Love is love, not game

27. díl🌷

"Já-já...nevím" koukla jsem se na něj smutně. Přešel ke mně a pohladil mě po tváři. "Nemusíš se rozhodovat hned princezno" usmál se na mě povzbudivě a dál mě hladil po tváři.

Vždyť tohle jsi přece celou dobu chtěla? Tak na co čekáš. Projelo mi hlavou.
"Chci být tvoje" odpověděla jsem rychle, když jsem si to uvědomila. Koukala jsem se mu do očí a čekala. Na nic nečekal a vrhl se na mé rty. Samozřejmě jsem mu polibky oplácela a snažila se vyjít vstříc jeho tempu. Chytil mě pod zadkem a vyzdvihl na sebe. Došel se mnou k posteli na kterou mě potom opatrně položil. Když si, ale chtěl sundat tričko tak jsem ho zastavila. "Já nemůžu...promiň" nevím co to do mě vjelo, ale nebyla jsem si jistá jestli je teď ten správný čas. Čekala jsem na jeho reakci a zřejmě bych ho i chápala kdyby se teď zvedl a odešel, ale on ne. "Nebudu tě do ničeho nutit, toho se neboj" a daroval mi jeho nejkrásnější úsměv. Byla jsem opravdu šťastná i když jsem nevěděla jestli dělám dobře.
   
                                          **
Právě teď už si balíme věci domů. Od toho krásného momentu už uběhli 3 dny. Payton je pozorný a milý. Myslím že ho miluju ještě víc než předtím. Náš vztah tajíme. On ví že by ho jeho milovaná sestřička zabila a spolu se mnou pohřbila, takže se to snažíme držet v tajnosti. Lucy si mě poslední dobou ani nevšímá a já jsem jenom ráda. Kluci z Paytonovy party už ví že spolu chodíme. Chloe a kluci jsou jediní kdo to ví.

V autobuse sedím s Chloe, která mi teď furt kecá něco o Taylerovi. Ano přesně tak. Chloe je už hoodně dlouho zblázněná do nejlepšího kamaráda mého bratra. Fajn ne? Sice ji v tomhle nechápu, ale neberu ji to. Tayler je hajzl a ona to moc dobře ví, ale stejně si nedá pokoj.
Co se tak usmíváš princezno? :D
Přišla mi zpráva na mobil. Asi vám mohlo dojít od koho je. Podívala jsem se nenápadně na něj a odpověděla.
Už se těším domuuu ! <3
Když jsem zprávu odeslala, tak se Payton začal potichu smát a já s ním. No co? Má nakažlivý smích.
"Hej to nemůžeš ani chvíli poslouchat?" šťouchla do mě Chloe loktem. "Dobře vím že jsi v tom až po uši, ale tohle je taky důležitý. No a...." dál už jsem nevnímala. Asi si říkáte co jsem to za kamarádku, ale ty kecy by nebavily ani vás.

Když už jsme KONEČNĚ přijeli domuuu, tak jsem byla fakt štěstím bez sebe. S Paytonem jsem se už rozloučila nějak nenápadně že jo a s holkama taky. Brácha vypadal furt stejně a táta byl zázrakem doma.
Zázrak. pomyslela jsem si. Tátu jsem měla vždycky ráda. Přivítali mě a dali mi i menší dáreček na přivítanou. A hádejte coo.

JÍDLOO !

O můj bože, dobrý jídlo mi vážně chybělo. Austin šel něco zařídit do jeho práce, kde stejně bývá tak hodinu měsíčně, ale psst. A táta? Ten se bohužel taky musel rozloučit s tím že má hodně práce. Jak jinak.

Začala jsem si vybalovat věci. Od Paytona žádná zpráva nepřišla, tak jsem počítala s tím že taky něco dělá.

Ležela jsem na posteli a četla moji oblíbenou knížku od- zvonek. Huh? Kdo by to mohl být, Austin klíče má. Došla jsem opatrně dolů a nenápadně jsem otevřela dveře. Stál tam Payton v plné své kráse. Byl opřený o kapotu auta a pozoroval mě. Byla jsem jenom v kraťasech a croptopu, takže mi byla celkem zima. A hlavně jsem nevěděla co tady dělá on !!
"Sluší ti to, ale měla bys sis vzít něco.." odmlčel se. "..něco teplejšího." dodal. A já nad ním musela furt slintat, bože. "Eh jo jasně, jenom co tady děláš?" zeptala jsem se se zdviženým obočím až na měsíc. Payton se od srdce zasmál a odpověděl. "Překvápko, má spanilá princezničko" ty slova jakoby ve mě zanechaly metrovou díru. Zatřepala jsem nad tou poznámkou hlavu a vyrazila do pokoje.

Zdraviim !
Docela jsem přeskočila, tak snad nevadí😺
Poslední dobou dost uvažuju že začnu psát uuuplne nový příběh, který bude rozhodně i lepší než tento🤣ale rozhodla jsem se že nejdřív tenhle nějak postupně dokončím a potom až začnu psát další. Přeci jenom pochybuju že bych to stíhala. Jo jinak.
Im proud of you Pay !!🥺🖤