Love is love, not game

34. díl🌷

Flashback

Sedím v lavici a poslouchám učitelku. Učitelku však po chvíli vyruší otevření dveří a následné nakráčení ředitele. Ale nebyl sám. Vedle něho byl strašně pěkný kluk s blond vlasy a zářivým úsměvem má tváři. Malém jsem z toho spadla ze židle. Ještě když jeho pohled spadl na mě a následně na mě mrkl. Mám halucinace?

                                           ***

Jdu ze školy a furt musím myslet na toho kluka. Vypadal jako anděl. Anděl z nebe. Sice jsem moc dobře věděla, že nemám sebemenší šanci, ale tohle byl mazec. Naposledy jsem ho viděla na angličtině. Pak někam prostě zmizel.
Povzdechla jsem si šla ke své skříňce. Malém jsem nadskočila když se vedle mě objevil ten kluk.

"Ahoj, viděl jsem tě ve třídě viď?" usmál se na mě hezky. Ten. Jeho. Hlas. Teď jsem možná vypadala jak slintající pes.

"Ehm-e jo, jo to asi jo" zakoktala jsem se. Sakra tohle nevypadá jako ideální první dojem, ale k mému překvapení se jenom usmál. Zase. Až mě ty jeho úsměvy znervózňovaly.

"Jo abych nezapomněl, jsem Zack" podal mi ruku. Zack. To jméno se mi vrylo do paměti. Ruku jsem mu přijmula následně jsem se taky představila: "Já jsem Steph, eh jako Stephanie"

Zackův úsměv se rozšířil třikrát tolik a hleděl mi přímo do očí. Znervózněla jsem a proto jsem si skousla spodní ret.

"Ještě se uvidíme, Steph" s mým jménem si dal zvlášť záležet.

End of flashback

Přesně na tohle jsem si vzpomněla když jsem ho viděla na rohu ulice u našeho domu. Byla jsem jenom nakoupit a on se stihl přemístit sem? Já vážně nemám štěstí. Jakmile mě zahlédl tak se mu úšklebek na rtech zvětšil ještě víc. Propaloval mě pohledem. Vážně. A já stála jako přikovaná k zemi. Kráčel si to ke mě a já ho jenom pozorovala. Musí se nechat, že vážně vypadal jako anděl. Neplácej blbosti.

"Kohopak to tu máme?" řekl provokativně Zack. Zamračila jsem se na něj a chtěla ho obejít. Ale to by nebyl on kdyby mě nenechal být. Chytil mě silně za zápěstí až jsem sykla bolestí. Koukala jsem se do země a čekala co bude dál. Rozhodne jsem neměla v plánu s ním mluvit.

"Minule tě zachránil ten idiot...jak se jmenuje? Ani nevím a je mi to vcelku jedno. Teď už tě nemá kdo zachránit. No takže k věci. Jak jsem říkal ta nabídka stále platí. Nebo chceš ze života peklo? Co sluníčko?" takhle mě nazýval vždycky. Trochu odvahy.

Koukla jsem mu přímo do oči a chtěla něco říct, ale jako kdybych měla v krku něco přes co nemůžu mluvit. Zack se jenom pobaveně podíval a pak mě tvrdě políbil. Chtěla jsem se odtrhnout, ale on ještě zesílil na moje zápěstí a tak jsem musela spolupracovat. Nebo by mi možná udělal to co předtím.

Flashback
Políbil mě, ale já nechtěla. Ublížil mi a já ho nenechám. Odtrhla jsem se rychle od něj a koukala se mu do jeho tmavě modrých očí.

"Co. Si. O. Sobě. Vůbec. Myslíš!" zakřičel na mě. První facka zleva. Druhá facka zprava. A takhle to pokračovalo a moje slzy tekly proudem. Ta bolest začala ustávat, ale já stále cítil bezmoc. Nevěděla jsem co dělat. Kdybych ho někde nahlásila, tak by mě dokázal i zabít.

Nebezpečně zavrčel a shodil mě na postel. Vyjekla jsem překvapením a začala se kroutit.

"Nedělej to, prosím!" začala jsem prosit. Byla jsem zoufalá a doufala že k tomu nedojde. Zack se ušklíbl a pokračoval. Začal mi sundávat tričko, kalhoty...

Někdo rozrazil dveře ale já jsem neměla sílu otevřít oči. Možná jsem se bála. Určitě. Pak jsem jen slyšela bolestné zasténání a pak nic. Ticho. Už se mě nedotýkal. Pomalu jsem otevřela oči a spatřila Austina. On mi pomohl. Schoulila jsem se mu do náruče a začala nahlas vzlykat

End of flashback

To už jsem nevydržela a rozbrečela se.

"Ale no tak, neplakej" zasmál se zlomyslně Zack. A v tu chvíli mě napadlo něco celkem šíleného.
V rychlosti jsem ho kopla mezi nohy a utíkala domů.
Zavřela jsem dveře a začala rychle dýchat. Tohle byl pokrok. Pomyslela jsem si.

Vsadím se že tohle asi nikdo nečekal hihi😎
Jakpak se mate ?🧸