Až za mrtváky ✔ (TWD)

4. zabíjení pohledem ✔

Klára:
Už je to týden, co chodím sama po lese. Doufám že Will je v pořádku, v bezpečí.

Za těch sedm dní, co se toulám zničeným světem, mě napadlo několik mrtváků. Stává se ze mě profík ve vraždění a moc mě to netěší.
Připadá mi, že mtrvých je snad čím dál víc.

A to není můj jediný problém. Mám už jen dvě tyčinky a jede litr vody.  Vždy, když jsem se chtěla vkrást do nějákého obchodu, tak se na mě hned po otevření dveří vyvalilo minimálně deset mrtváků.

A teď, jsem se nějakým záhadným způsobem dostala na dálnici. Opravdu nemám tušení jak.

,,A teď do hajzlu kam?" Řeknu si sama pro sebe. Ne, samomluvou netrpím.

Vylezu na jedno z aut a chci se rozhlédnout. Ale co neuvidím ? Další stádo asi s padesáti chodci. Bohové pomocte mi.
Co teď? Co teď? Co teď? Auta.
No jasně. Vlezla jsem pod jedno z nich a čekala. Jediné co jsem viděla, byly špoupající se nohy mrtváků.

Když teď není Will se mnou, bojím se. Nalhávám si, že to zvládnu, ale pravda je někde jinde.

Po chvíli jsme neviděla ani nohu. Pomalu se soukám z pod auta, když na mě nečekaně spadne jeden hajzl. Snažím se ho ze sebe shodit, ale jako člověk musel být celkem silák.

,,Smrdíš," ucedila jsem k němu a ukončila jeho trápení. Vstala jsem a rozhlédla se. Mrtváci byli už celkem daleko.

Vím, že tahle dálnice vede do velkého města, takže dál nepůjdu, protže čím větší město, tím více mrtváků.
A tak jdu na druhou stranu. Přesně na tu stranu, kam šlo to stádo. Super, asi se začnu modlit i k Hádovi, protože budu potřebovat opravdu hodně štěstí.

Opět vylezu na jedno z aut a podívám se směrem, kterým chci jít. Jestli půjdou takhle pomalu tak se moc daleko nedostanu. Teda do té doby, než mi dojde jídlo.

Mám sakra šílený a hlavně nechutný nápad. Sehnu se k tomu mrtvákovi, kterého jsem před chvílí zabila. Pomalu mu rozříznu břicho a vykuchám ho.

,,No ty vole, to je smrad," zanadávám si pro sebe. Začnu na sebe matlat jeho smradlavé vnitřnosti. Málem jsem vyzvracela svojí mini snídani, přesněji řečeno ten zbytek konzervy.
Zázrakem se nic nestalo a já to ustála.

Úžasně smradlavá vyjdu vstříc stádu. Po chvíli jsem je všechny došla.
Jen blázen by si nenechal v ruce zbraň, a proto v ruce držím jeden z mnoha nožů, co mám u sebe. Luk jsem si přehodila přes rameno a na zádech batoh s toulcem.
Kolébavou chůzí jsem vešla mezi ně. Ani o mě nezavadili pohledem. Bohové ono to fakt vyšlo. Doufám že můj nový "parfém" vydrží dlouho, alespoň do té doby, než se odpojím.

...

Už asi hodinu jdu s mýma novýma kámošema. Moc toho nenamluví, ale tak já také ne. Jeden jde pořád vedle mě a tak proč si ho nepojmenovat že? Jmenuje se Max. Není ani moc znetvořený, má jedno kousnutí na ruce. Moc dlouho z něj mrtvák není. A před tím než se přeměnil musel být celkem fešnej, ale přeměna dělá divy. No ale to je jedno.

Právě si jeden z nich všimnul, že tak trochu pořád žiju. Nenápadně jsem mu vrazila nůž do hlavy.
Můj parfém asi přestává vonět, což je problém.
Zahlédnu kousek odemě odbočující cestu a tak se vydám po ní.

To bych nebyla já, aby jsem nezakopla. Tleskám Kláry, fakt jako aplaus. Asi deset mrtváků mě začne pronásledovat. Začnu utíkat po cestě, která vede do lesa.
Zaslechnu zvuk ... kopyt? Sběhnu mezi stromy, aby na mě z cesty nebylo vidět.
Vylezu na strom a koukám směrem k silnici. Dva koně a na nich hnědovlasá holka a asiat. Moc toho s sebou neměli, takže musí mít někde skupinu. A hlavně musí mít jídlo. Což já potřebuju.

