Liščí tlupa: Šlo tomu zabránit? (DOKONČENO)

17. Kapitola

Fateful opustila mladý pár a vydala se zpět do tábora. Na nebi se již objevila purpurová barva, která značila blížící se ráno. Na nebi ovšem pluly šedivé mraky, které se snažily nádhernou oblohu skrýt. Naše hrdinka zrychlila, cítila, že se blíží déšť a nechtěla zmoknout. Po rozmluvě s Lunar a Fairem se cítila klidnější, než když odcházela. Pokud její předkové požehnali její kamarádku s mláďaty, tak určitě ví, že bude tlupa v pořádku. Muselo to být znamení.                           Do tábora dorazila se svítáním. Rozhlédla se po mýtině a hledala velitelku. Rozhodla se, že ji a Honest o svém snu řekne. Ony už budou vědět co a jak. Hlavně se nesmí prořeknout u ostatních. Nechce vyděsit zbytečně celou tlupu. A to znamenalo, že to neřekne ani Swiftovi.               Lišky se teprve probouzeli ze snů a nadšeně si povídali o dnešku. Clever čekala u školky a nakukovala dovnitř na svoji sestru. Stellar s Gale si povídali u snídaně, zrovna jedli dvě myši. Jewel se Silentem probírali dnešní trénink. Bylo to, jako by se včerejší Almightina řeč vůbec nestala. ,,Čau Fate." pozdravil ji kolemjdoucí Sunny se zářivým úsměvem. Ona mu úsměv opětovala. Vedle něj hopsal Nov. Nadšeně vrtěl ocasem. Asi ho dneska čeká učení prvních loveckých technik. ,,Fateful?" vedle ní se objevil zástupce. ,,Ano Foggy?" zeptala se překvapeně, neviděla ho přijít. ,,Kde jsi byla?" ,,Na noční hlídce...Nemohla jsem usnout." vysvětlila. Šedý lišák pokrčil čumák, ale nechal to plavat. už se chystal k odchodu, když: ,,Kde je Almighty a Honest?" napadlo naši hrdinku. ,,Obě nejsou v táboře. Říkaly, že se potřebují zeptat na něco Měsíčnice. Vrátí se večer. " vysvětlil ji Foggy a zvědavě si ji prohlédl. ,,Jestli jim chceš něco říct, tak to můžeš povědět i mě. Jsem přece jen zástupce a zrovna nyní jsme ve velení." dodal. Fate však zavrtěla hlavou. Tohle chtěla řešit pouze s velitelkou a léčitelkou. Ještě by si myslel, že je blázen! ,,Dobře." zamumlal a odešel k skupince lovců. ,,Fate!!!" vykřikl někdo za ní a ucítila příjemnou vůni. Swift se k ní přitulil a začal jí šťastně lízat uši. ,,Jsi v pořádku? Kde jsi byla?" vrhal na ní otázky. ,,Ano. Byla jsem v lese na noční hlídce, nemohla jsem usnout." vysvětlila. ,,Zase špatný sen?" zeptal se hned. Srst na krku se ji naježila, ale snažila se udržet si úsměv. ,,Ano, ale všechno je v pohodě." snažila se ho svést ze stopy. ,,Co se stalo?" ,,Nic...Jen si pak musím promluvit s Almighty a Honest." vysvětlila a chystala se odejít pro jídlo. ,,Tak to asi není nic, když s nimi chceš mluvit." řekl a podíval se ji do upřeně očí. ,,Víš, že mi můžeš říct cokoliv....",,Vím...Neboj, opravdu o nic nejde. Všechno je v pořádku." štěkla rozhodně a vydala se k hromadě s úlovky. Nechtěla ho víc zatěžovat a už vůbec ho nechtěla ohrozit. Jednoduše počká na její velitelku a léčitelku a pak se rozhodne, co dál. Ony budou vědět.  Když však odcházela od toho místa se Swiftem za ocasem, tak ucítila zvláštní pocit. Podívala se na nebe, které bylo zahalené do šedých mraků. -Měla bych to Swiftovi říct? Měla bych to říct i Foggovi? Ne. Almighty už bude vědět, co dělat.- napadlo ji. Vzala si malého vrabce a zakousla se do něj. Sousto se ji rozplynulo v puse a ona se zase cítila, jako by se nic nestalo. Swift si sice sedl vedle ní, ale nepromluvil ani slovo. To ji trošku ranilo. Zlobí se na ni, že mu to nechce říct? ,,Jak si se vyspal ty? Co máš dneska v plánu?" zeptala se. ,,Dobře, až na to, že jsem se probudil a ty si byla pryč." řekl chladně, což ji překvapilo. ,,Promiň, já..." podíval se na ni. ,,Mohla jsi mě vzbudit a mohli jsme ten sen spolu probrat...Proč to přede mnou skrýváš? Proč mi neřekneš, co se děje?  Známe se už dlouho, můžeš mi říct vše." v očích měl bolest. Musí ho bolet představa, že mu přes všechny ty roky nevěří. Naši hrdinku to však naštvalo. Proč ji nemůže dát pokoj? Potřebuje se najíst a promyslet si to. A on na ni pořád doléhá, aby mu to řekla...Copak nemůže mít tajemství? ,,Nic před tebou neskrývám!" ,,Tak proč jdeš k Almighty a Honest?" ,,Do toho ti nic není!" křikla a zlostně ho spalovala pohledem. Swift překvapeně couvnul. ,,Fajn. Chtěl jsem ti jen pomoct." zabručel, otočil se a odešel. Fateful se posadila a oddychovala. Co se to právě stalo? Opravdu se rozhádala s lišákem, kterého miluje, kvůli snu? Zakousla se do vrabce. Almighty bude vědět co dělat. Zhluboka se nadechla a ucítila neskutečnou bolest v srdci, jako by ji někdo probodl drápem. Slzy se ji začaly řinout z očí. ,,Co mám dělat?" zašeptala tiše. ,,Fateful?" ozval se tichý hlásek vedle ní. Otočila hlavu a spatřila Shy. ,,Ahoj, Shy. Už běžím. Dneska si vyzkoušíš plížení." vyhrkla a vyskočila na tlapky. ,,Je všechno v pořádku?" zeptala se ji učednice. ,,Ano...A teď pojďme." řekla naše hrdinka a svižným krokem se vydala pryč z tábora. Cestou potkala Swifta s Nifty. Ten se na ni však ani nepodíval, jakoby byla neviditelná. Sklopila smutně uši a pokračovala dál.

