Zastavila až v táboře. Udýchaně spadla na zem a snažila se popadnout dech. Okamžitě k ní doběhl Swift a Shy. ,,Jsi v pořádku?" opakoval ustaraně její milý. Zvedla hlavu a přikývla. V očích už neměl bolest nebo vztek, byl tam strach. ,,Zrovna jsme se chtěli vydat za tebou. Co se stalo?" došel k nim Foggy a sledoval ji. Přičichl k ní a nakrčil čumák. ,,Kde jsi byla? Co to je za pach?" zeptal se. Fateful se vyškrábala na packy a podívala se mu do očí. Nohy se ji třásly strachem. ,,Za hranicemi našeho území čeká hrozba...Měla jsem dneska sen, předzvěst, že je naše tlupa v ohrožení..." vysvětlila. Swift se zarazil a přitulil se k ní. ,,Hrozba? Jaká?" ,,Psi....Je tam celá smečka..." ,,Ví, kde jsme?" ,,Ne. Na našem území byl asi jen jeden a ten nás neucítil...Zbylým jsme utekla." řekla. Foggy se zamyslela rozhlédl se po táboře. ,,V tom případě...." ,,Pomoc!!!!!!" do tábora vběhla zablácená Jewel. V očích měla děs a slzy ji tekly po tvářích. ,,Silent je v NEBEZPEČÍ!" zavyla a podívala se na zástupce velitele. ,,U hranic nás napadla divná stvoření...Stihla jsem utéct, ale..." nedokázala to dopovědět. Fate ucítila bolest na hrudi. To je její chyba! To ona je dovedla sem! Foggy se zhluboka nadechl a podíval se na ni. ,,Běž si odpočinout. Galacticu..." ,,Ne! Já půjdu na záchranu Silenta! Je to můj učitel!" zařvala. Foggy na ni překvapeně koukal. Očividně nevěděl, co má dělat. ,,Já půjdu s ní!" ozval se Fair a doběhl ke své sestře. Olízl ji ucho, aby ji trochu utěšil. Lunar seděla bezeslov u hromady s jídly. Bylo vidět, že je rozrušená tím, že tam chce jít bojovat její druh. Ale věděla, že svou sestru nikdy neopustí. Oba se na sebe podívali a tiše si vyměnili svoje sbohem. Bílá liška to však nevydržela a doběhla k nim. Přitulila se k němu a pošeptala mu něco do ucha. Fateful k nim taktéž došla. ,,Já jdu taky." řekla rozhodně. ,,Já taky." přidal se k ní Swift. Podívala se na něj a on ji omluvně olízl ucho. ,,I když jsme se pohádali, tak tě miluji a budu stát po tvém boku...Odpusť mi prosím za dnešek." zašeptal ji. Trochu se ji ulevilo a olízla mu čumák. ,,Taky tě moc miluji. Samozřejmě, že ti odpouštím." řekla. ,,Dobře, vy čtyři běžte...Dejte na sebe pozor." řekl k nim Foggy. Fair se naposledy rozloučil s Lunar a skupinka se rozběhla pomoct Silentovi.
