Love is love, not game

23. díl🌷

Pomalu se přibližoval, ale někdo nám to musel překazit. Do pokoje vlítl doktor a začal se vyptávat má milion otázek. Payton zatím někde zmizel. Doktor mi potom řekl že mě dnes propustí, ale že musím být pod dohledem. Žádný dohled jsem mít nemohla. Zrovna v tu chvíli do pokoje vešla učitelka a za ní Payton. "Payton se nabídnul, aby tě pohlídal" oznámila mi. Bylo mi to trapné, přece tady není jenom kvůli mně. "Já-nemůžu ho nutit, protože-" nestihla jsem dokončit větu, protože mě Payton přerušil, "nenutíš mě, udělám to rád" a věnoval mi jeden z jeho krásných úsměvů. S kývnutím hlavy jsem se zvedla z postele a začala balit. Payton mi pomohl. Když mi spadlo tričko, tak jsem ho chtěla zvednout, ale Payton měl asi stejné myšlenky. Dotkl se mé ruky a já jsem jenom ucukla a koukla se mu do očí. Byly krásně hnědé. Když jsem se vzpamatovala, tak jsem rychle vstala a šla si vzít zbylé věci.

Už jsem měla všechny věci zbalené, seděla jsem v autě a čekala kdy už tam budeme. Celou cestu jsem se koukala z okna. Seděli jsme s Paytonem na zadních sedačkách. Pohled od krásné krajiny jsem odtrhla ve chvíli kdy jeho ruka přistála na mém stehně. Koukla jsem se na něj s nechápavým pohledem. On na mě jenom mrkl a ruku na mém stehně nechal. Upřímně řečeno jsem byla zmatená jak včela.

Právě teď jsme na chatce a já nemůžu nic dělat. Sedím na posteli a čtu si. Payton někam šel, ani nevím kam. Vlastně mi pořád neleze do hlavy, proč se takhle Pay chová. Je milej a možná se o mě i zajímá. Takový nikdy nebyl. Stýská se mi to bráškovi. Když jsem dočetla kapitolu, tak jsem měla v plánu jít do sprchy. Ale když jsem vstala tak se mi podlomila noha a já jsem spadla na tvrdou podlahu. Bolelo to jako čert. Nějak zázračně jsem se doplazila do koupelny a koukla se na sebe do zrcadla. Obyčejná, ubrečená holka. Vytáhla jsem ze šuplíku mojí žiletku. Proč to děláš. To je pravda. K čemu mi to bude? Aby mě Payton litoval? V žádným případě...nauč se být silná. Žiletkou jsem přejela po mé paži až dolů. Začala mě pálit ruka a tekla mi z ní krev. Dobře, hodně krve. Opláchla jsem si ruku pod sprchou a přehodila přes sebe mikinu, aby ta ruka nešla vidět. Teď jenom doufat že na to nikdo nepřijde. Když jsem vyšla z koupelny na posteli už ležel Payton s mobilem v ruce. Měla jsem na něj třeba docela dost otázek, ale bylo mi trapné se ho zeptat. "Jsem si tě ani nevšiml" zasmál se. Jenom jsem na něj hodila vražedný pohled a utichl. Tohle funguje. Je teď něco okolo 13:00. Oběd už jsme měli a já nemám co dělat. Ruka mě bolí hrozně, ale snažím se na to nemyslet.

Po dlouhém rozhodování, jsem se šla vyvětrat. Sedla jsem si do trávy a vnímala řeku přede mnou. Ani jsem si nevšimla že tu někdo je. Když mi ten někdo sáhl na rameno tak jsem málem vykřikla. Stál tam Cam. "Taky se nudíš" promluvil po chvilce. Pokývala jsem hlavou na znamení 'ano'. "Přišla jsi o řeč?" uchechtl se. Hodila jsem na něj opět můj dokonalý pohled. Potom hned mlčel. Ono to funguje na všechny. "Co máš s rukou?" zeptal se a koukl se na mojí krvavou mikinu. Sakra. "Em..já-já" nedokázala jsem říct ani slovo. Řekl by to Paytonovi a ten by vyšiloval. Vytáhl mi rukáv prudce nahoru. "Děláš si srandu??!" vypadal zděšeně a překvapeně zároveň. Rychle jsem si stáhla rukáv dolů a rozběhla se k chatce. Zamířila jsem si to rovnou do koupelny, aby Pay neviděl moje slzy. Opřela jsem se o dveře sprchy a dala si kolena k tělu. "Steph? Stalo se něco?" křikl na mě Payton přes dveře. Ještě k tomu mě strašně bolela ta noha, když jsem běžela. Snažila jsem se rychle utřít slzy a nějak skrýt můj krvavý rukáv, ale bylo pozdě.

Bonjour !
Konečně jsem našla trochu smyslu v tomhle příběhu, takže zase píšu pravidelně :D
Upřímně řečeno jsem si myslela že tenhle příběh vymažu a začnu psát nový.
Jak se vám tento příběh líbí? A co byste změnili?