Liščí tlupa: Šlo tomu zabránit? (DOKONČENO)

6. Kapitola

Když se vrátili do tábora už byla tma a měsíc zářil na hvězdami posetém nebi.                                       Almighty pozorně naslouchala vyprávění tří lišek. Na svém obličeji nedala znát ani trochu strachu nebo nervozity. Když trojice domluvila, tak se dlouze nadechla a postavila se. ,,Moc vám děkuji za vaše hlášení." promluvila klidně a každému věnovala pohled. Fateful až zamrazilo když se podívala do jejích moudrých očí. Kolik věcí už jejich velitelka musela zažít a jaká tajemství skrývala. ,,Promluvím si o tom se svým Zástupcem a zeptám se Léčitelky, zda nedostala nějaké znamení. Zatím se tomu místu vyhýbejte a spíše lovte na poli na druhé straně lesa. A hlavně buďte vždy opatrní. Vyřiďte to prosím ostatním." řekla a čumákem se na rozloučenou dotkla jejich čel. ,, Dobře. Děkujeme Almighty." poděkovali a vycouvali z její nory.                                               ,,Nevím, jak vy, ale já si jdu vzít něcp k jídlu a spát." usmála se Fateful a protáhla se. Musela se držet, aby nezívnula. ,,Já ještě musím za Honest. Když jsme se vraceli do tábora, tak jsem si podřel tlapku." řekl Sunny a rozloučil se s nimi. Fateful se podívala na Swifta a ten se na ni usmál. ,,Chceš se ke mě přidat nebo máš jiný plán?" zeptala se ho. ,,Rád se k tobě připojím, ale mám jednu malou věc." ,,Jakou?" ,,S jídlem by měl být i hezký výhled." řekl jen a vydal se k hromadě s úlovky. Naše hrdinka ho následovala a přemýšlela, kam ji chce zavést.                                 Swift vyběhl na menší kopeček se syslem v tlamě. Položil ho na zem a podíval se na Fateful. Zrzavá liška zastavila hned vedle něj a rozhlédla se. Byl to nádherný výhled. Ze skalky viděla celý tábor a v dálce stály velkolepé hory. Nad hlavami jim zářilo milióny hvězd a měsíc, který byl v úplňku, na ně shlížel z velké výšky. ,,To je nádherná!" vydechla ohromeně. Dokázala by tu jen seděl a pozorovat třpytící se hvězdy. ,,Věděl jsem, že se ti to tu bude líbit." usmál se a přisunul k ní sysla. Úsměv mu věnovala a zakousla se do kořisti. Utrhla si sousto a vychutnávala si jeho sladkou chuť. Swift udělal to samé a zavrtěl ocasem. Fateful se mu podívala do očí. Měl ty nejkrásnější oči jaké kdy viděla, jejich tmavě hnědá barva ji vždy dokázala očarovat. Vždycky když se na ni podíval, tak se ji zatajil dech. Když se jeho čokoládové oči střetli s těmi jejími zelenými, tak uhnula pohledem. Věděla však, že by se do nich dokázala dívat celé hodiny a stejně by ji to neomrzelo.,,Fateful?" Swift do ní jemně šťouchl tlapkou. Jejda, asi se mu do těch nádherných očí dívala dlouho. ,,A-ano?" zakoktala a uhnula pohledem. Snažila se rychle vymyslet, co by řekla, ale nevěděla co. Navíc už bylo pozdě. Swiftovi na obličeji hrál úsměv a laškovně ji sledoval. ,,Copak jsi viděla tak zajímavého v mých očích?" zeptal se. Fateful se nervózně zadívala do země, ale nedokázala se přestat usmívat. ,,Proč si myslíš, že jsem se dívala do tvých očí?" zvedla obočí a podívala se na něj. ,,Ale prosím tě, vypadala si jako by si mi chtěla ukrást oči a někde si je schovat." zasmál se. ,,Nevypadala, to se ti jen zdálo." řekla na obranu, věděla však, že to je marné, byla prozrazena. ,,Jasně." mrkl na ni a znovu se zasmál. Cítila, že zrudla, a tak se rychle zakousla do sysla a utrhla si další kousek. Zavřela oči a vychutnávala si každičkou sekundu. ,,Ty máš taky nádherné oči." řekl po chvilce ticha. Pomalu otevřela oči a podívala se na něj. Nervózně švihal ocasem ze strany na stranu a usmíval se od ucha k uchu. Uši měl sklopené a sledoval každý její pohyb. ,,D-děkuji." řekla, když spolkla poslední kousíček masa a věnovala mu vřelý úsměv.                                                                             Během okamžiku se už k sobě kvůli mrazu tiskli a povídali si. Každou chvilkou se smáli a brzy měli celého sysla snězeného. A protože už bylo opravdu pozdě, tak se vrátili ospale do tábora. Fateful si lehla do svého pelíšku v doupěti Hlídek a během krátkého momentu usnula.