Když ovšem doběhli na kraj území a schovali se do keře, spatřili jen jeho nehybné tělo. Jewel se tiše rozplakala. Psi se pohybovali ze strany na stranu a někteří klidně seděli. Fate se podívala Swiftovi do očí. V jeho očích viděla stejný strach a smutek, jaký ona cítila ve svém srdci. Chtěla se k němu přitulila, když tu začal štěkat jeden pes. Lišky ztuhli strachy. Díval se přímo na jejich úkryt a nahlas štěkal. ,,Nemáme na výběr." řekl tiše Fair. Všichni věděli, že měl pravdu...Psi pomalu začali obkličovat keř. ,,Musíme zaútočit teď hned. Jinak nás zabijou všechny." řekl Swift a naposledy se přitulil k Fate. ,,Mooooooc tě miluji." zašeptal. ,,Taky tě mooooc miluji." řekla. Vyskočili ze svého úkrytu a začal boj. Jewel s Fairem stáli bok po boku a kousali, škrábali své protivníky. Fateful si se Swiftem hlídala záda. Když tu ji chytl jeden pes za zátylek a odhodil ji ke stromu. Obrovská bolest ji projela celou páteří. Snažila se vstát, ale nemohla. Rozhlédla se kolem sebe. Uviděla jak se k Fairovi blíží jeden pes zezadu. ,,Faire!" zavyla, aby ho varovala. Pes na něj zrovna vyskočil. BUM! Do mladého lišáka narazila jeho sestra a odhodila ho tak od jisté smrti. Bohužel však kvůli svému obětování sama skončila pod nelítostním psem. Ten ji vzal její úzký krk do tlamy a silně zkousnul. Po zemi se rozstříkla rudá krev. ,,NE!!!!!!!!" zavyl bolestně Fair a skácel se k zemi. Přišel o svoji malou sestřičku. Fateful se vyškrábala na packy a snažila se k němu doběhnout. Mladý lišák se doplazil k Jewel. Bylo mu jedno, že je kolem několik psů. Nic ho nezajímalo. Fate přidala do kroku, ale stála cítila bolest z jejího nárazu. Byla moc pomalá. Pes, který zabil Jewel, se vrhl na Faira a začal ho trhat na kusy. Naše hrdinka zastavila. Krev z jejího mrtvého kamaráda ji stékala z obličeje. Co jsem to způsobila! pomyslela si. V dálce uslyšela zahřmění a na zem začaly padat kapky deště. Mísili se s krví a slzami. Najednou ucítila, jak ji někdo někam táhne. Otočila hlavu a spatřila Swifta. Držel ji za kůži na krku a nesl ji do bezpečí. Fate se mu snažila pomoc, ale nedokázala pohnout nohou. Co se to stalo? Proč museli umřít tři její kamarádi? Jak zastaví ty psi? Ptala se sama sebe. Všimla si, že většina psů mizí v lese, mizí směrem, kde mají tábor. -To ne! - křikla v duchu a postavila se na nohy. ,,Musíme za tlupou!" křikla na svého přítele. Swift přikývnul hlavou. Jeden pes k nim doběhl a skutálel se s lišákem po zemi. Zakousl se mu do hrdla. Fate nečekala a vrhla se na psa. Kousla ho do ucha a drápy mu vyškrábala oči. Nedovolí, aby mu někdo ublížil! Pes zakňučel a zmizel ve stínech. Naše hrdinka se podívala se svého milovaného lišáka. ,,Swifte." řekla. Ten otevřel oči. Z hrdla mu tkl proud krve. Bylo to smrtelné zranění. ,,Swifte, prosím...." ,,Fate...Miluji tě." zachraptěl. ,,Taky tě miluji...Prosím neumírej." zavyla a z očí ji nezastavitelně tekly slzy. ,,Běž varovat tlupu." ,,Ne, já tě neopustím!" ,,Musíš...Já to nezvládnu, ale tlupa..." zamumlal a vydechl naposled. Fateful nešťastně zavyla. Cítila se, jako by ji někdo vytrhl srdce a pošlapal ho. -Tlupa!- ozval se v její hlavě hlas, který se podobal Swiftovi. ,,Tlupa..." zopakovala a podívala se na les. ,,Tlupa je v ohrožení...Musím je zachránit..." zašeptala. Olízla naposledy svému milému ouško a rozběhla se do tábora. Znala les jako své tlapky, dokáže psi předběhnout a zachránit svoji tlupu. Dokáže!!!!
Konec
Teď vás čekají jenom fakty.
Doporučuji moje další knihy jako je např. Rozdílní jako Slunce a Měsíc, Vlčí špión, Vlčí cesta anebo moje novinka Kočičí Bojovníci - Zapomenutá věštba :D

ČTEŠ
Liščí tlupa: Šlo tomu zabránit? (DOKONČENO)
ФэнтезиZapadající slunce barví oblohu do barvy krve. Na stejnou rudou barvu se mění i zem. Fateful se nemůže pohnout, může se jen na zkázu její tlupy dívat. Pak však i ona ulehne vedle nich věčným spánkem, ve kterém se bude sama sebe ptát: Šlo té tragédii...