Harry Potter-trochu jinak

Chroptící chýše

Z pohledu Kate:

V sobotu ráno mě vzbudila Hermiona. ,,Dobré ráno." Řekla jsem a posadila jsem se na postel. ,,Dobré. Jdeš s námi do Prasinek?" Zeptala se. ,,Jasně. Jen se hodím trochu do normálu." Usmála jsem se na ni a Hermiona jen přikývla. ,,To by jsi měla." Zasmála se. Stoupla jsem si z postele a vešla jsem s oblečením v ruce do koupelny.

Za deset minut jsem vyšla ven. ,,Jdeme?" Zeptala se Hermiona a já přikývla. Vzala jsem si tašku, ve které jsem měla pytlíček s kouzelnými mincemi a spolu s Hermionou jsme vyšli ven. Dole ve společenské místnosti na nás už čekali Harry s Ronem. ,,Ahoj." Usmál se na nás Harry. ,,Ahoj." Řekli jsme s Hermionou zároveň. ,,Zatraceně, ne jen, že obě dvě lpí na knížkách, ony už i stejně mluví." Zasmál se Ron. ,,Taky jsi mohl říct "Ahoj" nebo "Dobré ráno holky, jak jste se vyspaly?" Ale ne ty nás začneš zešměšňovat." Vyjela po něm Hermiona a dala si ruce v bok. ,,Promiň Hermiono. Mimochodem, jak jsi se vyspala?" Zeptal se Ron, když si všiml Hermioniného pohledu. ,,Fajn."

,,Půjdeme ne?" Zeptal se Harry, aby ty dva trochu uklidnil. Vyšli jsme ven ze společenské místnosti a šli jsem na nádvoří, odkud se mělo jít do Prasinek.

Z pohledu Harryho: 

Na nádvoří jsme se připojili k ostatním studentům, kteří šli do Prasinek. Byl jsem rád, že Kate směla jít taky. ,,Nezajdeme potom na hřiště?" Přistoupil jsem k ní a zeptal se. ,,A chytněš mě, kdybych padala?" Zeptala se s úsměvem na tváři. ,,To víš, že tě chytnu, ale prvně by jsi musela spadnout a já si myslím, že už to umíš." Řekl jsem a usmál jsem se na ni. ,,Jdete vy dva?" Otočili se na nás Ron a Hermiona, kteří od nás byli už pěkný kus. Kývl jsem na ně a šli jsem k nim.

Za deset minut jsme přišli do Prasinek. ,,Kate, půjdeš se se mnou projít?" Zeptal jsem se. ,,Projít? Ráda." Usmála se na mě. Kývl jsem hlavou a ona pochopila, že půjdeme tím směrem. ,,Kam jdeme?" Zeptala se po chvilce. ,,To je...překvapení." Usmál jsem se na ni.

Za chvilku jsme přišli k Chroptící chýši. Všiml jsem si Katiného výrazu. Byla zmatená a vystrašená. ,,To je...to je Chroptící chýše?" Vykoktala ze sebe. ,,Jo." Řekl jsem. ,,Já vím, že to není zrovna nějaké romantické místo na procházku a popovídání, ale je tu klid, protože jen málo lidí sem chodí." Dodal jsem rychle Kate jen přikývla a zadívala se na polorozpadlý dům, který se před námi tyčil. ,,Byl jsi někdy uvnitř?" Prolomila to napjaté ticho mezi námi. ,,Byl, ale nijak moc příjemná vzpomínka to není." Kate se usmála a podívala se na mě.

Z pohledu Kate: 

Podívala jsem se na něj. Jeho rty byly vytvarované do mírného úsměvu a v jeho zelených očích jsem viděla malé jiskřičky. ,,Proč?" Zeptala jsem se, stále se dívajíc do jeho krásných očí. ,,Potkal jsem tam zrádce mých rodičů." Řekl a sklonil hlavu. Až teď jsem si uvědomila, o čem to mluví. Vždyť jeho rodiče zabil ten-jehož-jméno-nesmýme-vyslovit. ,,To je mi líto." Zašeptala jsem a Harry se na mě mile usmál. ,,Harry, netrap se něčím, co se stalo. Užívej si života. Co se stalo, stalo se a co se má stát, stane se. Jsem si naprosto jistá, že své rodiče jednou pomstíš a jejich zrádce a vraha potrestáš."

,,Díky." Usmál se a já mu úsměv opětovala. ,,Myslím...myslím, že bych si ten život měl opravdu užít a netrápit se minulostí, tak tě zvu na máslový ležák." Byla jsem překvapená, ale zároveň nadšená. Přikývla jsem. Harry se otočil k Chroptící chýši zády a odešli jsme po vyšlapané cestičce zpět do Prasinek.

,,Doufám, že jsem ti včera ten famfrpál neznechutil?" Zeptal se. ,,Ne, vlastně ani ještě nevím, jestli ho mám ráda nebo ne." Harry se na mě nechápavě podíval. ,,Včera jsme si přece ještě nezahráli." Vysvětlila jsem mu a Harry se usmál. ,,To je pravda. Ale i tak doufám." Zasmála jsem se a Harry taky.