Liščí tlupa: Šlo tomu zabránit? (DOKONČENO)

2. Kapitola

Fateful doklusala k školce, malé noře pokryté břečťanem. Před ní si hrála tři líščátka. Rezavý nejstarší kluk, šedá holčička a nejmladší zrzavá. Naše hrdinka se při pohledu na ně usmála. Položila na zem dvě rybky. ,,Ahojky." zavolala a tři sourozenci k ní doběhli. ,,Ahoj Fateful!" štěkli sborově a zvědavě šťouchali do kořisti jako by se měla každou chvíli pohnout. ,,Dětičky? A Fateful, moc ráda tě vidím." z doupěte vylezla nádherná zrzavá liška, v očích jí vesele jiskřilo. Došla k naší hrdince a na přivítanou jí olízla ucho. ,,Děkuji za ryby." řekla vzala si jednu. O tu druhou se už přetahovala mláďata. ,,Nemusíš děkovat. Vždycky si za vámi ráda zajdu a přitom můžu přece vzít nějak jídlo." usmála se a obě lišky si sedli před školku. Neat se zakousla do ryby a už si pochutnávala na slaném masu. ,,Můžu ti nějak pomoct s údržbou školky?" napadlo Fateful a nakoukla dovnitř. Přes tmu však nic neviděla. ,,To by jsi byla moc hodná. Potřebovala bych trochu suchého mechu." zamumlala matka. ,,Dobře, ale bude trvat než mech uschne." ,,To sice ano, ale já jsem ještě před úsvitem dala nějaký na Slunečný palouk. Ten by už neměl být mokrý. " vysvětlila, když dožvýkala další sousto. ,,To je super. Za chvilku jsem zpět." vyskočila naše hrdinka a klusem se vydala pro mech.                                                                                                                               ,,Hej, Fateful. Kam jdeš?" ještě v táboře ji dohnal Swift. ,,Ahoj, Swifte. Jdu pro mech do školky. Chceš se přidat?" zeptala se. Stříbrný lišák byl jen o pár týdnů starší než ona i přesto byl vyšší o půlku hlavy. ,,Jasně. Před chvilkou jsem se vrátil z lovu, takže můžu." usmál se a zavrtěl ocasem. Bok po boku se tedy vydali z tábora.                                                         ,,Vážně? To je zvláštní!" řekla zamyšleně Fateful. ,,To je. Když jsem to říkal Almighty, tak jsem si všiml, že jí to dost znepokojilo." dodal Swift, který se musel trochu krčit, aby s naší hrdinkou mohl mluvit z očí do očí. ,,Tak to je dost špatný. Almighty řeší všechno klidně a nikdy se nenechá rozhodit. Strach a nervozitu snad ona vůbec nezná." nervózně si olízla čumák. I když je čekaly ty nejkrutější zimy a celá tlupa panikařila, jejich velitelka klidně seděla a s chladnou hlavou rozdávala rozkazy. Díky tomu se potom uklidnili i ostatní. ,,Ty jsi na hlídce nespatřila nic nenormálního?" vzbudil jí z jejího myšlení. ,,N-ne. Žádný pach, stopy...Nic." odpověděla mu a rozhlédla se po stromech. ,,Tak toho skoro snězeného zajíce jsme našli na konci pole, tam už naše hranice končí. " snažil se to ulehčit, ale marně. ,,Ale ta věc o našich hranicích nemusí vědět." zavrtěla hlavou a s obavami se mu podívala do očí. ,,Naše tlupa si s tím poradí...Neboj, ochráním tě před tím." šťouchl jí čumákem do ramene. ,,Máš pravdu." přikývla a zhluboka se nadechla. ,,Já mám vždycky pravdu." štěkl egoisticky. Vrhla na něj pobavený pohled. ,,Ty? No to určitě." zasmála se. Swift do ní hravě žďuchl. ,,Co si myslíš že děláš?" zvedla obočí a sledovala ho. ,,Řekni, že mám vždycky pravdu." řekl a znovu do ní jemně žďuchl. ,,To mě budeš muset přeprat. Což nedokážeš." zaškádlila ho a on zastavil.                                                                                                                                     Po pár krocích zastavila a otočila se na něj. ,,Snad ses neurazil." popíchla ho. On však nic neřekl a skrčil se. ,,Swifte, já žertovala. Musíme pro ten mech, pamatuješ?" řekla, avšak už bylo pozdě. Lišák vyrazil a srazil jí na zem. Fateful ho kousla do ucha a on jí do ocasu, takže se jako klubíčko skutáleli do louže. Jakmile naše hrdinka ucítila tu studenou vodu, tak povolila stisk. Swift jí taktéž pustil, ale během pár sekund jí přišpendlil na zem tlapami. Zápas skočil. Fateful ležela na břichu v louži a on se nad ní vítězoslavně tyčil. ,,Fajn...Vyhrál si." zamumlala, ale on jí nepustil. ,,Přiznej, že mám vždycky pravdu." štěkl vesele. Fateful to musela neochotně uznat.                                                                                                                                  Později, když se vraceli, tak měli tlamy plné mechu, takže nemohli mluvit. Což bylo asi dobře, protože by v oné louži pro změnu skončil Swift, to si byla naše hrdinka jistá.                   ,,Co se vám to stalo?" vydechla Neat při předávání. ,,Snad vás něco nenapadlo." poznamenala při pohledu na Fatefulin kožich špinavý od bláta. ,,Všechno je v pořádku Neat. Fateful jen nemotorně spadla do louže." poškádlil zas on ji.  ,,Kdyby jsi mě do ní vlastně neshodil..." dodala rychle. ,,Už chápu." přerušila jí Neat s velkým úsměvem. ,,Moc vám oběma děkuji za pomoc." uklonila hlavu a s mechem zmizela v doupěti. ,,tak a teď si budu muset tohle vyčistit." vydechla Fateful. ,,Pomůžu ti." nabídl se Swift a ona vzdychla. ,,To budeš hodný, když je to vlastně tvoje práce." řekla a oba se vydali k Odpočinkovému místu.