Harry Potter-trochu jinak

Jsou tady!

Z pohledu Kate:

Hermiona stála kousek ode mě a nepřestávala se smát. Já jsem na tom byla podobně. ,,Měli...měli...bych...bychom už jít...nebo přijdeme pozdě." Vykoktala jsem ze sebe a nepřestávala jsem se smát. Hermiona přikývla a pokusila se zklidnit svůj dech.

Tak tak jsme doběhly dolů do sklepení. Zastavily jsme se kousek od Harryho a Rona, když se chodbami rozezněl zvonek. ,,Myslím, že Snape přijde později." Řekla Hermiona a na tváři se jí rýsoval zářivý úsměv. Měla jsem co dělat, abych nevyprskla smíchy.

Ron i Harry se tvářili zaraženě. ,,To jako proč?" Zeptal se Ron, když se trochu vzpamatoval. ,,Myslím, že Fred a George mají velký problém."

,,Myslíš, nebo to víš?"

,,Rone, já to vím. Když jsme se s Hermionou dostaly na nádvoří, tak po nás začali házek sněhové koule. Jednu z nich očarovali, takže nás pronásledovala. Vběhly jsme proto do hradu, a když byla kousek od  nás, tak jsme se skrčily."

,,A?"

,,Rone, ty jsi vážně, tak nechápavý? Koule zasáhla Snapea." Dořekla to Hermiona a kluci vyprskli smíchy. S Hermionou jsme se k nim přidaly. Všichni okolo se na nás otáčeli, ale nám to bylo jedno.

Vyučování začalo asi o deset minut později. Neunikli jsme však míchání Živé smrti, kterou jsme teď v lektvarech probírali. Stála jsem u svého kotlíku a snažila se vytvořit dokonalý lektvar. Abych pravdu řekla, nedařilo se. ,,Je vůbec možné, aby byl Snape, tak klidný, i když to schytal kouzelnou sněhovou koulí?" Zašeptal Ron a všichni jsme se podívali na profesora, který právě káral nebohého studenta z Mrzimoru.

Najednou se chodbami ozval výbuch. Všichni jsme přestali pracovat a podívali jsme se ke dveřím. ,,Ven, všichni ven!" Jindy klidný profesor právě stál u dveří a hystericky vyháněl všechny studenty ven z učebny.

Harry mě popadl za ruku a táhl mě ven ze sklepení. ,,Poterre, odveďte slečnu Weasleyovou do bezpečí a potom se vraťte na nádvoří. Jsem si jist, že vás tam budeme potřebovat." Harry se na Snapea díval přímo zaraženě. ,,Je to velmi naléhavé a teď už běžte!" Viděla jsem jak Harry přikývl a potom se i se mnou v patách vydal nahoru po schodech.

Byli jsme v prvním poschodí, když se rozbila všechna okna v chodbě a do hradu vletěli SMRTIJEDI? ,,Harry, co to má..."

,,Běž! Nezastavuj se!" Harry mě popostrčil k dalšímu schodišti a sám se vydal dolů na nádvoří. ,,Harry, počkej! Kam jdeš?"

,,Kate, neboj se o mě. Já budu v pořádku." Seběhla jsem pár schodů zpět k Harrymu. Vzala jsem do rukou jeho obličej a dlouze jsem ho políbila. ,,Slibuješ?"

,,Slibuju!" Najednou se před námi objevil černý mrak, ze kterého vystoupil sám Pán zla. ,,Jak dojemné." Harry se napřímil v zádech a přitiskl mě k sobě.

Z pohledu Harryho:

Tiskl jsem k sobě Kate. Nemohl jsem dopustit, aby se jí něco stalo. Voldemort se na nás díval  jeho červenýma očima. Vypadalo to, jako by o něčem přemýšlel. ,,Vidím, že jsi opravdu tak naivní. Vážně si myslíš, že ji přede mnou ochráníš. Ale abys neřekl, že jsem bezcitný, tak nejdřív se zbavím tebe a ji si nechám nakonec, aby ses na to nemusel dívat."

Vřela ve mně krev. Nehodlal jsem opustit Kate a nechat ji zabít tímhle psychopatem. Pod námi vzduchem létaly zelené a červené jiskry. Sem tam okolo nás proletěl kus zdi, nebo sklo z rozbitého okna. Voldemort mávl rukou a Kate odletěla kousek ode mě. Chtěl jsem se za ní rozeběhnout, jestli se jí něco nestalo, ale ON byl rychlejší.

Postavil se před ni a namířil na mě svou hůlku. Byl jsem vzteky bez sebe a nehodlal jsem to jen tak vzdát. Vytáhl jsem svou hůlku a rychlým pohybem jsem proti němu poslal kouzlo. Voldemort nestihl zareagovat a hůlka mu vyletěla z ruky. Jeho oči se rozšířily. ,,Udělal jsi velkou chybu, že jsi jí ublížil." Procedil jsem skrz zuby a přiblížil jsem se k němu.

Z pohledu Kate:

Hlava mě třeštila. Chytla jsem se citlivého místa na zátylku. Díky bohu, krev mi netekla. Všimla jsem si Harryho a Voldemorta kousek ode mě. Voldemort byl odzbrojený a Harry na něj mířil svou hůlkou. Nevěděla jsem, jestli mám být ráda, že Harry je v převaze, nebo nemám dělat ukvapené závěry.

Na zemi jsem si všimla něčeho bílého. Byla to Voldemortova hůlka. Rychle jsem ji sebrala a schovala jsem si ji za plášť. Opatrně jsem se postavila. Harry si mě všiml. Mile jsem se usmála a tím ho ujistila, že jsem v pořádku. Ukázala jsem mu Voldemortovu hůlku a Harry se zazubil. ,,Je konec, Tome!" Nevěděla jsem, kdo je přesně ten Tom, ale docvaklo mi to hned, když mu Voldemort odpověděl. ,,Ještě pořád, mám jeden viteál, který jsi nestihl zničit."

Voldemort se hlasitě zasmál a zmizel. ,,Kate, jsi v pořádku?" Harry vypadal, že má o mě strach. ,,Jsem, jen mě bolí hlava, ale to bude v pořádku."

,,Nemáme moc času." Řekl a táhl mě někam do druhého poschodí. ,,Harry, kam jdeme?" Neodpovídal.

Vím, že je to po delší, fajn dlouhé pauze a moc se omlouvám. Jinak doufám, že se kapitola líbí, i když není nic moc. :-) Jinak chci říct, že se pomalu chýlíme ke konci. Tipuji, že bude ještě tak cca pět kapitol a budeme končit. Děkuji za vote a komenty, hodně to potěší :-)