Až za mrtváky ✔ (TWD)

2. chlápek ✔

Už jedeme celkem dlouho a najednou zastavíme. ,,C-co se d-děje?" Zeptám se bratra trhaně.

,,Došel benzín. Někdo nás musel vycucat, když jsme spali. Půjdeme pěšky, od Atlanty jsme asi 120 kilometrů." Dost naivní představa, že to bychom mohli zvládnout. Živí.

,,Wille to je daleko," oznámím mu pravdu.

,,Zapravé, musíš se uklidnit, ano?" Přikývnu na souhlas. ,,Za druhé, my to zvládneme. Teď jsme jen dva. Ale něco si musíme ujasnit. Když řeknu utíkej, utečeš. Když řeknu schovej se, schováš se. Slib mi, že mě poslechneš,"  zní, jako kdyby mu bylo jasné, že ho neposlechnu. Což je vlastně pravda.

,,To ti nemůžu slíbit."

,,Prosím," zní opravdu zoufale, proto přikývnu, ale nemyslím to vážně. Promiň Wille. Moc dobře ví, že jsem paličatá. A to hodně.

,,Vezmeme si jen dva velký batohy. Dáme do nich náboje, zbraně, jídlo, trochu oblečení, obvazy a léky," rozkázal a tak se stalo.

Začali jsme si tedy balit. Zase to zasr..... dobře budeme slušní, zase to pitomý chrčení.

Vyndám si šíp, natáhnu luk a vystřelím. Šíp hladce zajel do levého oka. Chodec byl odemne asi deset metrů a tak jsem se vydala do lesa pro svůj šíp. Přeci nebudu plýtvat. Sešla jsem z cesty mezi stromy, rovnou k mrtvole.

Zaslechla jsem zvuk prasknuté větvičky. Pohotově jsem vyndala šíp a otočila se za zvukem. Nic. Nikde nikdo. Šíp z mrtváka jsem si schovala zpět do toulce a vydala se zpět k autu.

Pohled neznámé osoby:
Celkem zajímavý vidět někoho jiného, než lidi ze skupiny a to, že nejsou mrtví.

,,Kláry, pojď. Půjdeme lesem směrem k Atlantě," oznámil asi dvacetiletý kluk.

To bych na jeho místě nedělal. Mám chuť tam vyběhnout a říct jim, aby tam nechodili. Ale nemůžu. Chtěli by do skupiny a Hershelovi stačíme my.

Ozve se za mnou chrčení. To mi teda chybělo. Zahraju si na spasitele a vyběhnu za nimi.

,,Hej vy dva," křiknu na ně. Oba ne mě namířili zbraně, kluk pistoli a holka luk. ,,Hele v klidu jo? Já vám nechci nic udělat. Jen támhle jde celkem velký stádo mrtváků. Tamtím směrem je asi 2 kilomerry vesnice," oznámím jim.

,,A co my s tím?" Zeptá se ta holka.

,,Schováme se tam," vysvětlím jí, jako kdyby byla malé děcko. Nad mým tónem jen protočí očima.

,,Hele díky za to, že jsi nás upozornil na to stádo, ale nemáme důvod vám věřit," dořekl ten borec. Najednou se za mnou ozval dost blízko mrtvák.

Těsně u mé hlavy proletěl šíp, který mrtváka zneškodnil. Ta holka má asi dobrou mušku. Vytáhnu její šíp a podám jí ho.

,,Wille, půjdeme všichni tři do té vesnice," rozhodla nakonec. Ten kluk přikývnul a vydal se směrem, kterým jsem ukazoval k vesnici.

No bezva, několik mrtváků si nás všimlo a vydali se celkem rychlým krokem za náma.

,,Běžte, ty kluku jdi první, ona půjde za tebou a já hlídám záda," řekl jsem jim. Ten Will chtěl něco namítnout, ale ta holka ho přerušila. Vypadá jako frajerka.

,,Jo, jdeme, rychle." Rozběhli jsme se tedy směr vesnice.

Klára:
Ten chlápek nám asi fakt chce pomoct. K mé smůle jsem zakopla. Tleskám Kláry, fakt bomba načasování. Will i ten chlápek, jehož jméno pořád neznám, se zastavili.

,,V pohodě?" Staral se brácha. Pokusím se zvednout ale nedám to. Bože zvedni se.

,,Ne," nakonec mu odpovím. Paráda, zrovna teď mě musí začít bolet kotník.

,,Vem ten batoh co má. Já jí pomůžu," řekne pořád neznámý chlápek. Kývnu na Willa jako že je to v pohodě. Brácha mi tedy vezme batoh a luk. Ten chlápek mě podepře tak, aby se mi lépe chodilo.

Kupodivu, jsme se dostali do nějákého ,celkem dobře zabarikádovaného, domu. Zavázala jsem si nohu obvazy aby se mi lépe chodilo. Bože, jsem fakt jelito.

A pak se ozve ten chlápek. ,,Zůstaneme tu do rána. A pak odejdu a vy se vydáte jinam než do Atlanty. Žádný tábor není. Je to tam úplně zamořený."

,,Jak to víte ?" Zeptal se brácha.

,,Byli jsme tam." Odpověděl týpek.

,,Hele mám pár otázek," začne Will, ,,Proč nám pomáháte?"

,,Je to zajímavý, vidět jiný lidi, než ty ze skupiny. A teď se ptám já. Kdo jste?"

,,Já jsem William Blake a tohle je moje sestra Klára. Mně je dvacet a sestře je čtrnáct."

Už mě nebavilo mlčet. ,,A kdo jste sakra vy?" Zaptám se ho.

,,Jsem Daryl Dixon."