Liščí tlupa: Šlo tomu zabránit? (DOKONČENO)

4. Kapitola

Fateful stála na okraji lesa s otevřenou tlamičkou. Několik kilometrů od ní byla zvláštní budova ze dřeva. ,,Co to je?" zeptal se Swift, který tuto podivnou věc taky viděl prvně. ,,Nevíme, ale mohlo by to mít něco společného s tím snězeným zajícem." napadlo Faira, který zamyšleně seděl vedle něj. ,,Doufejme, že ne...Musí to být obří! Jen se podívejte na ten strom vedle něj. " řekla Lunar a znepokojeně se jí ježila srst na zádech. -Má pravdu. Ten strom je stejně vysoký jako ta divná věc...Musí to být velká věc. - napadlo naši hrdinku a mrkla se na stromy v jejich lese. Sotva dohlédla na nejvyšší větvičky. ,,Měli bychom to prozkoumat." navrhl Sunny. Všichni na něj vrhli pohled, který říkal, že se naprosto zbláznil. ,,Může to být nebezpečné." řekla Fateful. ,,Musíme to hned říct velitelce." ozvala se Lunar. ,,Může to jíst lišky." štěkl Fair. Sunny pokrčil čumák a sledoval tu neznámou věc. ,,Jen se k tomu přiblížíme a hned zmizíme. Odtud toho nejde moc rozpoznat." ,,A co když to je něčí území a chytnou nás?" vyhrkla Lunar. ,,Musíme za velitelkou." dodala rozhodně. ,,A co jí řekneme? Když se tam přiblížíme, budeme mít víc informací. " vysvětlil pískově zbarvený lišák. ,,A když se z tama už nevrátíme? K čemu nám bude víc informací, když nebudeme moct to říct tlupě?" ozval se Fair.  Fateful a Swift si vyměnily pohledy. Všichni tři měli pravdu, tak jak se rozhodnout správně?                                                                                                           ,,Dobře...Tak co když Fair a Lunar půjdou zpátky do tábora a vše řeknou Almighty. Já, Fateful a Sunny se pokusíme k té věci přiblížit, co nejvíc to půjde." navrhl Swift a rozhlédl se po přítomných. Bílá liška si viditelně oddychla, když slyšela, že se může vrátit do bezpečí lesa. Fair a Sunny souhlasně kývli. Naše hrdinka se zadívala na divnou dřevěnou věc a cítila, jak se jí ježí srst. ,,Jestli nechceš, nemusíš." pošeptal jí hlas do ucha. Leknutím poskočila a otočila hlavu. Stál tam Swift, který jí sledoval. ,,To je dobrý. Půjdu." štěkla a pousmála se na něj. ,,Nemůžu si ujít takové dobrodružství." dodala tiše a on jí úsměv oplatil. 

Fateful klusala mezi dvěma lišáky. Uši měla našpicované a podívala se všude, kde něco zašustilo. Už uběhli asi polovinu cesty mezi lesem a prapodivným doupětem. Čím blíž byli, tím víc se divili, jaký velký dům ve skutečnosti je. K čemu ta věc slouží? Kdo ji tam postavil? Je už pryč? Nebo tam na ně čeká někde ve křoví?