Liščí tlupa: Šlo tomu zabránit? (DOKONČENO)

10. Kapitola

Na obloze zářilo statisíce hvězd a z hor se již blížila krutá ale krásná zima.                                                  Fate kráčela po lesní cestičce.  Když se společně s Lunar vrátila do tábora, tak ji velitelka vybrala na noční hlídku. Ji to vůbec nevadilo, procházky v noci milovala. Ticho ji dávalo prostor přemýšlet a snít.        Sice ji obklopovaly strašidelné stromy, které jakoby skrývaly možného nepřítele, který se chystá každou chvílí zaútočit, avšak ona necítila ani náznak strachu. Byla přeci doma, kde to zná. Tento les ji obklopoval a chránil před nebezpečím okolního světa celý její život.        
Pomalu pokračovala ve své osamocené cestě. Byla to klidná noc, ticho narušovalo jen houkání místní sovy, která jako každý večer vyrazila na lovení chutných myší.
Fateful se zastavila u starobylého dubu. Zavětřila a obešla ho. Do nozder ji udeřil kuní pach. Byl však zvětralý a aspoň dva dny starý. Jenom se protáhla a podívala se nahoru na korunu plnou listí. Ty měly barvu zapadajícího slunce.        Když se zvedl vítr, celý les zašuměl jako by chtěl něco říct. Snad varování? Ale před čím?
Srst ji zavlála a ona se skrčila, aby ji nezačala být zima. Mezi větvemi zahlédla zářivě bílý měsíc, který shlížel na zemi pod sebou jako patron.
Byl úplněk. Fate se usmála nad touto skutečností. Zítra touhle dobou dostanou Neatina liščata jména a stanou se učedníky. To znamená, že se naše hrdinka může stát učitelkou!
Na tenhle den se těšila od narození liščat. Znala je od té doby, co poprvé otevřela očka a teď se stanou opravdovými členy tlupy a budou pomáhat v jeho chodu.    
Při vzpomínce na své jmenování ji zamravenčilo v kožichu. Jméno dostala společně s Fairem a s Lunar. Hlavou se ji mihaly vzpomínky na její mámu, která ji hrdě sledovala a na Swifta, kterému šťastně zářily oči. -Ty jeho nádherné...tmavě hnědé oči.....-rozzářila se jako by teď stál vedle ní. - Sakryš Fate! Soustřeď se! Jsi přece na hlídce.- okřikla se v duchu a zatřepala hlavou, aby si urovnala myšlenky. Vrátila se na lesní stezku a pokračovala v hlídce.                                                Jmenování je ta nejdůležitější událost v životě lišek. Jméno je dar, vzkaz od jejich předků....            Popisuje je a dokáže poodhalit jaká je čeká budoucnost. Například Foggy, člověka první napadne, že to je kvůli jeho šedé srsti, což je však jen kousek pravdy. Je to lišák, který udrží tajemství a nikdo nikdy neví nad čím přemýšlí. A takhle bychom mohli pokračovat u všech členů tlupy.                                                                                                                                                                                            Fateful zrychlila do kroku. Mráz se ji začínal zahryzávat do kožichu. Soustředěně čenichala u země. Všude však byl jen pach kořisti a ona se musela kontrolovat, aby nesešla z cesty, aby něco ulovila. Tlapky ji již začínaly bolet a každou minutou se ji víc a víc zavíraly oči. Těšila se až si lehne do pelechu a bude dlouze spát. Došla k Hadí skalce, kde se přes léto vyhřívaly zmije a užovky.  Chtěla se jen protáhnout a vydat se hned zpět do tábora, když něco zaslechla. Něco, co by neměla slyšet. ,,....Brzy se staneš lovcem." ozval se milý ženský hlas. ,,Já vím. Už se těším až budeme konečně spolu jako druh a družka." řekl hlubší hlas. Fate obešla skalku a schovávala se ve stínech. Na kamenité mýtince spatřila rezavou lišku s modrýma očima, ležela na břiše a před tlapkami měla čerstvě utrhnutou kopretinu. Vedle ní odpočíval stejně velký zrzavý lišák, který okusoval poslední kousíčky masa z králičí kosti. Tu pak vyhodil do opodál stojící hromádky chlupů a kostí. ,,Opravdu si tím jsi jistý? Nejsme zrovna stejně staří." Calmly ho zvědavě sledovala. Tragic se na ni usmál a olízl ji ucho. ,,Jsem, naprosto... Navíc, co je rok a půl? Když jsem se narodil, tak jsi se teprve stala učednicí. A jakmile se stanu lovcem, tak budeme úplně na stejné úrovni...spolu." řekl rozhodně a dloubl do ni čumákem. ,,Mám tě rád, strašně moc." dodal. Calmly se na tváři vykouzlil veliký úsměv. ,,Já tě mám taky ráda." zamumlala a zabořila mu hlavu do srsti na boku. Fate opatrně vycouvala ze křoví, ve kterém se schovávala. Nechtěla se plést do jejich soukromí. Vrátila se na cestičku a vydala se do tábora. Tušila, že ti dva spolu mají silný vztah. Nikdy by ji však nenapadlo, že se mají takhle rádi.                                                                                     Když Fate dorazila do tábora, tak se už měsíc pomalinku schovával za obzor. Nebe již začínalo fialovět. -Přesně na čas.- pomyslela si a unaveně zívla. Vydala se do doupěte Hlídek, přičemž za sebou vyčerpaně tahala tlapky. Lehla si do svého pelechu a čumák zabořila do předních pacek. Během několika vteřin už pravidelně oddychovala.