Až za mrtváky ✔ (TWD)

16. já to Carlovi říkala ✔

Vzbudí mě Glenn. ,,Kláry, dělej vzbuď se. Teď není čas na to, aby jsi po mně něco házela jakoo vždy, když tě budím," mluví a zároveň se mnou třese.

,,Co je," zeptám se otráveným hlasem. Radím vám, nebuďte mě. Jsem potom příšerně otrávená. 

,,Ty jsi zase příjemná. Musíme pryč. Guvernér na nás zaútočil. Má jako rukojmí Hershela a Michonne. Nemocní mají sednout do autobusu, který nás odveze pryč." Doslova mě zahal za ruku z postele. Tentokrát jsem se nevzpouzela.

,,Vždyť jdu." Sáhla jsem po pistoli a házecích nožích, které jsem si připla k opasku. Glenn mě popadl za ruku a běžel se mnou k východu. Zbyli jsme tu poslední.

,,Nemám luk a šípy," vyhrknu a zastavím se na protest. Bez nich se ani nehnu.

,,Teď ne, musíme jít." Zase mě popadne za ruku, tentokrát pevněji, a táhne mě k autobusu, kde čeká Maggie. 

,,Buď opatrný," dodá brunetka a vtiskne Glennovi pusu. Pak se otočí ke mně a krátce mě obejme. ,,A ty taky Kláry." 

,,Maggie?" Zeptám se. Otočí hlavu mým směrem na náznak že poslouchá. 

,,Dej pozor na Willa a když bude čas, vezmi mi luk a šípy prosím." Díky bohu si nemyslí že melu z horečky kraviny a přikývne. Sleduji už jen její záda, jak se vzdalují. 

,,Musíme jet," řekne nám řidič autobusu. Všichni už jsou usazeni a čeká se jen na nás. Podíváme se s Glennem na sebe. 

,,Jeďte bez nás," oznámím a bouchnutím zavřu dveře. Autobus hned nastartuje a odjede pryč. Za tohle nás Rick zabije, pokud přežijeme.

,,Musíme jim pomoct," rozhodne Glenn. Nečeká na souhlas a doběhne k jedné z beden se zbraněmi, které jsou rozmístěné všude po pozemku. Vezme si jednu z nich a hned ji nabijí. Následuji jeho příklad. Dám si navíc do kapsy menší pistoli, jen pro případ nouze. Najednou se ozve hlasitá rána, která otřese celým vězením. Pokud náš jediný problém byl Guvernér, tak k němu můžeme přičíst i stádo mrtváků. Glenn se úplně zarazí a čeká, jestli se nestane ještě něco.

,,To byl tank," odpovím prostě, jako kdybych mluvila o počasí. Nadzvedne tázavě obočí, abych mu to vysvětlila, a tak jsem mu to objasnila: ,,Táta byl voják. Vím o tom snad všechno a teď jdeme do bloku B." Do bloku B je takový "most" pod kterým je jeden z dvorů. Už jsme se chystali dojít do půlky, když najednou se ozve rána z tanku. Zasáhne most a já padám do bezvědomí.

...

,,Sakra probuď se! Kláro Blakeová! Říkám probuď se!" Asiat mě držel za ramena a třásl se mnou. Už podruhé. 

,,Nenávidím když mě budíš," zabručím a sednu si. Rozhlédnu se okolo. Všude jen mrtváci. Most byl v půlce zbořený. Ani ne metr od díry k mrtvákům jsem ležela. Divím se, že ještě žiju. Blízká rána mě mohla úplně v klidu roztrhat na kusy. ,,Kde jsou ostatní?" Zeptám se a rukou si musím zakrýt sluníčko, které mi svítí do očí.

,,Nevím, doufejme že utekli." Podá mi ruku, aby mě zvednul na nohy. 

,,Co budeme dělat?" Zeptám se ho, protože já to opravdu nevím.

,,Dostaneme se pryč. A pak, pak je najdeme," chvíli se odmlčí a pak pokračuje: ,,Otevřu tyhle dveře do bloku A. Kdyby tam byl mrtvák, tak ho sejmeš. Budme si navzájem krýt záda." Jako kdyby jsme to nedělali vždy.

,,Nemusíš mi říkat co dělat s mrtvákem, a to že ti budu krýt je samozřejmost," uchechtnu se. Glenn otevřel dveře. Nic. Naznačím že je čisto. Odněkud vzal baterku a my postupovali dál. ,,Vypadá to, že všichni mrtváci jsou venku. Tady nic nebude," zašeptám. Nemusíme na sebe nijak upozorňovat. Glenn dojde do cely, kde bydlel s Maggie. Zpod postele vytáhne neprůstřelný oblek, který tu našel před rokem. Začal si ho na sebe oblékat.

,,A co já?" Nadzvednu obočí.

