Harry Potter-trochu jinak

Konec?

Z pohledu Kate:

Probíhali jsme hradem. Vyhýbali jsme se kletbám, smrtijedům i profesorům a studentům, kteří okolo nás probíhali. Nikdo nevěděl, kde je Pán zla. To Harryho trochu znepokojilo. Harry mě najednou zastavil a otočil mě tak, abych na něj viděla.

,,Kate, slib mi, že ať se stane cokoli, pokusíš se zachránit."

,,Ale Harry, pokud Voldemort..."

,,Kate, slib mi to!" V Harryho hlase byl rozeznatelný strach. Strach o mě. ,,Slibuju, ale ty mi slib, že nepůjdeš na jistou smrt."

,,To ti slíbit nemůžu." Harry mluvil tak potichu, že jsem ho skoro neslyšela. Pevně jsem ho objala. Nemohla jsem ho ztratit. Po tváři mi stekla jedna neposedná slza. Harry se ode mě odtáhl. Prstem mi setřel slzy, které mi začaly po proudech stékat po tvářích. ,,Teď pojď, pomůžeme ostatním, než se objeví Voldemort." Přikývla jsem a rozeběhla jsem se za Harrym.

Zastavili jsme se před Velkou síní. Profesoři bojovali se smrtijedy. Mezi nimi jsem si všimla i pár bystrozorů a dokonce jsem zahlédla tátu a mámu. Jak se sem dostali? Tuhle otázku jsem zahodila za hlavu. ,,Kate, pozor!" Otočila jsem se ve chvíli, kdy okolo mě proletěla Harryho kletba a zasáhla  smrtijeda přímo do hrudi. Ten se skácel k zemi. Z místa, kam ho zasáhlo kouzlo, se mu začala řinout krev. ,,Co je to za kletbu?"

,,Jedna, kterou jsem náhodou objevil." Přikývla jsem. Okolo nás najednou proletěla sprška zelených jisker. Na druhém konci chodby stál Voldemort. ,,Je konec Tome. Zničili jsme i poslední viteál. Nezbývá ti nic jiného, než se vzdát." Harry se postavil přede mě.

,,Ještě jsme neskončili. Pořád tě můžu zabít a dokončit své dílo." Z Voldemortovi hůlky vyletěly zelené jiskry ve chvíli, kdy z Harryho vyletěly červené. Nemohla jsem tam jen tak nečinně stát. Porozhlédla jsem se po chodbě. Všude se bojovalo.

Všimla jsem si jednoho smrtijeda, jak se snaží zaútočit na Seamuse, který leží na zemi zraněný. ,,Expelliarmus!" Smrtijedova hůlka vyletěla z ruky a zmizela někde venku na nádvoří. ,,Mdloby na tebe!" Poslala jsem na něj další kouzlo a on se skácel k zemi.

Rozeběhla jsem se k Seamusovi. ,,Jsi v pořádku?"

,,Až na tohle, ano." Seamus ukázal na svou ruku. Z pravé paže mu tekla krev. Měl v ní hlubokou ránu. ,,Jak se ti to stalo?" Seamus jen pokrčil rameny. ,,Posaď se." Pomohla jsem mu, aby se posadil. ,,Kate!" Seamus ukázal někam za mě. Prudce jsem se otočila.

Za mnou stála Bellatrix Lestrangeová. Rychlostí světla jsem vyskočila na nohy a namířila jsem na ni svou hůlku. ,,Taková špinavá mudlovská šmejdka by se mi chtěla vyrovnat?" Její smích byl hlasitý a velmi  pisklavý. ,,Expelliarmus!" Vyslala jsem proti ní kouzlo, ale ona ho odrazila. Tak tohle bude tvrdý oříšek. Hned na to ona vyslala kouzlo proti mně. Tak, tak jsem ho stačila odrazit.

Chvíli jsme na sebe vrhaly náhodná kouzla. Jediné o co jsem se snažila bylo zachránit sebe, Seamuse a zničit Bellatrix. ,,Kate!" Seamus na mě zašeptal, tak abych ho slyšela jen já. ,,Ustup trochu." Tak, aby to nebylo moc nápadné jsem poodstoupila. Seamus se napřáhl a vyslal proti ní kletbu. Bellatrix zamrzla. ,,Můžeš ji dorazit." Usmál se na mě. Zamávala jsem hůlkou a Bellatrix se rozpadla na milion kousků.

,,Dobrá práce, Seamusi."

Z pohledu Harryho:

S Voldemortem jsme se dostali až na nádvoří. Byli jsme tu sami. Veškerá bitva se odehrávala uvnitř hradu. ,,Je konec, Tome." Voldemort se jen zasmál. Už po několikáté se mě pokusil zabít kletvou Avada kedavra. Ani jednou se mu to nepodařilo. Naštěstí. Ve chvíli, kdy ji vyslal proti mně, jsem vyslal já kletbu proti němu. Obě kouzla se střetla. Chvíli byl v převaze on, chvíli já.

Z ničeho nic se hrad otřásl pod velkým výbuchem. Okny vyšlehly plameny. Skleněné tabulky praskly a tisíce kousků ostrého skla se vrhla naším směrem. Několik kusů mě zasáhlo. Měl jsem poškrábané nohy a pořezané ruce. V ten moment mi to bylo jedno. Myslel jsem jen na jednu věc. Uvnitř bylo spoustu mých přátel. Uvnitř byla Kate!

Zhluboka jsem se nadechl a vrhl jsem proti Voldemortovi kletbu. Nezaváhal a udělal totéž. Chuť pomsty zaplavila celé mé tělo a já jsem neviděl nic jiného, než výhru nad Pánem zla. Začínal jsem být v převaze. Soustředil jsem se víc a víc a Voldemortova kletba začínala slábnout. Chyběl už jen kousek. Znovu jsem se nadechl a dal do toho zbytek své veškeré síly. Povedlo se!

 Voldemortovi vyletěla hůlka z ruky a on se začal rozpadat. Za chvíli z něj nezbylo nic než hromádka prachu. Pán zla byl poražen! Jednou pro vždy. Smrtijedi to museli vycítit, protože začali opouštět Bradavice.

Všichni vyběhli ven, aby se podívali, co způsobilo ústup smrtijedů. Svět okolo se najednou zatočil. Padal jsem k zemi. ,,Harry!" To bylo poslední, co jsem slyšel. Pak už nic. Žádné výkřiky, pláč ani jásot. Jen prázdno a tma.