ale prosimtě, Claire na co myslíš.
Vždyť ta krabička je moc velká na zásnubní prstýnek.

Otevřel krabičku, ve které byl, krásný, třpytivý náhrdelník. ,,Wau, je nádherný." S údivem jsem se na něj dívala, a čekala co udělá. On mi náhrdelník obepnul kolem krku a usmál se. ,,Sluší ti."

,,Děkuju."

Chytla jsem se za náhrdelník, a dívala se mu do očí. ,,Máš hlad?" Přerušil napětí mezi náma Klaus.

,,Obrovský." Odpověděla jsem rychle, a šla za ním.

Po chvilce, když už jsme do sebe hodili sáček s krví, (teda jen tu krev, ale chápeme se) šli jsme na procházku.

,,Budeme mluvit o tom co se stalo?" Zeptal se Klaus. ,,Spíš ne." Odbyla jsem ho, a šla dál.

,,Miluješ mě ještě? Mám pocit že se tvé city ke mě... změnili." Řekl po asi dalších pěti minutách cesty. ,,Na tohle se mě ptát nemůžeš, já, já sama nevím." Začali mi stékat slzy po tváři, a utekla jsem upíří rychlostí.

Po nějaké době, jsem mu zmizela z dohledu.

Šla jsem směr mystic gril, kde čekal ten hňup, a nasával. ,,Hledáš mě snad?" Řekl černovlásek s úsměvem. ,,Ne, ale když už tu jsi..." Dala jsem mu facku. ,,Nic osobního, jen mám vztek."

Řekla jsem, a přisedla si. On si držel tvář, a měl výraz který říkal ,,tak teď si buď jistá že tě zabiju." Ale on ne, najednou se usmál, už zase.

,,Něco vtipného?" Zeptala jsem se s vážným výrazem.

,,To nebyla špatná rána... na holku." Vážně mě právě teď urazil? Nebo se mě spíš pokusil urazit? No, tak či onak, se mu to nepovedlo. ,,To nebyl špatný argument... na chlapa." Vrátila jsem mu, a na baru si objednala vodku.

,,Ironický, zlomil jsem ti vaz, a teď tu spolu popíjíme." Řekl už trošku nalitej.

,,Spolu? Tak to ne, každý je tu zvlášť, s tebou bych do baru nešla ani za nic."

Něco si mumlal pro sebe, a já se snažila neopít, jen abych si z něho mohla dělat srandu. ,,Být tebou, neutahoval bych si ze mě, zabil jsem celou svou rodinu, a ani při tom nemrkl." Začal se vytahovat.

,,Já jsem vysála celý město, a potom jsem to svedla na kočku, nevím jak mi to vůbec mohlo přijít. Aaachjo lidé jsou tak hloupí." Přidala jsem se, a on se opilecky zasmál. ,,Nebolelo tě potom bříško?" Já jsem mu dala ruku na rameno. ,,Ani trochu."

,,Nevěřím."

,,Chceš snad důkaz?" Zeptala jsem se a přiblížila se k nějakému civilistovi. ,,To by stačilo." Ucítila jsem něčí ruku na mém rameně, byla Klausova. Měl ten svůj výraz který říkal ,,opovaž se a zabiju všechny které miluješ".

Sundala jsem jeho ruku z mého ramene, teda aspoň jsem se o to pokusila.

,,Bolí to." Začala jsem se svírat bolestí, a on mě pustil. ,,Zapomněla si snad na dohodu? Copak ty chceš shnít někde ve sklepě, a sama?"

Já už byla opilá, tak jsem si ani neuvědomovala co dělám, nebo říkám. ,,Ale prosím tě, nikdy bys mé bratry nenechal mě zavřít, nato mě máš až moc rád." Vysmála jsem se mu, a otočila se zpátky na toho vyšinutýho týpka, ze kterého se vyklubal docela dobrej společník.

,,Jdeš se mnou." Řekl Klaus rozhodně a pevně mi stisknul ruku. ,,Jsi snad její fotr nebo co?" Přidal se do toho i černovlásek.

Bylo vidět že náš původní hybrid je už naštvaný, tak jsem se usmála a řekla, ,,dobře půjdu s tebou.... ale nejdřív si mě chyť." Rozeběhla jsem se ze dveří, a utíkala tak moc, jak mi mé upíří síly stačily. ,,Neprovokuj mě!"