 ,,Nalákáme sem jedono mrtváka..." nemusel to ani doříct. Moc dobře jsem věděla co má na mysli. Přeci jen je to jediná možnost, jak se odtud dostat živí. Popadla jsem z jedné z cel pončo. Ani nevím čí bylo, Darylovo stoprocentně ne. V životě by si na sebe nevzal zářivě modrou barvu. Nikdy. Stoupneme si kde dveřím na dvůr.

,,Tři..... dva...... jedna..... teď." Glenn otevřel dveře a do místnosti dokulhal jeden mrtvák. Bez problémů jsem mu zarazila nůž do hlavy. Oblekla jsem si pončo a rozřízla mu břicho.

,,Fuj," řelkli jsme oba na stejně. Vzala jsem do ruky jeho vnitřnosti a začala se jimi potírat. Snažila jsem se dýchat pusou, protože ten puch byl nepředstavitelný.  Okolo krku jsem si ještě obmotala kus střeva, aby to bylo stoprocentí.

,,Hotovo?" Zeptá se asiat. Na víc než přikývnutí se nevzmůžu. Glenn zase otevře dveře, ale tentokrát oba vyjdeme na dvůr. Všichni mrtváci se na něj nahrnou. Já jdu kousek za ním. Dělám, že jsem jedna z nich a náramně se mi to daří. 

Po chvíli cesty spatříme neznámou holku. Sedí za plotem a mrtváci si jí skoro nevšímají. Oba automaticky zamíříme k ní. Dostaneme se za plot.

,,Půjdeš s námi," řekne Glenn hlasem, který nebere žádný námitky.

,,Myslela jsem že je Guvernér ten dobrej. Ale pak prostě zabil toho starého muže," promluvila a přitom se dívala na zem. Asiat popadl její zbraň a vyndal zásobník.

,,Nestřílela jsi," konstatuje překvapeně.

,,Hele, pojď s náma. Došlo ti že Guvernér je hajzl. Nezabíjela jsi naše lidi. Pojď." Natáhnu k ní ruku. K mé úlevě ji přijme.

,,Jsem Tara," usměje se. Asi máme spojence.

,,Jak se odtud dostaneme?" Zeptám se a otočím se na Glenna. Zatímco já se seznamovala s Tarou, on si tu vyráběl naši jízdenku pryč. Asiat zapálí něco, co připomíná skleněnou flašku s látkou uvnitř. Hodí jí na auto nedaleko nás, které ihned začne hořet. Mrtváci se do plamenů vrhnou jako vosy na med.

,,Jdeme!" Zavelí. Všichni tři se rozběhneme přes louku směrem na silnici. Běžíme lesem asi dva kilometry. Tara má očividně dobrou výdrž, protože to z nás snáší nejlíp. Kvůli nemoci, kterou jsem s Glennem prodělala, oba sípavě dýcháme. S hrůzou si uvědomím, že můj přítel je na tom hůř.

,,Jsi v pohodě?" Zeptá se ho Tara. Než jí stihne cokoliv odpovědět, skácí se k zemi.

,,Taro hlídej jestli nejdou mrtváci," přikázala jsem jí, i když je starší než já. Klekla jsem si k němu na zem a začala zjišťovat, co mu je. 

,,Je jen vyčerpaný," úlevně oznámím. Opravdu jsem se bála, aby se nezačal dusit. Tady bych očividně špatně sháněla intubační set. 

,,Slyšíš to?" Zeptá se Tara. Chvíli se zaposlouchám. Motor auta.

,,Auto?" Kouknu se na ní. Přikývne. ¨

To auto, což vlastně není auto ale vojenský náklaďák, zastaví u nás. Vystoupí z něj chlap jako hora a holka. Oba ve vojenským. 

,,Jsem Abraham Ford a tohle je Rosita Espinosová. Jedeme do Washingtonu a vy potřebujete pomoct," oznámí, jako kdyby to měl nacvičené. Tara se na něj podezřívavě dívá, zatímco já na něj mířím zbraní. ,,Holka skloň to. Ještě si ublížíš." Zasměje se Abraham. Já ti dám skloň to, až ti bude špatně! 

,,Ustřelím ti palici, pokud mi neřekneš co po nás chceš," ozvu se. Tara se podiví mému chladnému hlasu. Abrahamovi očividně dojde, že jsem mladá a malá, ale sakra nebezpečná.

,,My po vás nic nechceme. Ale vy potřebujete pomoct." Kývne hlavou ke Glennovi, který stále leží v bezvědomí. 

,,Abe, kousáci," řekne Rosita. Oba se na mě podívají. Zvážím všechny možné následky a pak skloním zbraň. Abe dojde ke Glennovi a zvedne ho, jako kdyby byl pírko. Vyzvedne ho na korbu, kam si potom skočím i já s Tarou. 

,,O něco se pokusíte a je po vás." Propaluje nás pohledem Rosita. Uchechtnu se. Bylo by po nich dřív, než by přišli na to, že jsem je zabila já.