Liščí tlupa: Šlo tomu zabránit? (DOKONČENO)

9. kapitola

Fateful odpočívala ve stínu listnatého stromu. Studený vánek ji čechral srst. Hlavu měla unaveně položenou na předních tlapkách. Oči měla zavřené a přerývavě dýchala.

Slunce se líně šinulo k obzoru. Fateful pobíhala po blankytně modrém nebi. Srst ji vlála ve větru a uši ji plandaly podél hlavy. Doběhla k načechranému mráčku, který byl bílý jako stěna. Neváhala ani na vteřinu a skočila do něj. Cítila se jako by skočila do vaty. ,,Jupí!" zvolala a vyskočila vysoko nad mrak a pomalu padala zpátky. Po dalších dvou skocích se k ní přidala krásná zrzavá liška s laskavýma očima. Jako by se celou dobu schovávala a až teď dostala odvahu se k ní přidat. ,,Mami!" zavolala šťastně Fate se slzami v očích. Chtěla za ní přijít a přivítat se s ní, ale liška se hned otočila a rozběhla se pryč. ,,Počkej!" avšak ani po tomto zvolání nezastavila. Na svou dceru už ani nepohlédla. ,,Brzy se znovu shledáme." řekl hlas, který nepoznávala. Ucítila, jak ji zemská přitažlivost chytla a ona začala padat. Mraky zmizeli daleko nad ní, vítr ji fičel kolem uší. Zavřela oči a snažila se nemyslet, že se velikou rychlostí blíží její smrt. ,,Fate...." řekl ženský hlas a někdo ji dloubl do boku.

Vyděšeně otevřela oči a cukla sebou. Rozhlédla se kolem sebe a spatřila sněhově bílou lišku, která ji sledovala. Nejspíš tu byla už delší dobu, protože netrpělivě hrabala tlapkou v hlíně. ,,Luno, c-co se děje?" zamumlala ospale a vyškrábala se na packy, které se ji ještě třásly vzpomínkami na snový pád. ,,Sorry Fate, nechtěla jsem tě vyděsit." začala omluvně. Musela si všimnout jejího třasu. Mile se na ni usmála. ,,V pohodě. Co potřebuješ?" zeptala se zrzka a poškrábala se za uchem. ,,Pomůžeš mi prosím nasbírat bylinky pro Honest? Ta nová, Kind, brzy přivede na svět mladé a Honest chce mít  jistotu, že bude mít vše potřebné." ,,Jasně, moc ráda ti pomůžu." štěkla naše hrdinka. ,,Jaké půjdeme hledat? Řebříček? Levanduli? Maliník?" vyhrkla otázky a vydali se k vchodu do tábora. ,,Fair a Sunny sbírají řebříček a meduňku. Učedníci musí najít levanduli a rozmarýn. A na nás zbyl maliník a heřmánek." odpověděla. ,,Tak jdem. Není čas ztrácet čas." řekla Fateful a obě se vydali do lesa.
Došly k tenkému lesními potůčku. Kolem se to hemžilo trnovými keři. Hned jakmile zde dorazily, tak se jim desítky přilepily všude na srst. ,,Dneska mám trnový den." zasmála se Fate a vytrhla si z boku pár kousků. ,,Taky...Navíc to na bílé srsti jde strašně vidět." řekla Lunar. Tato liška se snažila vždycky vypadat krásně a elegantně, jenže s tak bílou srstí to bylo nemožné, každou chvíli měla srst od bahna. ,,Kolik jich máme vzít?" zeptala se naše hrdinka a urvala větvičku s osmi listy. ,,Čím víc tím líp." zamumlala Lunar a taktéž utrhla nejbližší větev.                                             Obě seděli vedle sebe a skládali na hromadu větve a listy malinovníku. ,,Můžu se ti s něčím svěřit?" zeptala se Lunar a podívala se na naši hrdinku. Nervózně hrabala tlapkou v zemi. Fate se na ni pousmála, aby ji dodala odvahu. ,,Samozřejmě Luno, jsme přece kamarádky." řekla mile. Lunar se rozhlédla, zda je někdo sleduje a pak se dlouze nadechla. ,,Potřebuju se s tím svěřit a ty jsi má dobrá kamarádka, takže..." ,,Tak to řekni." přerušila ji zrzka. ,,Slibuji, že to nikomu neřeknu. Budu mlčet jako hrob." slíbila ji a povzbudivě ji sledovala. Bílá liška se na ni děkovně usmála a skrčila se jako by se před něčím chtěla schovat. ,,Už delší dobu se mi líbí Fair." vyhrkla rychle a zavřela oči. Tváře jí zrudly. ,,To je úžasné!" vykřikla Fate a objala svoji kamarádku. Věděla, že se nerada svěřuje se svými city, protože se pak cítí zranitelně. Tohle byl pro Lunar velký úspěch. ,,A to není to nejlepší." dodala. ,,Co se stalo?" zeptala se naše hrdinka. ,,Dneska mě pozval, abych si s ním večer dala zajíce." na obličeji hrál šťastný úsměv, ale v očích měla lovkyně náznak strachu.           Kdo by se nebál jít na večeři s někým kdo se mu líbí?                                                                                            ,,BOŽÍ!" Fateful nadšeně vyskočila. Oba byli její nejlepší přátelé a ji těšilo, že spolu najdou štěstí. ,,Cítím se jako by mi spadl kámen ze srdce." svěřila se Lunar a začala vrtět ocasem. ,,To jsem ráda...Hlavně si toho zajíce užijte." mrkla na ni. Bílá liška se zasmála a dloubla do ní tlapkou. ,,A co ty?" zeptala se zrzky. Ta si hned představila Swifta a celá zrudla. ,,Možná se mi někdo líbí." zamumlala. Lunar se k ní zvědavě naklonila. ,,A kdopak?" Fate se podívala nervózně do země. Věděla, co cítí, ale i tak měla strach to říct nahlas. ,,Notak, já se ti svěřila." dodala přesvědčivě její kamarádka. ,,Swift." zašeptala jeho jméno do ticha. Ztuhla, když si uvědomila jaká je tu ozvěna. Co když ji někdo uslyší? Co když je někde poblíž on? ,,Yes! Vždycky jsem to věděla. Vy dva po sobě pokukujete už od školky." řekla Lunar. ,,Nepokukujeme." snažila se to zapříst, ale už bylo pozdě. Lovkyně už ji s hravým výrazem pokládala různé otázky a sama si na ně odpovídala.              Sice se jim do toho nechtělo, ale musely vzít nasbíraný maliník a vydat se na louku pro heřmánek. Cestou se smáli a předčasně se domluvili na dvojitou večeři, která podle bílé lišky brzy přijde.                                                                                                                                                                                 Na louce na ně čekal úžas ve formě stovky heřmánků. Netrvalo jim to dlouho a brzy tolik bylinek, že už to málem neunesli. A čekalo na ně ještě další překvapení. Kolem oné louky se totiž vracel do tábora Swift. Lunar chtěla využít příležitost a vrátit se domů jinou cestou. To ji však vymluvila Fate, která z toho nechtěla dělat velikou věc. ,,Ahoj Swifte." pozdravila zrzka a usmála se na něj. ,,Ahoj Fate a Lunar." řekl vysoký lišák a hned vzal půlku bylinek, které nesla naše hrdinka. ,,Děkuji." podívala se mu laskavě do očí a všichni vyrazili lesní pěšinkou do tábora.