Konec

2.1K 46 4
                                    

Pohled Paytona
Nikdy bych si nemyslel ze budu nervózní kvůli holce. Nikdy mě holky nějak extra nezajímaly ale ona mi ten můj život změnila.

Už jenom 13 hodin a uvidím se s ní. Konečně. Dokonce mi dneska sestra přinesla snídani. Stal se nějaký zázrak? Protože o tom nevím. Sakra hodně mě teď zajímá co teď děla Steph. Jak se asi má. No jak se asi má ty debile. Chci to s ní udobřit. Miluju ji. Vim to a taky ze ji to řeknu. Vysvětlím ji to od úplného začátku. A jestli to nepochopí tak se nevzdám. Ona je moje světlo. To zasrany světlo v mým životě. Potřebuju ji jako silnou drogu.

**

Probudil mě známy zvuk budíku. Jakej debil by si dával budík na neděli proboha? Hah, jsem to já.
Tak jo. Mám 4 hodiny a sejdeme se v kavárně. To si snad zapamatuju. Z přemýšlení mě vyruší zaťukání na dveře a následné otevření. Do pokoje přijde sestra. Co po mě chce?

"No konečně jsi vzhůru. Dneska jdeš se Steph viď?" zeptala se na úplně zbytečnou otázku. Protočil jsem nad tím očima a nějak to nekomentoval. Znám její hloupý řeči. Obešel jsem ji a šel si vzít něco k snídani.
Upřímně nemám ani chuť si s někým povídat. Všichni mě poslední dobou serou a já mám jenom chuť mít Steph zase u sebe. Když už jsme u toho, tak jsem seřval Lucy, tak že se přede mnou přímo rozbrečela. Přísahám, že kdyby byla kluk tak ji nakopu prdel. Na druhou stranu řekla pravdu a kdyby to neřekla ona, tak asi nikdo. Já jsem na to neměl odvahu.

**

Už. Jenom. Půl. Hodiny! To zvládneš. To zvládneš. Zoufale jsem si prohrábl vlasy a kouknul se znovu na můj outfit do zrcadla. Košile rozdělena na dvě části. Jedna hnědá, druhá černá. Černé džíny, bílé tenisky a k tomu černý šátek omotaný okolo mých hnědých vlasů. Teď jsem si něco uvědomil. Steph mi na tu zprávu neodpověděla, takže tam nemusí ani přijít.

"Doprdele!" zařval jsem z plných plic. Začal jsem zhluboka dýchat abych se uklidnil. Marně. Do pokoje vtrhla sestra. Opět.

"Co tady řveš?! Víš jak jsem se lekla, sakra?" zavrčela na mě rozzlobeně Evelyn. Drze jsem se na ni ušklíbl a seběhl schody dolů. Ani jsem si nevšiml že to nestíhám. Rychle jsem si vzal klíče od auta a vyrazil do ulice, kde byl můj miláček zaparkovaný.

Kavárna je odsud tak 20 minut takže to nestíhám. Sakra. Rychle jsem vyjel z ulice a soustředil se na cestu.

**

Přijel jsem o 10 minut později. Prosím ať tam nečeká. Jdu směrem ke kavárně a uvidím ji sedět na židli. Nervózně si kouše ret a dívá se před sebe. Svoji chůzi jsem zrychlil.

Sedl jsem si k ní ke stolu a začal se omlouvat.
"Promiň, ztratil jsem pojem o čase" nervózně jsem se usmál. Na jejím obličeji byla vidět menší úleva, ale hned ji nahradil vztek.

"Děláš si srandu? Já tady čekám jak debil a ty jsi ztratil pojem o čase?! Taky jsem se na tebe mohla vysrat" zvyšovala hlas. Zhluboka dýchala a začala být červená v obličeji. Ani jsem nějak neřešil její slovník.

"Ale přišla jsi" usmál jsem se pro sebe. "Jsem fakt rád že jsi se na mě nevykašlala. Tak a teď bych ti to rád vysvětlil"

"Ta sázka byla ještě před tím než jsem tě stihl poznat. Nevěděl jsem vůbec ze to takhle dopadne. Když jsem tě viděl poprvé tak jsi mi padla do oka. Už tím jak jsi se vždy červenala. A pak přišel ten výlet. Měli jsme spolu chatku a pro mě to samozřejmě byla příležitost tě sbalit. Jenže každým dnem jsem tě začal víc a víc poznávat. Dokonce jsem jeden večer přišel za klukama ze tu sázku chci zrušit. Ty idioti se na mě vykaslali a já se rozhodl že ti to nereknu. Měl jsem jistotu ze to nejakej debil neřekne. Byl jsem s tebou sakra šťastný. Ani nevíš jak moc. No a pak se to všechno posralo na tý párty, kde to všechno řekla Lucy. Přísahám, že jsem tu krávu malém zahrabal" dokončil jsem svůj proslov a koukal se jí nervózně do oči a čekal na jakoukoliv reakci. V její tváři šel vidět značný vztek, ale pak se široce usmála. Zahrálo mě u srdce ji zase vidět se usmívat

"Jdu zabít Lucy" prohlásila po chvilce ticha. Překvapeně jsem se ji koukl do obličeje. Pobavení z ní přímo zářilo. Hned jsem to pochopil.

"Jdu s tebou"

Je to tady !🥺
Jsme u konce a já tomu stále nemůžu uvěřit!!
Strašně moc vám všem dekuju za veškerou podporu a jsem neuvěřitelně rada ze se vám tenhle příběh libi❤️ani nevíte jak moc pro mě všichni znamenate.

Ještě tady nápisu menší info⬇️
Příběh teď budu postupně opravovat od prvního dílu až sem. Prvních par dílu upravim i děj. Nový příběh zatím nebude a kdyby Jo tak vám dam vědět💛
Jenom chci aby jste věděli že tohle všechno je můj sen a vy mi pomáháte i když o tom ani nevíte. Mohla bych tady děkovat do konce života. Miluju vás !!🥰🥰

Love is love, not gameKde žijí příběhy. Začni objevovat