Bylo teplé slunečné ráno. Obloha měla tyrkysovou barvu a nebyl na ni ani jeden mrak. Stromy se měnily ze zelené na žlutou, oranžovou ba dokonce by se už v lese dal najít i list červený. Lišky, které v tomto období měly lepší maskování, naplno lovily. Noci byly každou chvílí chladnější a to znamenalo blížící se zimu. Musely mít dostatek potravy, aby toto těžké období přežily. Od říčky, která protékala nedaleko lesíka, šly tři lišky, dvě zrzavé a jedna pískově zbarvená. V tlamičkách každá nesla tři rybky. ,,Ještě štěstí, že jsem šla kolem. Tohle byste domů nesli těžce." zamumlala Fateful. Byla zrovna na hlídce, když potkala tyto dva mladé a nadané lovce. ,,To jo. Moc ti děkujeme." přikývl nejmladší lišák, na oku měl bílý flek. ,,Jsme skvělí lovci." řekl hrdě druhý, na tváři měl obrovský úsměv. ,,Jistě, že jste." pokynula hlavou a musela se držet, aby mu nepřipomněla jejich včerejší lov. Procházely zrovna částí louky, kde byla vysoká tráva. Fateful zastavila a nakrčila čumák. Do nozder jí udeřil zvláštní pach. ,,Někdo nás sleduje." zamumlala a podívala se na svoje společníky. Sunny přikývl a narovnal se, aby viděl přes trsy trávy. Oba se snažily rozpoznat, co to je. Fair však pokračoval v klidu dál. ,,Jak to, že tě to nezajímá?" nechápal Sunny a dal hlavu na bok. Mladý lišák zastavil a na obličeji měl úsměv. ,,To je Jewel." vysvětlil jim potichu. Sunny se na naši hrdinku nechápavě podíval. ,,Proč nás sleduje tvoje ségra?" zeptal se. Fair se na něj zamračil a naznačil mu ať nemluví nahlas. ,,Učí se plížit. A já ji sloužím jako terč." zašeptal potom pobaveně. ,,A co Silent?" ,,Vykulila na něj ty sví kukadla...." převrátil oči lišák a podrbal se za uchem. ,,Jediné, co udělal, tak že mě varoval, že se něco takového může stát. "dodal a začenichal. ,,Jdeme?" zeptal se a oba na něj kývli. Opravdu, netrvalo to dlouho, a z vysoké trávy vyskočila rezavá lištička. Srst měla pokrytou vrstvou bláta a listí. Shodila Faira na zem a pořádně mu ožužlala ucho. ,,Ale né...Byl jsem napadnut." smál se její bratr a házel packami. Sunny s Fateful to jen pobaveně sledovali. ,,Mám tě!" zavyla nadšeně Jewel a držela ho. ,,Sice jsem tě cítil na míle daleko..." poškádlil ji. Mladá učednice si to však nenechala líbit a začala ho zuby štípat. ,,Fajn, fajn. Dostala jsi mě." vyhrkl a ona ho pustila. Fair se vyškrábal na packy a hravě do ní žďuchnul. Ona na něj jen vyplázla jazyk. Chtěl jí to hned oplatil, ale přerušil ho Sunny. ,,Nechte toho šaškování. Musíme donést do tábora kořist." řekl a podíval se na Fairiho rybky, které ležely na zaprášené zemi. ,,No jo už." štěkl lišák a vzal je. ,,No tak já už půjdu.." ,,Tak to ne. Po cestě máme ještě schovanou veverku a sysla, které sami neuneseme." zamumlal Fair a zvedl obočí. ,,Fajn." pousmála se a všichni se vydali do tábora. Jewel energicky klusala před nimi a čenichala ke každému kameni a říkala jim, které pachy cítí. Do tábora dorazili během chvilky. Veverku a sysla musel však nakonec nést Sunny, protože Jewel byla ještě malá, takže je neunesla. Takže mladá učednice měla v tlamičce tři rybky. ,,Zdravím, vidím, že lov se podařil." přivítal je jako první Silent. ,,Ano. A Jewel nám hodně pomohla při přínosu do tábora." poznamenal Fair. ,,To vidím. A co plížení?" ,,Ještě se má, co učit. Ale vedla si skvěle." odpověděl a hrdě se na svou sestřičku podíval. ,,Dobrá. Děkuji, Faire." Jdu na hlídku, takže máš teď volno, Jewel." černý lišák se na všechny čtyři usmál a vydal se pryč z tábora. Naše skupinka uložila kořist na místo a rozpustila se. Lovci si šli odpočinout k ostatním, učednice si šla umýt srst a Fateful se s dvěma rybkami vydala do školky. Před doupětem si hrála tři malá liščátka.
ČTEŠ
Liščí tlupa: Šlo tomu zabránit? (DOKONČENO)
FantasíaZapadající slunce barví oblohu do barvy krve. Na stejnou rudou barvu se mění i zem. Fateful se nemůže pohnout, může se jen na zkázu její tlupy dívat. Pak však i ona ulehne vedle nich věčným spánkem, ve kterém se bude sama sebe ptát: Šlo té tragédii...
