Claire Salvatore ✔️

3. hybrid

*z pohledu Klause*

Potom co jsme dotančili vzal jsem ji do mé osobní galerie. Vypadala překvapeně, není divu je to vskutku krásné. ,,Je to nádhera....tos dělal sám?"

,,Dalo to dost práce ale ano." Ta její tvář, někoho mi připomínala možná jsem ji už někdy viděl. ,,Proč tě tvý bratři věznili?" ,,Myslí si že jsem pošahaná."

Už vím....v roce 1928 jsem ji viděl v New Orleans. Ne jenom viděl pili jsme spolu a bavili se pak ale přiel otec a vymazal jí vzpomínky. Miloval jsem ji.....

,,Klausi?" ,,Ano?" ,,Co se děje?" Nemohl jsem jí říct pravdu znělo by to divně jako bych si vymýšlel. ,,Nic se neděje jen....jsi krásná."

Pousmála se na mě ale nebyl to upřímný úsměv spíš to vypadalo že se mne bojí. ,,Proč pak se mě bojíš?" Viděl jsem ten strach v jejích očích. ,,Nebojím se tě, nebojím se nikoho."

Pousmál jsem se i když jsem věděl že mi lže, nejde přehlédnout ten strach v jejích očích. ,,Eeeh už musím jít."

,,Proč bys chodila? Chceš mi snad potvrdit mojí teorii o tom že se mě bojíš?"

,,Už jsem ti to říkala nebojím se NIKOHO." Poznal jsem její slabinu, nechce aby si někdo myslel že je slabá nebo že má strach, je stejná jako já. ,,Dobře zůstanu tu s tebou ale jen chvíli."

Claire by šla do každý bitvy jen aby ukázala že není slabá. ,,Jestli tu být nechceš tak můžeš odejít nedržím tě tu."

,,To je v pořádku chci zůstat, do tý doby mi něco řekni." ,,A co?" ,,Já nevím to ty tady máš tisíc let vzpomínek."

Oba jsme se usmáli ale tentokrát to byl upřímný smích. ,,Dobře, povím ti o New Orleans. Byla jsi tam někdy?" ,,Ne nikdy jsem tam nebyla." Váhal jsem jestli jí to mám říct nebo ne. Nakonec jsem jí to samozřejmě neřekl.

,,Je to krásný město, někdy tě tam vezmu." ,,Vážně? A co je na něm tak zajímavého?"

Mohl bych jí říct že jsem tam kdysi potkal dívku ale to asi není vhodný téma na ples. ,,Upíři, čarodějky i vlkodlaci tam žijí v souladu." ,,To není možný." ,,Pro Marcela Gerarda to možný je."

Tohle jméno jsem asi neměl vyslovovat protože když jsem to řekl zaplavil mě hrozný vztek utekl jsem do lesa a tam jsem se přeměnil, Claire běžela hned za mnou ale vůbec nevěděla co se to děje. ,,Jak jsi to udělal?!" Jen jsem se na ni koukl a zmizel jsem jí z dohledu.

*z pohledu Claire*

Nemohla jsem tomu uvěřit. Proměnil se ve vlka ale je to i upír, tak co vlastně je? Běžela jsem za bratry aby mi všechno pověděli, jenomže si rádi hrají takže za to něco chtěli.

Rozhodně jsem jim nedala to co chtěj, radši si počkám na Klause, on mi to jistě řekne. Čekala jsem dlouho ale neobjevil se tak jsem to vzala do vlastních rukou a zazvonila jsem u něj doma.

Otevřela mi nějaká hezká blondýnka která byla jen v županu. ,,Tak já přijdu jindy, promiň." Řekla jsem a ona se jen zasmála.

,,Ty jsi Claire, že?" ,,Ano to jsem." Odpověděla jsem slušně.

,,Já jsem Nikova sestra Rebekah, ty ho znáš nejspíš pod jménem Klaus." ,,Aha....myslela jsem že jsi, no to je fuk," opět se zasmála a pozvala mě dál. ,,Nik je nahoře, pojď dovedu tě tam."

Rebekah byla milá, myslím že by z nás mohli být i kámošky. Dovedla mě do jeho pokoje ale nikdo tam nebyl, za to bylo otevřený okno.

,,Nejspíš se mi vyhýbá." ,,Proč by se ti vyhýbal. Co se stalo?" Koukla jsem se na ni, měla hodně ustaraný výraz nevím jestli se bála o mě nebo spíše o Nika. ,,Na tom plese se nějak naštval nebo co, potom vyběhl do lesa a proměnil se ve vlka, řekni mi jak je to možný?"

,,Nik je hybrid, upír a vlkodlak zároveň." Vůbec jsem to nechápala.

,,Jak se to stalo?" ,,Určitě znáš dvojnici Elenu." ,,Ano to znám chodí s mým bratrem." ,,Když jsme byly ještě děti dozvěděli jsme se že Nik nemá stejného otce co my.

Jeho pravý otec byl vlkodlak, naše matka zaklela jeho vlkodlačí polovinu aby se nemohl proměňovat. Když nás matka proměnila v upíry, Nik zabil a tehdy jsme to zjistili. Použil Elenu ke zvrácení kletby a teď může tvořit další hybridy pouze s Eleninou krví.