Harry Potter-trochu jinak

Na tribunách

Z pohledu Kate:

Ráno mě vzbudily sluneční paprsky, které prosvítaly závěsy na oknech. Posadila jsem se a porozhlédla jsem se po místnosti. Když si madam Pomfreyová všimla jsem vzhůru, přicupitala za mnou. ,,Je vám líp?" Zeptala se a já jen skromně přikývla. ,,Dobrá po snídani můžete jít." Řekla madam Pomfreyová a odešla. Za chvíli se vrátila s táckem, na kterém byly lupínky s mlékem. Všechno jsem to snědla a převlekla se do svého oblečení. Před odchodem mi ještě madam Pomfreyová podala sklenici s tou zelenou tekutinou.

Vyšla jsem ven z ošetřovny a zamířila jsem do ložnice, abych si vzala učebnici na první hodinu, kterou máme bohužel se Zmijizelem. Za pár minut jsem přišla do společenské místnosti. ,,Kate." Vrhla se mi Hermiona okolo krku. ,,Jsi už v pořádku?" Zeptal se mě Harry. ,,Ano." Usmála jsem se na něj zářivě. ,,Měli bychom už jít nebo příjdeme na lektvary pozdě a to poslední, co bych chtěl, je vidět naštvaného Snapea." Řekl Ron a my přikývli. Prošli jsme otvorem ve zdi a šli jsme  do sklepení na hodinu lektvarů.

Před dveřmi do třídy stála už celá třída včetně zmijozelčanů. Hned, jak si mě všimli, žečali si o něčem šuškat a smát se. Bylo mi divně. Ve třídě jsem si stoupla ke stolu, u kterého byli Harry, Ron a Hermiona.

Z pohledu Harryho:

Kate si stoupla ke stolu knám. Byl jsem rád, že stála vedle mě. ,,Půjdeme na ty tribuny dneska?" Zeptal jsem se v polovině hodiny. ,,Jasně, nemůžu se dočkat" Opověděla mi. Usmál jsem se na ni a ona mi úsměv opětovala.

Z pohledu Kate:

Nemohla jsem tomu uvěřit. Už za čtvrt hodiny budu s Harrym sedět na tribunách. Po poslední hodině jsem do své ložnice doslova vletěla, abych se stihla alespoň trochu do normálu. Deset minut před začátkem schůzky jsem vyšla na školní pozemky. Za chvilku jsem přišla na famfrpálové hřiště. Harry už seděl na tribunách, když mě uviděl zamával mi. ,,Ahoj." usmála jsem se. ,,Ahoj." 

Posadili jsme se na tribuny. ,,Jak se máš?" Zeptal se Harry ,,Fajn a co ty?"

,,Noo... jo super. Vážně ti už nic není?"

,,Myslíš tu žábu?" Harry přikývl. ,,Ne nic mi není."

,,Hrála jsi někdy famfrpál?"

,,Ne. Já...já pocházím...no..."

,,Z mudlovské rodiny?" Dořekl za mě Harry větu. ,,Jo."

,,Mě to nevadí, sám jsem deset let žil u mudlů." Usmál se Harry. ,,A nechceš se ho naučit?" Přikývla jsem a Harry se postavil. ,,Jako teď hned?" Pozvedla jsem překvapeně obočí. ,,Jasně." Zasmál se Harry. Stoupla jsem si taky a Harry mě zavedl doprostřed hřiště. ,,Počkej tady." Řekl a zmizel někde pod tribunami. Za chvíli se vrátil a v rukou držel dvě košťata. ,,Jen se na něj posaď a odraz se od země."

Harry nasedl na koště a odrazil se od země. Udělala jsem to samé a za chvíli jsem se vznášela ve vzduchu. ,,Jde ti to skvěle." Zavolal na mě Harry. Najednou se pode mnou koště zhouplo a já začala padat. Čekala jsem tvrdý náraz do země, ale místo toho jsem ucítila něčí ruce, které mě zachytily. ,,Jsi v pořádku?" Zeptal se Harry roztřeseným hlasem. Podívala jsem se mu do očí a přikývla jsem. ,,Děkuju."

,,Nemáš za co. Přece bych tě nenechal spadnout."

Když jsme přistáli na pevné zemi objala jsem ho. Cítila jsem, že byl Harry ze začátku šokovaný, ale nakonec mi objetí opětoval. Harry odešel s košťaty do té zvláštní místnosti a potom se za mnou vrátil. ,,Půjdeme?" Zeptala jsem se. Harry přikývl.

,,Děkuju za příjemné odpoledne." Řekla jsem. ,,Za málo a navíc já si ho taky moc užil. Mohli bychom to někdy zopakovat a třeba bych tě naučil ten famfrpál." Usmála jsem se a znovu jsem ho objala.

Omlouvám se, že jsem to nenapsala dřív, ale neměla jsem poslední dobou moc času. Jinak vám všem děkuji za čtení mé stora a doufám že se líbí :)