Harry Potter-trochu jinak

Pozvání

Z pohledu Kate:

,,Nemůžu tomu uvěřit. Oni opravdu ten ples uskuteční."

,,Hermiono uklidni se!" Snažila jsem se ji uklidnit. Včera jsme se dozvěděli, že před vánočními prázdninami se bude konat Vánoční ples. ,,Kate?"

,,Ano?" Otočila jsem se na Hermionu, která už klidná seděla na své posteli. ,,Máš nějaké šaty?" Zeptala se a já zavrtěla hlavou, že ne. ,,A co kdybychom si je šli koupit zítra do Prasinek? Já totiž taky žádné nemám." Usmála se. ,,To je dobrý nápad." Hermiona se zazubila a se širokým úsměvem na rtech si lehla do postele.

***

Z pohledu Kate:

Ráno mě vzbudilo jemné cloumání. ,,Kate vstávej, nebo příjdeme pozdě." Uviděla jsem Hermionu, která se mnou cloumala, abych se probudila. Za deset minut jsem byla oblečená a umytá. Spolu s Hermionou jsme přišly do společenské místnosti. ,,Ahoj holky." Obdařil nás Harry širokým úsměvem. ,,Ahoj." Usmála jsem se na něj. ,,Ahoj Harry. Kde máš Rona?" Zeptala se Hermiona. ,,Ještě spí. Vždyť ho znáš." Usmál se Harry a Hermiona jen kývla. ,,Jdete do Prasinek?" Zeptal se. ,,Jo, musíme si koupit šaty na ples."

Když jsme se s Harrym rozloučily, vydaly jsme se na nádvoří. Celá skupina, co šla do Prasinek už byla v půli cesty. S Hermionou jsme je doběhly a připojily se k celé skupině. Za pár minut jsme dorazili do Prasinek. ,,Víš, kde se dají koupit nějaké šaty?" Zeptala jsem se. Hermiona přikývla a vydala se k jednomu obchodu.

Obchod vypadal vevnitř, jako někde u švadleny. Všude kousky látky, nůžky, krejčovský metr, jehly napichané v jehelníčcích, spousta nití a oblečení. ,,Dobrý den. Máte přání?" Zeptala se nás mile vyhlížející žena, stojící za pultem. ,,Ano. Máte plesové šaty?" Zeptala se Hermiona a obdařila ji stejně zářivým úsměvem, jako ona nás.

Žena obešla pult a zevedla nás k jedné stěně. Už, už jsme se chtěla zeptat "To je vtip?" Ale než jsem to stačila vypustit z úst, ve stěně se objevily háčky, na kterých byly pověšené šaty. ,,Děkujeme." Řekla Hermiona a žena se vrátila ke své původní práci.

,,Tak co? Padly ti některé do oka?" Zeptala se mě Hermiona, která už v rukách držela dlouhé oranžové šaty. Šaty byly široké a bez ramínek. Byly jednoducé, žádné krajky, výšivky, nebo ozdoby. ,,Ještě ne." Odpověděla jsem. ,,Ukaž pomůžu ti." Hermiona odložila šaty na jedno z mnoha křesel, které v obchodě byly a pustila se do hledání těch nejlepších šatů pro mě.

,,Děkujeme." Odpověděly jsme s Hermionou společně a vyšly jsme ven před obchod. ,,Už tě nekdo pozval?" Zeptala se Hermiona. Zavrtěla jsem hlavou. ,,Nejsi sama. Taky nikoho nemám."

,,Při nejhorším půjdeme spolu." řekla jsem. Hermiona se zasmála a já se k ní přidala. ,,Nezajdeme ještě na máslový ležák?" Zeptala jsem se a Hermiona přikývla na souhlas. Šly jsme ke Třem košťatům, kde jsme si objednaly máslový ležák.

