Love is love, not game

33. díl🌷

Už to byly tři dny, co jsem zavřená v pokoji a nehodlám nic dělat. Tři dny co jsem si uvědomila, jak jsem byla blbá.
Víte jak se říká "když někoho miluješ, tak mu odpustíš"? Tak to je pěkná blbost, protože kdybych teď Paytonovi odpustila, že mi celou dobu lhal, tak by si člověk myslel že jsem spadla na hlavu.
To mi připomnělo, když jsem utíkala z té dejme tomu 'nepovedené' párty, tak jsem si zvrtla kotník. Od toho rozchodu se snažím myslet na pozitivní, i když to tak někdy prostě nejde. Vlastně jsem myslela že se tohle všechno nějak zvrtne. Neberu si za špatné, že jsem mu věřila.
Z idiota větší idiot být nemůže.

Payton se mi od té doby neozval a já jsem za to vlastně i ráda. Třeba si to teď už někde rozdává s tou kravkou Lucy - ach bože na co to myslíš Steph?
Vlastně kdyby nebylo ji, tak se tohle v životě nedozvím a bůhví jestli by mě Payton fakt do té postele dostal.

Austin se odstěhoval jenom tak pro vaší informaci. Všichni se na mě vykašlali. Nemám někoho komu bych se mohla svěřit. Všichni se najednou chovají jak banda debilů. "Ach jo!" hodila jsem s polštářem o zeď. Tohle přece nikdo nechtěl. Podělanej život, podělanej Payton, podělaná L - no dobrý to by stačilo. S rozchodem se projevilo i moje agresivní chování, které mě teď taky tak strašně štve.

Ležím na posteli a nechce se mi nic dělat. Znáte to ne?
Takový ten pocit, když vás nic nebaví a nevíte co dělat? Jo, to právě teď zažívám. Nemyslete si že nejsem ani trochu smutná. Já jsem. A to kurva hodně, ale co se stalo, stalo se, jak se říká.

Zazvoní mi mobil a hlásí mi novou zprávu. To by mě zajímalo kdo by mě mohl otravovat v moji depresivní chvíli. Vtipné.
Ta zprava mi malém vyrazila dech.

Potřebuji s tebou mluvit a všechno ti vysvětlit. Nechápeš to a já to chci napravit. Přijď zítra k parku.

Zpráva byla od Paytona, to jsem poznala. Mám jít nebo ne? Něco uvnitř mi říká ať tam jdu a všechno bude zase v pohodě, ale proč bych zase měla chodit? Ublížil mi a nějakým podělaným vysvětlením to nevyřeší.

Možná.

Dobře, vysvětlení by to nejspíš vyřešilo ale furt mám takový divný pocit na hrudi. Jako kdyby mi tam šlapalo sto plameňáků (pardón🤣).

Pohled Paytona
Byl jsem z toho v prdeli. Co jsem měl dělat? Sice jsem Lucy malém zahrabal za to co udělala, ale vlastně si za to můžu sám. Asi bych měl být zklamaný a tak dále, ale aspoň už nemám tak velký pocit vinny. Chápu, že na mě Steph byla naštvaná, ale já jsem ji to chtěl vysvětlit. Dokážu si představit jak se cítí. Možná. Je tam to možná.

Sestra mě nenávidí, aby jste věděli. Hned ten večer mě seřvala tak, že se divím, kam zmizela její milost.

Už zbývají jenom 2 dily😭😭kdo jde brečet se mnou?🛐
Strašně to uteklo a já nevěřím vlastním očím. Nikdy jsem nevěděla že muže existovat někdo tak uzasnej, jak jste vy všichni ! Strašně moc si vás vážím🫂