,,Co všechno máme v tom městě vzít?" Zeptala se holka toho kluka. Ale já dál  nevnímala, takže jedou do města. Vydala jsem se tedy přesně na druhou stranu, tam, kde by měli mít tábor.
Po silnici jsem si netroufla jít, mohli by si kdykoliv vzpomenout, že něco zapomněli. Mně se to stává...

Už pár chvil jdu, když před sebou uvidím louku. Vyjdu skrčená na kraj lesa a spatřím bíleý dům, okolo kterého jsou stany a auta. Za přibližně hodinu se začne stmívat, takže mám dvě možnosti. První je, že se s nima půjdu skamarádit a druhá, že se ubydlím někde na stromě a ráno zkusím štěstí jinde.

Druhou možnost jsem hned zavrhla. Nepřežila bych.

Pomalu jsem šla po louce směrem k autům. Někdo si mě všimnul. Hnědovlasá žena se rozběhla k modrému stanu, odkud potom s ní společně vyběhli dva kidé. Asi její manžel? A její asi syn?

,,Zůstaň na místě a ruce vzhůru," křiknul na mě ten asi její manžel. Poslechla jsem ho. Pomalu šli mým směrem s namířenýma pistolema.

,,Co chceš?" Zeptal pěkně nepříjemně  kluk, asi v mém věku. Byla jsem zticha, protože co mu mám na to odpovědět? 'Hele potřebuju nějáký útočiště a jídlo. Vezmete mě k sobě?' To je blbost. Buď by mě na místě zabili a nebo mě poslali pryč.

,,Odpověz mu," přikázal mi hrubý hlas za mnou. Ale já ten hlas znám. Pomalu otočím hlavu a koho to neuvidím ?

,,Daryle?" Podívám se na něj nevěřícím pohledem a svěsím ruce.

,,Co tu děláš Kláry? A kde je William?" Zeptal se zmateně a sklonil kuši. Musel být na mě opravdu božský pohled, celá od mrtváčích vnitřností. Bomba.

,,Willa asi před týdnem někdo unesl. A já mám momentálně pár menších problémů," odpovím mu v klidu. Málem jsem zapomněla, že na mě pořád míří ten muž s klukem.

,,Daryle, ty ji znáš?" Zeptá se ten starší, který má revolvér.

,,Jo, ta nám nic neudělá Ricku," zastane se mě Daryl. Rick a jeho asi syn složili zbraně.

,,Ahoj, já jsem Rick Grimes a tohle je můj syn Carl," Rick mi podal ruku.

,,Jsem Klára Blakeová," potřásla jsem si s ním. Pochybuji že by byl tak přívětivý, kdyby se Daryl neobjevil.

,,Pojď, dáš si s námi jídlo a pak se domluvíme co dál." Rick vypadá jako sympaťák ale Carl mě zabijí pohledem. To si jen tak nenechám líbit a oplatím mu to.

Vydám se tedy s nima k ohni, u kterého je ... srnka?

,,Takže, představuji vám Kláru. Bude tu chvíli s náma," představil mě Rick ostatním, co seděli u ohně. Teď přišla taková ta trapná chvíle.

,,Čau," pozdravila jsem je nemotorně. Fajn, to bylo trapný.

,,Pojď si sednout a něco nám o sobě řekni. A vem si maso, jsi úplně bledá a vyhublá," Řekla mi ta žena, která mě uviděla jako první. No a tak jsem jim řekla něco málo o sobě.
Oni se mi taky představili až na Carla. Ten mě chce snad zabít, ani bych se mu nedivila.

Ta žena co do mě "naládovala" maso, se jmenuje Lori, Rickova žena. Potom je tam Glenn, kterého jsem potkala na koni, s ním si celkem rozumím.

Ostatní jako je T-Dog, Dale, Carol, Beth, Maggie, Hershel, Jim a Andrea jsou v pohodě. Tedy alepsoň se tak tváří.
Ten kdo od pohledu vypadá jako debil je Shane. Také mě párkrát vraždil pohledem, ne jako Carl. Ale opravdu vraždil. Prostě čirá nenávist.

Možná to je tím, že jsem si nechala luk a toulec. Neodložila jsem zbraně, nejsem blázen. A nebo mě tu nechce.

O svůj stan se se mnou podělila Carol. Hned jak jsem se uvelebila ve volném spacáku, jsem usla jako pařez.