Byl pochmurný večer. Obloha měla barvy šedi a na zem dopadaly kapky. Pod majestátními horami se rozléhal malý lesík. Díky podzimu byl celý zbarvený do oranžové a červené. Vzduch zde byl čistý a chladný. Nádherná příroda nezasažená lidskou prací. Ráj pro zvířata. Většinou poklidné údolí, však prožívalo krušné chvíle. Liščí tlupa, která tady pobývala několik let, byla napadnuta zdivočelými psi, jenž si chtěli toto území nechat pro sebe. Jak se sem, ale dostali? Fateful běžela po bahnité cestičce. Její zrzavá srst, která byla obvykle uhlazená a čistá, nyní byla špinavá od bahna a krve. Srdce jí nesnesitelně bilo jako by jí chtělo vyskočit z hrudi. Každý sval v těle jí bolel a štěkot jejích pronásledovatelů jí rval uši. -Musím jim utéct! Musím se někde schovat...- opakovala si dokola.. Hned ji však docvaklo, že je to nemožné. Ti psi jsou asi třikrát větší než je ona! Podívala se za sebe a spatřila několik čelistí se zářivě bílými tesáky. -Jsou moc blízko!- křikla si v duchu a snažila se zrychlit. Každý krok byl pro ni však utrpení. ,,Mamí!!!!" ozval se před ní ohlušující výkřik. Netrvalo dlouho a ocitla se v táboře. Déšť začal ustupovat a z mraků začaly pronikat paprsky zapadajícího slunce. Na místě, které nazývala domovem, se rozhostilo peklo. Psi pobíhali ze strany na stranu po zkrvavené zemi. Lišky před nimi zmateně utíkali a ječeli bolestí. Fateful nemohla uvěřit svým očím. Místo, o kterém si myslela, že je nejbezpečnější na světě, bylo pryč. Někteří členové její tlupy nehybně leželi s hrůzným pohledem. ,,Mamí!" ozval se znovu výkřik. Liška si všimla malého mláděte krčícího se u své mrtvé matky a sourozenců. Zastavila u něj a přitulila ho k sobě. ,,Rychle, musíme utéct." zašeptala mu do ucha. Celý roztřepaný se na ni podíval a zavrtěl hlavinkou. ,,Ale máma..." než to stačil dokončit, tak do Fateful narazil pes. Odhodil ji od mláděte do louže vody a krve. Zakňučela bolestí a snažila se vyškrábat na packy. Únavou se, ale nedokázala již zvednout. Viděla, jak mohutný pes vzal hlavu líščátka a bez problému ji rozkousl. Mládě ani nestihlo zavýt bolestí a už leželo na zemi mrtvé. Hlídkařka cítila, jak jí tečou slzy. Mohla ho zachránit! Mohla zachránit všechny! Pes k ní došel a položil na ní svou ohromnou tlapu. Neměla sílu se mu bránit. Podívala se proto na nebe, kde už nebyly mraky. Obloha byla zbarvená do ruda, jako byla i země. Fateful ucítila, jak se jí zahryzávají tesáky do krku. Naposledy se snažila ze sevření dostat. Bylo to však nemožné. Poslední, co cítila byla neskutečná bolest. Poslední, co slyšela byl křik jejich blízkých. Poslední, co spatřila byla těla jejich přátel. Poslední...
Tato kniha bude retrospektivní. (Pro ty, co neví, co to znamená: Ve zbytku knihy se budeme dozvídat, co se stalo před útokem psů.)
ČTEŠ
Liščí tlupa: Šlo tomu zabránit? (DOKONČENO)
ФэнтезиZapadající slunce barví oblohu do barvy krve. Na stejnou rudou barvu se mění i zem. Fateful se nemůže pohnout, může se jen na zkázu její tlupy dívat. Pak však i ona ulehne vedle nich věčným spánkem, ve kterém se bude sama sebe ptát: Šlo té tragédii...
