Až za mrtváky ✔ (TWD)

13. flusanec do obličeje ✔

Will:

,,Musíme na ní počkat!" Syknu k Rickovi. Už jí tu nenechám, už ne.

,,Musíme jít, Glenn na tom není dobře," odpoví mi. Je vidět, že Glenn sotva stojí, ale oni teď mají mojí sestru!

,,Zůstanu tu," zkusím to naposled.

,,Ne, ty půjdeš s náma. Rick má pravdu, musíme jít, ale vrátíme se pro ni. Slibuju," ozve se Daryl, který se krčí po boku svého bratra.

Přikývnu, ač nerad, na souhlas a všichni se začneme přesouvat do lesa, kde poté nasedneme do auta a dojedeme do věznice.
Daryl a ten debil Merle od nás odešli ještě před tím, než jsme sedli do auta.

,,Jsme zpět," křikne Rick, když vejdeme do bloku C, kde bydlí.

Carl:

Uslyším tátu, jak volá, že se vrátili. Přiběhnu do místnosti, kde jsou cely a kde také stojí. Zarazil mě pohled na asi dvacetiletého kluk, co tam je s nimi. Hershel a Beth se šli přivítat s Maggie a polomrtvým Glennem.
Já s Judith v náruči šel za tátou. Předal jsem mu ji a rozhlídnul se. Není tady.

,,Kde je Daryl a Klárka?" Zeptá se Carol.

,,Daryl potkal Merla, odešli. A Klárka," odmlčel se a podíval se mi do očí, ,,chytli ji."
Zaplavila mě vlna strachu. Jak zrovna jí mohli chytit?
,,Tohle je její bratr Will," pokračuje táta a ukáže na blonďáká, co stál za ním. Stál tam se zničeným výrazem. Neviděl se s ní skoro rok a teď je zase pryč.

,,Dojdeme pro ni," rozhodnu, jako by to byla hotová věc.

,,Carle to nemůžeme," odpoví mi táta. Chápu, že se teď vrátili, ale je jedna z nás.

,,Já jí tam nenechám." Podívám se mu upřeně do očí, tak, jak to dělává i on.

,,Věř mi, že to mám stejně, ale nemůžeme tam jen tak nakráčet. Teď musíme očekávat odvetný útok. Ví kde je věznice," oznámí Will.
Otočím se a odkráčím pryč.

Klára:

Vzbudila jsem se připoutaná na nějákém křesle uprostřed místnosti. Okolo byly dva stoly, na kterých ležely kleště, nože nebo skalpely.
Někdo mi posvítil do očí.
,,Slyšíte mě?" Zeptal se muž s brýlema. Vypadal jako doktor, ale nic jiného tomu nenaznačovalo.
Začala jsem sebou házet, kopla jsem ho do nohy. Díky tomu se oddálil.
,,Jmenuji se Milton." Chtěl ještě něco říct, ale skočila jsem mu do řeči: ,,Mně je úplně jedno kdo jste. Pusťte mě," zavrčím na něj.

Najednou se ozve něčí hlas: ,,Lukostřelkyně se nám probudila, ale asi se nevyspala do růžova co?" Do místnosti přišel Guvernér. Měl pásku přes oko. Michonne se pěkně vyřádila.
,,Miltone, můžete jít," rozkázal slušně Guvernér. Milton odešel.

,,Musí se nechat, že Michonne vás pěkně zřídila," uchechtnu se. Přilítne mi silná facka.

,,O ní nemluv!" sykne.
,,Začneme od začátku," řekne už klidnějším hlasem, ,,jmenuji se Guvernér. A teď mi odpověz, jak se jmenuješ ty."
Propaluji ho pohledem. Tvář mám jako v ohni.

,,To ti může být jedno." Nenávist z mého hlasu nepřeslechne snad nikdo. Přilítne mi druhá facka.

,,Odpověz mi!" Zakřičí.

,,Klára," vyplivnu své jméno jeho směrem.

,,Dobře, teď mi řekneš, kdo všechno je ve věznici," ušklíbne se, jako kdyby vyhrál.

,,Ani kdyby si mě chtěl zabít, nic ti neřeknu." Pokusím se o úsměv, ale jeho to očividně vytočí.

