Harry Potter-trochu jinak

Na ošetřovně

Z pohledu Kate:

Harry si stoupl ze židle a vyvedl mě ze třídy. Z jeho výrazu jsem vyčetla, že je naštvaný. ,,Myslím, že ta schůzka se dneska ruší." Prolomil ticho Harry. Usmála jsem se a chtěla jsem něco říct, ale z mých úst znovu vyšlo jen slabé zakvákání. Harry se usmál. Začala jsem se červenat a proto jsem se radši podívala z okna.

Venku bylo pěkně. Slunce prosvítalo větvemi mohutných stromů, ze kterých padalo barevné listí. Při myšlence, že bych mohla za pár hodin sedět s Harrym na tribunách famfrpálového hřiště a něčemu se smát, ale místo toho budu ležet na ošetřovně, jsem posmutněla. Zabočili jsme za roh a objevili jsme se před velkými dvoukřídlými dveřmi do ošetřovny.

Z pohledu Harryho:

Objevili jsme se před dveřmi do ošetřovny. Věděl jsem, že za chvíli se s Kate budu muset rozloučit a odejít zpět do třídy. Nechtěl jsem. Líbila se mi její přítomnost. Ona mě nějakým způsobem uklidňovala. Otevřel jsem dveře a vešli jsme dovnitř. Hned za námi přiběhla madam Pomfeyová. ,,Copak se stalo?" Zeptala se. Vylíčil jsem jí celou událost a madam Pomfreyová jen kroutila hlavou. ,,Ach Bože. Chudák děvče. Copak pan Malfoy nevěděl, že přeměna neživých tvorů ve zvířata se nesmí používat na lidi?" 

,,Myslím, že věděl a proto to udělal." Prohlásil Harry. Madam Pomfreyová znovu zakroutila hlavou a přivedla Kate k jedné volné posteli. ,,Můžete jít pane Pottere, já se o slečnu postarám." Řekla madam Pomfreyová a já jsem neochotně odešel z ošetřovny.

Z pohledu Kate:

Harry odešel z ošetřovny a madam Pomfreyová okolo mě začala skákat. Celou dobu si něco mumlala. Párkrát jsem zaslechla něco jako: "Zmijozel by neměl mívat hodiny s Nebelvírem." nebo "Nevím proč každá kolej nemá hodiny sama." Za půl hodiny mi podala sklenici s nějakou zelenou tekutinou.

Vzala jsem si od ní sklenici. Bála jsem se, jak to bude chutnat. Ta barva nevypadala zrovna chutně. Opatrně jsem se napila a k mému údivu jsem zjistila, že to chutná jako pomerančový džus. ,,Zkuste něco říct." Řekla madam Pomfreyová, když jsem jí podala prázdnou sklenici. ,,A co?" Zeptala jsem se. ,,Výborně, nápoj zabral."

,,Můžu...můžu už jít, když to zabralo?"

,,Ne, ne, ne. Dnes tu zůstanete na pozorování."

,,Dobře." Nechtěla jsem, ale radši jsem nic neříkala. Těšila jsem se na odpoledne s Harrym a těď ho proležím na ošetřovně. Lehla jsem si na postel a zadívala jsem se do stropu.