Liščí tlupa: Šlo tomu zabránit? (DOKONČENO)

16. kapitola

Fateful ležela na vyhřátém kameni. Kolem ní šuměl potok a zpívali ptáci. Konečně se vrátilo jaro plné kořisti. Bříško měla plné a vedle ní se tisknul další lišák. Měla sice zavřené oči, ale věděla o koho se jedná. Byl to Swift. Jeho vůně ji obklopovala a dodávala ji jistotu. ,,Kéž by tahle vypadal každý den." řekla si a dlouze zívla. Když tu se ji do zad zahryzl mráz. Škubla sebou a rozhlédla se. Kvetoucí les byl tu tam. Stromy byly tmavé, chladné a pokryté sněhem. Potůček se změnil na černou páchnoucí kapalinu. Vedle ní již neležel Swift, ale vyhublá směs srsti a kostí. Přitom pohledu ji ztuhla krev v žilám. ,,Proč? Proč já?" zavyla a schoulila se do klubíčka. Ozval se příšerný zvuk, který ji zněl ještě dlouho potom v hlavě. Opatrně vykoukla a spatřila tam tu bestii. Sledovala naši hrdinku a mlsně se k ní blížilo. Fateful neváhala a rozběhla se na druhou stranu. Nohy měla zdřevnatělé strachem, ale nedovolila si zastavit a ohlédnout se. Vyhýbala se stromům jako veverka. ,,Pomoc!" zavyla.....Najednou se stromy rozestoupili a ona se objevila na mýtině poseté hvězdami. Před ní stála na pařezu známá liška. Zastavila a sledovala ji. ,,Mami?" zavolala. Liška vstala a doskočila k ní. Fateful obklopila její sladká vůně. Srdce ji přestalo rychle bít. Zase si připadala v bezpečí, ale na jak dlouho? ,,Mami, je tu monstrum...Musíme jít." známá ji však přerušila tlapkou. ,,Tady se nedostane...Ach Fate, jak jsi vyrostla." řekla smutně. ,,Co se děje?" nechápala naše hrdinka. ,,Co je to za příšeru?" ,,Není to příšera v pravém slova smyslu...je to předzvěst." vysvětlila ji matka a olízla ji ouško. Fateful nechápavě naklonila hlavu na stranu. ,,Předzvěst? Čeho?" otázala se. ,,Tlupu čeká veliké nebezpečí...A jen ty  rozhodneš, jestli bude zachráněna nebo zatracena." ,,Já? " nechápala. ,,Ano, tvé jméno je přece Fateful." vysvětlila. ,,Už od tvého Jmenovacího ceremoniálu  bylo všem jasné, že budeš jedinečná. Duchové to předpověděli." dodala. ,,Ale mami, já to nechápu...Co se má stát naší smečce? Všechno je skvělé. " řekla. Její máma sklopila uši a otočila se. ,,Je tu jedna hrozba, o které nikdo neví...Ti tvorové v dřevěném doupěti nejsou pro tlupu nebezpečí...Hrozba se blíží z jiné strany." řekla. Fate se nechápavě podívala do země. ,,Jaká?" ,,To ti nesmím říct." ,,Proč? Jak mám vědět proti čemu bojovat?" ,,Jsem mrtvá a do světa živých nesmím zasahovat." ,,TO není fér!" zařvala naše hrdinka. Její matka se na ni zděšeně podívala. ,,Já mám rozhodnout o osudu tlupy a přitom nic nevím!" ,,Drž se svého srdce..." snažila se ji uklidnit. Ve svých mrtvých očí měla náznak smutku. Fateful cítila, jak se ji z očích řinou slzy. ,,Ale, ale..." sesypala se na zem. Co má dělat? Jak má objevit skutečné nebezpečí? Krajina se rozplynula a s ní i její máma. Ocitla se v temnotě.

Fateful otevřela oči a rozhlédla se. Po tvářích ji stékaly slzy, které jen potvrzovaly její sen. Zhluboka se nadechla a opatrně vstala, aby nevzbudila Swifta. Ten klidně ležel v jejím pelíšku a tiše oddychoval. Nechtěla ho rušit a tiše vylezla ven. Táborem se rozprostíralo hrobové ticho. Srst se ji naježila a zavrtěla hlavou, aby se vzpamatovala. Vydala se tiše ke vchodu do tábora, potřebovala si srovnat myšlenky.                                                                                                                                      V lese bylo ticho a to ji pomáhalo. Kontrolovala každičký kamínek a při křupnutí se otočila za zvukem. Vše vypadalo normálně a nenašla žádnou stopu po nebezpečí. To ji uklidnilo...Možná to byl přece jen sen, který nic neznamenal. Už se chystala otočit a vrátit se do tábora, když zaslechla dva hlasy. ,,Co budeme dělat?" zakňučela liška. ,,Nějak to vyřešíme, neboj." ozval se hlubší hlas. Fateful nechtěla poslouchat a radši by hned odešla, kdyby si nevšimla, že šlo o Lunar a Faira. Oba zněli nervózně a Luna musela před chvílí brečet. Hlava ji radila, aby se otočila a nechala je, ale srdce...                                                                                                                                             ,,Haló?" zavolala a čekala. Oba hlasy ztichly. Naše hrdinka si dokonce myslela, že oba prchli, aby ji nemuseli nic říkat, když se ozvalo: ,,Fateful, pojď sem prosím."   

Došla na mýtinu, kde spatřila oba své přátele. Lunar ležela na zemi a slzy ji tekly po tváři. ,,Co se stalo?" zeptala se nově příchozí. Fair otevřel tlamu, ale radši si sedl a podíval se na svoji družku. ,,Luno, proč pláčeš?" nechápala a taktéž si sedla. Bílá liška se rozhodně podívala na svého druha a ten kývnul na souhlas. ,,Já čekám liščata." řekla s třesoucím se hlasem. Fateful vyvalila oči. Tohle nečekala. Minutu se na oba zvědavě dívala a snažila se vymyslet, jak odpovědět. Chápala, jak se její kamarádka musí cítit. Byli moc mladí na liščata, byli spolu krátce a musela si připadat nepřipravená. Zhluboka se nadechla a řekla: ,,To je skvělá zpráva!" Vesele jim obou olízla ucho. ,,To je neuvěřitelné!!! Budu tetička!" dodala šťastně. To mladý pár uklidnilo a začali ve stejnou chvíli vrtět ocasem. ,,Opravdu myslíš?" zeptala se nejistě Lunar. ,,Samozřejmě! To je úžasná novina! A věř mi, že vám budeme všichni pomáhat...Já teda hlavně, budu totiž oblíbená tetička." řekla. Luna vyskočila na tlapky a přitulila se k ní. ,,Strašně moc ti děkuji." zašeptala ji do ucha. ,,Dodala si mi naději." podívala se na Faira, který se taky uklidnil. ,,Teda nám." usmála se. Fair přikývl. ,,Vím, že je to velký krok. Ale máte celou tlupu, která se k vám neotočí zády. Všichni vám pomůžou." dodala Fate. Ucítila příjemný pocit v hrudi. Možná přece jen zvládne zachránit svoji rodinu. Tohle muselo být znamení o tom, že vše dopadne dobře.

Doporučuji i své další příběhy jako např. Vlčí cesta, Rozdílní jako Slunce a Měsíc anebo moji novinku Kočičí Bojovníci -  Zapomenutá věštba. :D