Harry Potter-trochu jinak

Do kabinetu?

Z pohledu Kate:

Stáli jsme s Harrym ve společenské místnosti asi půl hodiny. Pak za námi přišel Ron s Hermionou. ,,Kde jste byli?" Ptal se Harry. ,,Jen jsem byla Ronovi ukázat, že to o tom chytači je pravda." Prohodila Hermiona a sedla si do křesla. ,,A je?" Ptal se dál. ,,Jo. Bohužel a zkus hádat, kterého vola vzali." Řekl Ron otráveně. ,,Kterého?" Teď jsem se zeptala já. ,,Malfoye." Procedil Ron naštvaně. ,,Malfoye?" Vykřikl Harry. Ron jen přikývl. ,,Ale ten už v týmu byl." Sedl si Harry do druhého křesla. ,,Byl, ale před dvěma lety ho vyhodili. To víš ne?"

,,Jo, protože hrál mizerně." Ozval se Harry. Ron přikývl a pokračoval:,,Jenže on je znovu uplatil a vzali ho zpět do týmu."

,,Čím je uplatil tentokrát." Zeptal se Harry. Vypadal zdrceně, naštvaně a otráveně zároveň. ,,Prý jim koupil nová košťata."

,,Jaká?" Podíval se Harry na Rona.

,,Kulový blesk." Harry vykulil oči. ,,Vážně?" Ron přikývl:,,Jak teď máme vyhrát?"

,,Tak jako předtím, když měli Nimbusi 2001." Vložila se do toho Hermiona. Oba se na ni podívali, jako by zapomněli, že tam je. ,,Asi máš pravdu." Řekl Harry a Ron přikývl. ,,Myslím...myslí, že si půjdu lehnout." Řekl Harry nakonec a odešel do pokoje. ,,Myslím, že by jsi měla jít za ním." Řekla Hermiona, která se mezitím přesunula vedle mě. ,,A co Ron? Co když za námi přijde?"

,,Neboj o Rona se postarám." Mrkla na mě. ,,Já asi půjdu taky." Řekla jsem a odešla jsem ze společenské místnosti. 

Z pohledu Harryho:

Byl jsem naprosto zdrcený. Malfoy ve famfrpálovém týmu? Hlavou mi probleskla myšlenka, že jestli je to pravda, tak se Malfoy postará o to, aby se mi při první příležitosti něco stalo. ,,Harry? Jsi v pořádku?" Vytrhl mě z přemýšlení Katin hlas. ,,Jo jsem v pohodě." Snažil jsem se usmát. Kate se posadila vedle mě na moji postel a podívala se na mě těma svýma krásnýma očima. ,,Jsem v pořádku."

,,Nevypadá to tak." Řekla. Trochu jsem se naklonil a díval se jí z blízka do očí. Chvíli jsme se na sebe dívali, ale nakonec jsem to nevydržel a přerušil jsem tu vzdálenost mezi námi a znovu jsem spojil mé rty s těmi jejími. ,,Teď už jsem naprosto v pořádku." Usmál jsem se na ni, když jsme se od sebe odtáhli. Ona mi úsměv oplatila. Přitáhl jsem si ji blíž a chytil ji kolem pasu. Položila mi hlavu na rameno. ,,Kate?"

,,Ano?" Zeptala se stále se opírajíc o mé rameno. ,,Miluji tě." Pronesl jsem do ticha. Kate se ode mě odtáhla a podívala se na mě. Bál jsem se, co řekne. ,,Já tebe taky." Ulevilo se mi a byl jsem nadšený. Konečně jsem jí dokázal říct ta dvě slova. ,,Rone, počkej ještě!" Slyšel jsem Hermionin hlas za dveřmi. ,,Myslím...myslím, že bych měla už jít." Řekla Kate a odtáhla se ode mě. Nechtěl jsem, aby šla, ale zároveň jsem nechtěl, aby to Ron zjistil takovýmto způsobem. Neochotně jsem přikývl a pustil ji ze svého sevření. Za pár vteřin byla pryč.

Z pohledu Kate:

Opatrně jsem vyšla z Harryho pokoje a vklouzla jsem do naší ložnice. ,,Tak jak to dopadlo?" Vešla do pokoje Hermiona. ,,Jo dobré. Myslím, že jsem Harrymu trochu pozvedla náladu."

,,Tak to je fajn. Harry z toho byl zdrcený."

,,Jak jsi to dole myslela s těmi Nimbusi 2001?" Zeptala jsem se po chvíli. ,,Když Malfoy začínal ve zmijozelském družstvu, koupil jim Malfoyův otec Nimbusi 2001. Harry měl sice Nimbus 2000, ale zbytek hrál s košťaty typu Povětroň, Žíznivá čára nebo Ohnivá Kometa 140."

,,A to byla špatná košťata?"

,,Ne špatná, ale pomalejší než Nimbus 2000 nebo 2001." Chvíli jsem se ještě bavily, ale po čtvrt hodině jsem si šly lehnout. ,,Dobrou Hermiono."

,,Dobrou Kate." Otočila jsem se na bok a zavřela jsem oči. Ráno mě probudily šimrající paprsky, prosvítající malou škvírou mezi závěsy. Potichu jsem vylezla z postele a malými krůčky jsem se došramotila do koupelny. Vyčistila jsem si zuby a sčesala jsem si vlasy do rybího copu. Za pár minut jsem vyšla ven a šla jsem ke své posteli. Z kufru jsem si vydělala oblečení a převlekla jsem se. ,,Dobré ráno." Řekla Hermiona. ,,Už jsi vzhůru?"

,,Jo. Před chvílí jsem se vzbudila. Vidím, že jsi už byla v koupelně." Prohlédla si mě Hermiona od hlavy až k patě. Přikývla jsem na souhlas a sedla jsem si na postel. Hermiona se na mě usmála a vydala se do koupelny. ,,Kate?" Otočila jsem se ke vchodovým dveřím. Ve dveřích stál Ron a opatrně nahlížel dovnitř. ,,Ano Rone? Co jsi potřeboval?"

,,Volá tě profesorka McGonagallová." Nechápavě jsem nadzvedla obočí. ,,Máš za ní přijít do kabinetu." Přikývla jsem a vstala jsem z postele. ,,Kampak jdete?" Usmála se na nás Hermiona, která vyšla z koupelny. ,,Volá mě profesorka McGonagallová a Ron mi to přišel říct." Hermiona se na nás usmála a já vyšla ven za Ronem. Vyšli jsme otvorem ve zdi. Chodba byla prázdná. Skoro všichni studenti odjeli na prázdniny domů a ve škole jich zůstalo málo.

Ron procházel spousto chodeb. Míjeli jsme spoustu dveří. Nikdy jsem nebyla v kabinetu profesorky McGonagallové a ani jsem nevěděla kudy se tam jde. Nechala jsem to na Ronovi. ,,Tak a jsme tady." Usmál se a ukázal na dveře. Ron opatrně zaklepal. ,,Dále." Ozvalo se ze vnitř. Otevřeli jsem dveře a Ron vešel dovnitř. Nejistě jsem šla za ním. V místnosti stáli dva dospělí lidé. Byl to muž a žena. Za velkým stolem seděla profesorka McGonagallová. ,,Posaďte se." Pokynula nám profesorka a já s Ronem jsme se posadili do dvou křesel.

Omlouvám se za čekání na další kapitolu, ale na horách jsem neměla přístup k wifi, tak jsem nemohla psát. Jinak doufám, že se kapitola líbila a děkuju za všechny vote a komenty :)