,,Nemůžu se dočkat zítřka." Usmála se na mě Hermiona, když jsme kráčely po široké cestě vedoucí od hradu až do Prasinek. ,,Já taky ne." Usmála jsem se na ni a obě jsme se rozesmály. ,,Myslíš, že Harry už někoho pozval?" Zeptala jsem se opatrně. ,,Myslím, že ne." Doufala jsem, že to Hermiona řekne a řekla. Doufala jsem, že Harry pozve mě.

Z pohledu Harryho: 

Seděl jsem s Ronem v nebelvírské společenské místnosti a hráli jsme kouzelnické šachy. ,,Šach, mat." Řekl Ron a zazubil se. Dnes jsem asi po desáté prohrál. Dveře do místnosti se otevřely a tajným otvorem někdo vešel dovnitř. Podíval jsem se tím směrem. Uviděl jsem Hermionu a Kate. Obě nesly velké nákupní tašky a o něčem se bavily. Musím se jí zeptat! Problesklo mi hlavou. Obě okolo nás prošly a vyšly po schodech nahoru do dívčích ložnic.

,,Harry jsi na tahu." Vytrhl mě Ron z přemýšlní. ,,Pěšec na E 3. Věděl jsem, že Ron mi ho každou chvíli vezme, ale mě teď nezajímalo nic jiného, než to, jak se Kate zeptám. Za chvíli obě přišly dolů. ,,Ahoj kluci." Pronesla Hermiona. Konečně něco Rona přimělo, aby se věnoval něčemu jinému, než šachám. ,,Ahoj Hermiono." Usmál se na ni Ron. On se na ni usmál? Buď blázním a nebo mám halucinace.

,,Kate mohl bych s tebou mluvit?" Zeptal jsem se a tím na sebe upoutal pozornost. Kate Přikývla a já si stoupl. Zavedl jsem ji do prázdného rohu místnosti. ,,Chtěl...chtěl jsem se tě zeptat, jestli..." Sakra Harry vzmuž se. Nadal jsem sám sobě. ,,Chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys se mnou nešla na ten ples." Slova ze mě vyletěla tak rychlě, že jsem si je nestihl promyslet. Všiml jsem si Katiného výrazu. Byla zmatená, ale zároveň se jí na tváři rýsoval mírný úsměv.

,,Na ples? Cheš, abych s tebou šla na ples?" Zeptala se mě zmateně. Skromně jsem přikývl. Čekal jsem výsměch. ,,Ráda." Moje srdce udělalo přemet vzad. Usmál jsem se na ni a ona mi úsmev opětovala. Byl jsem rád, že souhlasila. Otočila se na podpatku a odešla za Ronem a Hermionou. Za chvíli jsem za nimi přišel taky.

Zbytek dne jsme seděli ve společenské místnosti. Pořád jsme se něčemu smáli a povídali si. Já ale nic z toho nevnímal. Myšlenky pořád bloudily za zítřkem, kdy budu s Kate na plese. Až teď mi došlo, že vlastně neumím tančit. Měl bych se to naučit, nebo si před Kate udělám ostudu. Jak se mám ale sakra za jeden jediný večer naučit tančit. "Na to jsi měl myslet dřív." Napomínalo mě pořád moje svědomí.

Z pohledu Kate: 

Byla skoro půlnoc, když jsme se s Hermionou vydaly do dívčích ložnic. ,,Co ti Harry chtěl?" Zeptala se mě, když jsme vešly do pokoje. ,,Zeptal se mě, jestli s ním nepůjdu na ten ples."

,,Vážně? Je až neskutečně zvláštní, že v tu samou chvíli se mě na to samé zeptal Ron u stolu." Obě jsme se zasmály. ,,Tak vidíš."

,,Co?" Zeptala se Hermiona, když nepochopila, co jsem tím myslela. ,,A potom, že půjdeme spolu." Hermiona se zasmála a já se přidala. Převlekla jsem se do pyžama a lehla jsem si do postele. Byla jsem víc než nadšená. Zítra touhle dobou budu s Harrym na plese. Otočila jsem se na bok a s touhle myšlenkou jsem usnula.