Love is love, not game

8. díl🌷

Zabouchla jsem dveře a odešla se převléct.
Zase nikdo nebyl doma. Ach jo, nejradši bych se nastěhovala k Paytonovi domů a byla tam, ale to se mi nesplní ani ve snu. (Je pátek odpoledne kdyby někdo nevěděl) Fakt se dost nudím a nevím co mám dělat, tak jsem se rozhodla se podívat na nějaký film.

**

Po 2 hodinovém koukaní na televizi jsem šla napsat Oliverovi (soused).

Ahoj, můžu se stavit?
Napsala jsem mu. Asi si říkáte proč zrovna on.
Byli jsme nejlepší kamarádi, ale potom když mi umřela mamka, se všechno změnilo.

Klidně se stav, budu rád :)
odpověděl Oliver. Měla jsem ho ráda pořád jako kamaráda. Vzala jsem si na sebe mikinu a vyrazila.

Už jsem se chystala zazvonit, ale ze dveří vyletěl udýchaný Oliver.

"Ehm, jseš v pohodě?" koukala jsem na nej nějak takhle podezíravě. Co proboha dělal?

"Jo, sorry jenom tě nesmí vidět táta, protože by měl blbý kecy" usmál se.
Hned jsem si vzpomněla že jeho táta je furt někde v hospodě a když ne tam, tak doma chlastá.

Šli jsme dolů do nějakýho sklepa? Nevím co to bylo dlouho jsem u nich nebyla, ale bylo to tam hezký, vypadalo to jako jeho pokoj. Oliver a jeho rodina se nikdy nějak nepovažovala za bohatou, například si vzpomínám když jednou Oliver přinesl do školy svého králíka, protože ho neměl, kam dát. Z přemýšlení mě vyruší jeho hlas.

"Hele, víš jak učitelka říkala že za dva týdny pojedeme na tu chatu?" Zeptal se mě nejistě. Nevěřícně jsem zakroutila hlavou.

"Počkat. Už za dva týdny?" byla jsem překvapená, protože tohle jsem zrovna od učitelky nezaslechla.

"Pojedeš tam?" Zeptal se mě na další otázku , vlastně jsem nevěděla odpověď, takže jsem jenom mamka rameny na náznak "nevím".
Pochopila jsem že on tam asi nepojede, podle jeho smutného úsměvu. Bylo mi ho upřímně řečeno líto.

"Nechceš zahulit?" řekl Oliver, já jsem se pobaveně ušklíbla, protože mi to vždycky tak nějak uvolní mysl. (guys já se v tom nevyznám takže klid :D)

**

Už jsem šla cestou domů a všude byly barvy. Jako všude! Červená, zelená a dokonce i světle fialová. Zasmála jsem se nad tím. Kdo by to tušil, že lampa bude modrá. Zvláštní.
Austin nevěděl, že jsem něco takovýho udělala, protože by mě vyhodil z baráku. Myslím to do slova a do písmene.

Vešla jsem dovnitř baráku a hned ke mně přiběhl ustaraný Austin.

"Ty jseš zhulená?!!" Zeptal se a zaskočil mě tím. Jak to d0 prdele poznal?

"Co? Já? Neee, jenom jsme se koukali na dva draky který lítali ve sněhu" Austin vypadal dost n@sraně, jak nějaká gorila.
Vzal mě do náruče jako princeznu a pak už jsem se ocitla v posteli a usla.

**

Vzbudila jsem se asi v půl šestý ráno. Zvedla jsem se a ani mi nebylo blbě, asi už si zvykám. Protáhla jsem si všechny ztuhlé svaly a šla hledat ve skříni oblečení, co bych si mohla vzít na sebe. V tom mi přišla nějaká zpráva na mobil.

love ya ❤️