Harry Potter-trochu jinak

Koulovaná

Z pohledu Kate:

Do teď nevím jak, ale Harry s Ronem se ten večer usmířili. Ron byl ještě asi týden na  oko na Harryho naštvaný, že mu to neřekl a tajil mu náš vztah. Já s Hermionou jsme se ho snažily uklidnit, aby si s Harrym něco neudělali. Nakonec to vzal s klidem a s Harrym jsou znovu nejlepší přátelé. ,,Kate, pojď ať nepříjdeme pozdě"

,,Už jdu Hermiono, jen si vezmu učebnice." Sebrala jsem ze stolu učebnici lektvarů a vyběhla jsem z ložnice. Hermiona stála ve společenské síni a dívala se ke schodům. ,,Čím dál tím víc se začínáš podobat svým bratrům." Usmála se na mě. ,,Tak to ti děkuju." Seskočila jsem z posledního schodu a přidala se k Hermioně, která si to už mířila k tajnému vchodu.

Chodba byla chladná a tmavá. Za okny poletoval bílý sníh, který na zemi tvořil bílou pokrývku. Po bílé pokrývce chodili studenti. Někteří kluci se neovládli a začali známou bitvu- koulovanou. Vyšly jsme ven z hradu a zamířily jsme si to přes nádvoří. Musela jsem si přitáhnout šálu víc ke krku. Od úst mi stoupaly obláčky bílé páry a vlasy mi začaly schovávat sněhové vločky. ,,Na to, že je konec února je pořádná zima." Řekla jsem a má slova doprovázely další obláčky páry. ,,Jo to je. Nepamatuji si tak mrazivý únor." Odpověděla Hermiona a zatřásla se zimou.

Najednou mým tělem projel mrazivý pocit. Pod šálou mě něco studělo a zima mi čím dál tím víc zaplavovala tělo. Pod šálou jsem měla obrovskou sněhovou kouli. U velkého stromu uprostřed nádvoří jsem viděla dvě rozesmáté, zrzavé hlavy. ,,Frede, Georgi!" Hermiona mi pomohla vydělat tu nepříjemně studenou věc z pod oblečení. ,,Děkuju." Usmála jsem se na Hermionu. Hermiona se skláněla k zemi a ve svých rukách začala tvarovat sněhovou kouli. Když ji měla hotovou hodila ji po mých bratrech. ,,Vedle! Musíš se víc snažit!" Zavolal na nás Fred. Teď už jsem v rukou svírala sněhovou kouli já. Pořádně jsem se napřáhla a hodila ji k velkému stromu. Fred, na kterého koule mířila, v poslední chvíli uhnul. ,,Au!" Sněhová koule zasáhla George, který stál za Fredem, přímo do obličeje. ,,To si žádá odplatu sestřičko." Viděla jsem, jak se Georg natahuje po sněhu a začíná z něj plácat kouli. Chytla jsem Hermionu za rukáv a odtáhla jsem ji z nádvoří pryč. Georgova sněhová koule nás ale pronásledovala. ,,On ji očaroval!" Vykřikla jsem, když se mi mihla okolo hlavy. Najednou se zastavila ve vzduchu a znovu nás začala pronásledovat. 

Vběhly jsme s Hermionou do hradu. Prodíraly jsme se skupinkami studentů, kteří uhýbali před naší pronásledovatelkou. Najednou jsem se zastavila. Hermiona taky. ,,Co vyvádíš?" Zeptala se mě. Já ji jen umlčela a sledovala jsem blížící se kouli. Byla čím dál tím blíž a blíž. Když byla necelých deset centimetrů od nás, strhla jsem sebe i Hermionu k zemi. Koule to nestihla zaregistrovat a narazila do profesora Snapea. Fred s Georgem, kteří se svíjeli smíchy se zarazili. ,,Kdo to byl?" Zeptal se Snape klidně. Dvojčata se pomalu začala plížit pryč z nádvoří. ,,Weasley Fred a Weasley George, ke mně do kabinetu! Hned!" Teď jsem to byla já, co se svíjela smíchy.

Trochu nudná a nezáživná kapitola. Omlouvám se za čekání, ale měla jsem hodně práce s přijímačkami. Další kapitolu ale přidám co nejdříve. Jinak všem děkuju za vote a komenty. :)