Liščí tlupa: Šlo tomu zabránit? (DOKONČENO)

12. kapitola

Fateful otevřela očka i zamrkala do tmy. Unaveně zívla a vyškrábala se na packy. Všude se ozývalo tiché oddychování jejich přátel. Normálně by si zase lehla nechajíc se unést do snů. Avšak na to byla až moc nedočkavá. Dnes byl její první den učitelky. Následovala chladný vzduch, venku spatřila tábor zahalený do mlhy. Neviděla okraj tábora, ba dokonce ani Velitelkou skalku. Protáhla se a vydala se po paměti k hromadě s úlovky. Zima se ji zakousla do kožichu, ale ona si toho nevšímala, byla na to zvyklá.                                                                                                                     U kořisti zářila bílá liška, která si brala vrabce. ,,Luno! Dobré ráno!" zavolala na ni a její kamarádka se na ni usmála. Počkala až k ní dojde a také si vezme snídani. Poté obě došly na jejich oblíbené místo pod dubem. ,,Jak se máš?" zeptala se ji naše hrdinka. Bílá liška se usmála a líce ji zrudly. ,,Mám úžasnou novinu...Včera po Jmenovacím ceremoniálu jsem se zdržela s Fairem. Povídali jsme si o všem možném...." začala a rozhlédla se, zda je někdo neodposlouchává. ,,Zeptal se mě, zda bych chtěla být jeho družka!" vyhrkla štěstím bez sebe. ,,Vážně???" vyštěkla Fate a vyskočila. Nadšeně začala vrtět ocasem. ,,To je úžasné! Už jste to byli říct Almighty?" ,,Ještě ne. To máme v plánu dneska. Ale zatím bez Důvěrného slibu, jsme ještě mladí." vysvětlila a poškrábala se za uchem. Nedočkavě se zakousla do vrabce. ,,Ten se stejně plní až čeká liška mladé." řekla naše hrdinka. Zakousla se do svého jídla, ale všimla si, jak Lunar cukl kousek ucha. ,,V pořádku?" zeptala se. ,,Jo, jasně." zamumlala bílá liška a zatřásla hlavou. ,,A jak se cítíš ty? Jako nová učitelka?" štěkla, snad aby změnila téma. Fate si toho však nevšimla. ,,Jsem plná energie, nejradši bych třikrát proběhla celý les....Ale trochu se bojím. Co když se ji něco stane? Co když nebudu dost dobrá?" ,,Fate, jsi skvělá liška a členka tlupy...Jsem si jistá, že na to máš. Almighty tě vybrala z nějakého důvodu." usmála se na ni Luna povzbudivě. ,,Asi jo. Děkuji. Jsi ta nejlepší kamarádka." řekla a opětovala ji úsměv. ,,Fate!" zavolal ji někdo. Otočila hlavu a spatřila Swifta. Skoro v té mlze nebyl vidět. ,,Ano?" ,,Musíme provézt naše učedníky po území. Snad to nechceš propásnout." zavtipkoval. Fateful se zamračila, ale neubránila se zasmání. Věděla, že to byl vtip a ne něco, co by ji mělo naštvat. ,,Už běžím." zvolala a vstala. ,,Hezky to mezi vámi jiskří....Třeba se tě taky brzy zeptá, aby jsi byla jeho družka." pošeptala ji Lunar. Naše hrdinka se na ni pobaveně podívala, ale musela uznat, že ta myšlenka se ji líbila. Jak by se cítila, kdyby se ji na to zeptal? Fateful, budeš moje družka?  Ucítila motýli v břiše, když si to představila. Věděla, jak by se cítila, vyděšeně, ale i nádherně.                                         Zastavila u učednického doupěte. Před vchodem již čekal Sunny a Swift, ten ji zasněně sledoval, což ji jen znervóznělo o něco víc. Pískový lišák nakukoval dovnitř doupěte. ,,Je čas." promluvil Swift a dloubl do svého kamaráda tlapkou. Ten kývla a zhluboka se nadechnul. ,,Nifty, Nov a Shy, ať se okamžitě dostaví před učednické doupě." řekl skoro roboticky. Vevnitř se ozvalo unavené zívnutí a za pár minut se všichni tři objevili venku. Očividně se také nemohli dočkat svého prvního dne, kdy už nebyli jen Neatina liščata. ,,Dnes věnujeme našemu území. Potřebujete vědět o všem, co zde máme. Proto budeme chodit společně, ale nezvykejte si na tréninky, kde budete všichni pohromadě." vysvětlila Fate, prohlédla si je všechny od ouškem až k ocasu. ,,Příště se pořádně upravte. Správný bojovník musí mít krásně uhlazenou srst." dodala a liščata sklopila uši. ,,Ale neberte si to tak. Jen si na to dejte pak pozor." vyhrkla a poškrábala se nervózně za uchem. ,,Tak pojďme." řekl Sunny a vydal se ven z tábora. Za ním vyběhl Nov, který s ním chtěl udržet krok. Swift pokynul hlavou na Nifty a ta se přidala ke svému bráškovi. ,,Pojď Shy." usmála se povzbudivě na svou učednici. Ta se na ni podívala a opětovala ji úsměv. Přidala se ke svým sourozencům. ,,Jak jsi se vyspala?" zeptal se ji Swift, když se i oni dva vydali za svou skupinkou. ,,Docela dobře...Ale nemohla jsem usnout, jak jsem se na dnešek těšila. A co ty?" řekla. ,,Taky. Vždycky hned usnu, ale včera to nešlo a nešlo." zasmál. Rozpačitě se rozhlédl kolem. ,,Máš dneska večer čas?" ,,Jasně." ,,Zajdeme spolu večer zase na večeři?" zvědavě se jki podíval do očí. ,,Samozřejmě, moc se těším." odpověděla mu a olízla mu ouško. ,,Hej vy dva, přidejte do kroku. Já nejsem učitel všech." zavolal na ně Sunny, který čekal s učedníky pár metrů před nimi. Oba zrudli a přidali do kroku.