Až za mrtváky ✔ (TWD)

9. BĚŽ! ✔

O několik měsíců později:

Klára:

Je to už několik ten měsíců, co jsem s Andreou a Michonne na cestě. Vlastně ani nevíme kam jdeme. Prostě se snažíme najít místo, kde budeme moct chvíli být.

Ukázalo se, že Michonne se dá věřit. Víc než to. Staly se z nás spojenkyně, které si můžou svěřit život. Někdy je s ní i zábava, ale o své minulosti vůbec nemluví. Nevyčítám jí to. Já také o mrtvých rodičích a bratrovi nevyprávím.

A Adrea? Ta má asi nějakou chřipku. Horečky nepřestávají a ani to, že je věčně celkově vyčerpaná.
Všechnu vodu dáváme jí, aby se co nejrychleji uzdravila. Pokud potkáme nějáké nebezpečí v podobě lidí či mrtváků, neutečeme jim.

Je poledne a my dorazili do starého obchodu, aby si Andrea odpočinula. Vevnitř byli dva mrtváci, kterých se Michonne rychle zbavila. Své dva mrtváky nechala před obchodem.

,,Musíme se tu alespoň na den zastavit. Andrea musí odpočívat," oznámila jsem své společnici s mečem. Andrea na tom dnes byla hůř než jindy.

,,Dobře. Dej jí napít," přikázala mi Michonne.
Natáhnu se pro batoh s jídlem a vyndám jednu flašku vody. Podám ji Andree, aby se napila.

,,Michonne? Máme celkem problém," řeknu a otočím se na ní.

,,Jaký?"

,,Andrea má poslední flašku vody. Víc nemáme."

,,Vemte si ji radši vy," blondýna mi začne flašku zpět strkat do ruky. 

,,Nech si to. Potřebuješ vodu víc než my," a flašku jí vrazím zpět.

,,Prohledám to tu, jestli tu není jídlo nebo voda," oznámí Michonne a zmizí mezi regály.

Sáhla jsem zase do batohu, abych vytáhla léky pro Andreu. Ticho však prořízne něco hlasitého, co jsem neslyšela od doby, co jsem jela s Willem do školy.

,,Počkej tady," přikážu jí. Vyběhnu před budovu, kde potkám Michonne, která to očividně také slyšela.

,,Slyšela jsi to?" Zeptá se. Přikývnu. Obě se zaměříme na helikoptéru, která se řítí k zemi. Spadla někam mezi stromy.

,,Jdeme tam?" Zeptám se.

,,Jo, nejdřív ale pro Andreu."
Obě jsme se pro ní vydali.

,,Pojď, jdeme," řekne jí Michonne a opatrně jí podepře.

,,Kam?" Zachraptí.

,,Prostě pojď."

,,Vezmu ty dva mrtváky," oznámím jim a jdu pro ně. Neprozradila mi, jestli to jsou náhodní lidé nebo je znala.

...

Mrtváky kámoše jsem uvázala ke stromu a my tři, jsme se schovali za hustý keř. Michonne se chtěla jít podívat k helikoptéře, ale najednou zastavilo kousek odtud nějaké auto. Hned ale zalezla zpět. Ti co vystoupili z auta, si to namířili k vrtulníku.

,,Tihle dva jsou mrtví. Tenhle ještě žije," řekl neznámý chlápek. Naši mrtváci začali nahlas chrčet. Michonne jim oboum prosekla hlavy, aby nás neprozradili. Pozdě.

,,Ani se nehněte," rozkázal neznámý muž a namířil pistol Andree na hlavu.

,,Kláry uteč," sykla ke mně Michonne.

,,Ne," syknu k ní zpět. Nemůžu je tu nechat. To nejde.

,,BĚŽ!" Křikla Andrea, které očividně došla trpělivost. Popadla jsem luk a utíkala do lesa.