,,Jak myslíš." Dojde si pro nůž, který leží na jednom ze stolů. Přiloží mi ho k břichu tak, aby mohl provést povrchový řez. Jako kdyby se mi spojily dílky skládačky. Chce mě mučit.
,,Odpověz," přikáže klidně ledovým hlasem. Zakroutím hlavou v náznaku zápori. Začne pomalu přejíždět nožem po mém břiše. Víčka mám pevně zavřená a křičím. Triko se mi začíná prosakovat rudou krví. Rána není hluboká, ale pěkně dlouhá. Táhne se přes celé břicho.
,,Ptám se znovu. Kdo všechno je ve věznici?"

,,N-ne," vysoukám ochraptěle ze sebe.

,,Jak myslíš." Nůž přiloží k mé tváři. Začne mi pod okem dělat vodorovnou ránu. Chystal se udělat další řez na ruce, ale vyrušil ho příchozí Milton.

,,Andrea utekla," zadýchaně informuje Guvernéra. Nůž od krve odhodí na stůl.

,,Ať neuteče," přikáže mu a odejde. Milton příjde ke mně a sáhne mi opatrně na ránu pod okem.

,,Ošetřím tě, jinak vykrvácíš," oznámí mi. Přikývnu na souhlas. Slzy jako kdyby se nezastavovaly, protže to příšerně bolí.
Nejdříve mi vydesinfikoval břicho, umrtvil kůži kolem něj, sešil a obvázal.
,,To říznutí na tváři se šít nemusí," řekne mi a vydesinfikuje i to.

,,Děkuju," zašeptám. Hlasivky mě pořád z křiku bolí, ale to je vedlejší věc.

,,Nemáte zač." S těmito slovy odejde. Sedím tam se svázanýma rukama a  čekám, kdy Guvernér příjde pokračovat v tom co začal. Nevzdám se, ať to stojí cokoliv.

...

Hádám, že jsou to asi čtyři hodiny, co odešel Milton. Mezitím se tu ještě stavil, aby mi dal napít a najíst. Pak zas odešel.

Guvernér rozrazil dveře. S jedním z jeho "poskoků" přivlekli Andreu. Snažila se jim vykroutit, ale byla slabá. Posadili ji na druhé křeslo vedle mě. Celou dobu jsem ji pozorovala. Andrea se mi s překvapením podívala do očí.

,,Odejďete Martinezi a řekněte Miltonovi, aby sem přišel," rozkáže Guvernér a jeho poskok odejde.

,,Pusť nás!" Prohlásí Andrea nenávistně.

,,Ne." Přistoupí ke mně Guvernér.

,,Zeptám se zas a znova. Kolik jich tam je." Nakloní se k mému obličeji. Plivnu mu do něj. Zaslechnu jak se má blonďatá kamarádka uchechtla. Guvernér si obličej utře do rukávu. Přilítla mi facka na pravou tvář. Kdyby jsem nebyla připoutaná, tak bych spadla na zem, protože se musí nechat, že má páru.
Andrea na něj hleděla s nevěřícným výrazem.

,,Zbláznil ses? Ji nech být!" Skoro to na něj zakřičela. Cítila jsem, jak mi po tváři stéká pramínek krve. Rána pod okem se znovu rozkrvácela. Do místnosti přišel Milton.

,,Všechno z těch stolů odnes."
Poslechnul a začal to všechno sbírat. Koutkem oka jsem zahlédla, že za křeslem kde seděla Andrea, nechal kleště. Ostatní věci odnesl pryč.

,,Philipe, nedělej to!" Vykřikne Andrea, když jí dojde, co chce udělat. Guvernér vzal do ruky nůž a dvakrát ho bodl do Miltonova břicha. Nůž v něm nechal a odešel. Ten jednookej parchant si to jen tak odešel?!

,,Andreo, n-nechal j-jsem za tvým k-křeslem kle-ště. Z-zkus se pro ně na-táhnout," zasýpal z posledních sil téměř mrtvý Milton.

,,Andreo, dostaň se pro ty kleště a ty Miltone, mluv se mnou. Povídej mi, co jsi dělal před tím, než se svět zkazil," promluvila jsem na něj. Začal mi tam vyprávět svůj příběh.
Po asi deseti minutách povídání nereagoval.
,,Hej! Miltone! Andreo, máme velký problém," otočím hlavu jejím směrem.

,,Musím...jen ty pouta," odpověděla mi nesmyslně, soustředěná na kleště. Milton pohnul rukou a zachrčel.
Začal se pomalu zvedat a pro mé neštěstí se zaměřil na mě.

,,No kurva," vypadlo ze mě.