Až za mrtváky ✔ (TWD)

22. Aaron

Už je to týden od Atlanty. Maggie se nějákým zázrakem dala dohromady. No ale hlavně je to týden co se potácíme po silnicích které vedou lesem nebo po loukách. Jídla máme ještě míň než před tím co jsme potkali Gabriela. Dva dny jsme nejedli a nepili. A jako třešnička na dort je to neúprosné vedro. Nebe je zcela bez mráčků. Lesy jsou suché a silnice rozpálené.

,,Zastavíme se tady." zavelí Rick. Všichni si vyčerpaně sedneme na kraj silnice do stínu lesa. Neřešíme už ani mrtváky co jdou za náma. Před chvílí jsme se zbavili asi čtrnácti mrtváků co nás pronásledovali. Teď v okolí není ani živáčka.

Najednou se ozve štěkot. Dobře, tak je tu asi něco živého. Z lesa na protější straně přiběhli čtyři psi. Než se někdo z nás nadál Sasha je zastřelila. Pokrčila rameny a dodala ,,Oběd." jako kdyby o nic nešlo. Ještě před dvěma roky, kdy byl svět v pořádku bych nenáviděla každého kdo by zabil psa. V této době to beru jako sakra velký štěstí. Daryl přišel z opět nevydařelého lovu. S Rickem a Glennem začali svlékat psy z kůže. Sasha která asi den po Atlantě přišla o bratra - Tyreese je zamlklá, tak rozdělala oheň. Začali jsme si opékat maso a v momentě ho snědli. Podle slunce bude okolo poledne.

,,Musíme jít dál." Rick se zvedl a vydali jsme se opět na cestu. Když se Will ptal Rosity proč se vrátili, odpověděla mu na to že Eugene lhal, že není žádný vědec. My tam stejnak máme namířeno, do Washingtonu. Eugene ví jen to že je tam tábor. Asi. Nám nezbývá jiná možnost než zkusit štěstí kterého máme asi tolik jako jídla.

,,Od přítele." Přečte papírek který leží na lahvích s vodou. Ušli jsme několik kilometrů a pak narazili na balík pet-lahví.

,,Myslíte že je to otrávený?" Zeptá se Glenn s nadějí v hlase.

,,Zkusím to." Eugene popadne jednu z lahví. Těsně před tím než si ji stihne dát do pusy mu ji z ruky vyrazí Abe.

,,Zbláznil ses ?" Probodne ho pohledem . Najednou se snese z nebe několik kapek. Hned na to se rozprší. Všem se nám objeví na obličeji šťastný výraz. S Tarou si lehneme na silnici a necháme se smáčet kapkama. Po několika dnech je to osvěžující. Ostatní nastavují naše lahve aby se naplnili. Najednou zahřmí a já sebou cuknu. Sednu si a podívám se na svého bratra. Mám strach z bouřek a on to moc dobře ví. Jo, v téhle době kdy je svět v troskách a já mám strach z bouřky.

,,Musíme se někam schovat." Rick se začne rozhlížet kolem sebe s nadějí že najde úkryt.

,,Pojďte za mnou." Řekne Daryl a zavede nás lesem k opuštěné stodole v borovicovém lese. Vlezeme do stodoly. Není o moc větší než ta co byla u Hershela na farmě. Prohledali jsme ji. Maggie zabila jednoho mrtváka kterého jsme odvlekli ven. Celá skupina si vyčerpaně sedla na zem do sena. Venku se začalo stmívat a bouřka sílila. Will, Rick, Daryl, Glenn, Noe a Abe si sedli k malému ohni který rozdělali. Ostatní si šli lehnout. Já s Carlem jsme si sedli na protější stranu stodoly. Ani nechci vědět jak vypadám. Jsem si jistá že můj obličej zdobí kruhy pod očima a prázdný výraz.

,,Měla by jsi si odpočinout." Změří si mě ustaraným pohledem Carl.

,,Když myslíš." Pokusím se o úsměv ale vyšel z toho jen úšklebek. Lehla jsem si a pro mé překvapení Carl hned vedle mě. Zavřela jsem oči a v momentě spala.

...

V noci mě vzbudli neuvěřitelný rachot. Rozlepila jsem víčka a naskytl se mi pohled na Daryla, Michonne, Glenna, Rick a Willa jak tlačí na vrata aby se sem nedostali mrtváci kterých venku podle odhadu bylo celkem dost. Šťouchla jsem do Carla který ležel vedle mě a šla jim pomoct. Ostatní se po chvíli přidali k nám.

...

,,Vstávej Kláry." Šeptla na mě Maggie s úsměvem. Pak se hned otočila asi aby vzbudila Sashu. Všichni ostatní ještě spali. Až teď jsem zaznamenala něčí ruku kolem mého pasu. Carl mě zezadu objímal. To proto se Maggie tak přiblble usmívala. Opatrně jsem sundala Carlova ruku a odkulila se jako agent 007, aby jsem ho nevzbudila. Zapla jsem si opasek s pistolí a nožem. Maggie mě a Sashu zavedla na kraj lesa kde jsme pozorovali východ slunce.

,,Je pěkné se takhle na chvíli zastavit a zapomenout na to co se stalo." Se Sashou jen souhlasně přikývneme.

,,Zdravím." Najednou se do našeho zorného pole vetře neznámý muž. Zvedne ruce na náznak že nám nechce nic udělat. My na něj hned namíříme zbraně.

,,Co chceš?" zeptám se ho.

,,Už pár dní vás sleduju. Tu vodu jsem vám tam nechal já. Chci vzít vaši skupinu do tábora." Odpoví bez náznaku lži. Podívám se na ně.

,,Vezmeme ho za Rickem." Rozhodne Maggie. ,,Dej nám tvoje zbraně a batoh." Dodá a vydá se k němu. On ji to všechno dobrovolně dá. I s ním dojdeme do stodoly kde už jsou všichni vzhůru. Hned jak otevřu vrata, všechny pohledy se přesunou na mě. Sasha všem řekne jak jsme ho potkali. Rick na toho neznámého kývne aby nám to vysvětlil.

,,Jmenuji se Aaron. Asi 80 kilometrů odtud je město kde je bezpečí. S mým společníkem jezdíme na vyjížďky a sháníme lidi. Vy jste po dlouhý době slušná skupina. V batohu jsou fotky Alexandrie a jídlo." Dokončí svůj výklad. Rick otevře Aaronův batoh a vyndá obálku s fotkami.

,,Proč by jsme ti měli věřit?" Zeptá se.

,,Asi kilometru odtud po třicet osmičce máme dvě auta. Můžete se jít přesvědčit." Dívá se na nás s nadějí v očích.

,,Abe, Michonne, Glenn, Rosita a Maggie. Vy půjdete k těm autům. Pokud tam budou přijedete sem. Ostatní si vemte hlídky a prohledejte okolí." Zavelel a my se hned vydali ven.