Slunce bylo nejvýš, což ovšem nešlo vidět pře šedé mraky. Fateful ležela na kameni a sledovala svoji učednici. Shy se plížila ve vysoké trávě s čumákem blízko u země. Jindy by byla naše hrdinka nadšená, ale dnes po hádce se Swiftem, se cítila pod psa. -Co kdybych zašla do Posvátné jeskyně a řekla jim to hned?- napadlo ji a seskočila z kamene. Už už chtěla zavolat na svoji učednici, když ji do nozder udeřil neznámý pach. -Hrozba!- vykřikla v duchu. Zhluboka se nadechla a snažila se pach identifikovat. -Co to je? Smrdí to jako liška a něco dohromady! Musím na to přijít!- pomyslela si a začala se plížit za pachem. ,,Baf!" vykřikla Shy vedle ní a vyskočila ji na záda. ,,Shy!" vykřikla naše hrdinka a shodila ji ze sebe. ,,Tohle se nedělá!" dodala a snažila se najít onen pach. ,,Omlouvám se....Co se děje?" zeptala se ji učednice. ,,Já....musím něco prověřit. Mohla by jsi zaběhnout do tábora pro Foggyho a dovést ho sem? " ,,To kvůli tomu smradu?" zeptala se ji. Fateful přikývla. ,,Já za ním půjdu a zjistím, o co se jedná." vysvětlila. ,,Já chci jít s tebou!" ,,Ne, to teda nepůjdeš..." ,,Ale!" ,,Žádné odmlouvání!" zavrčela. Shy sklopila uši a rozběhla se splnit její rozkaz. -Učedníci...- odfrkla si a svižně se vydala za pachem. -Nechápou, když se jedná o důležitou situaci...Stále se chtějí hádat...- pomyslela si a zrychlila. Vůně ji vedla přes les až k poli, kde končilo jejich území. Fateful stála na hranicích a dívala se do dálky. Srst zježenou strachem ji vlála ve studeném větru. V hrudi cítila neskutečný strach. Tam někde je ta hrozba a ona má šanci ji zastavit! -Možná bych měla počkat na Foggyho...Ten bude vědět co a jak....- napadlo ji a chystala se otočit. Najednou však uslyšela nedaleké vytí. Krev ji ztuhla v žilách. To je ono! Snažila se spatřit, kdo udělal onen zvuk, ale bylo to marné. Nervózně se zaryla drápy do hlíny. -Ne, nebudu čekat. Doběhnu tam teď, zabiju tu věc a zachráním tak tlupu!- bez dalšího přemýšlení se rozběhla na místo, kam vedl pach. Hlína se ji lepila na packy a na záda ji dopadaly první kapky. Byly studené jako led.

Zastavila u velkého kamene. Neznámý pach ji obklíčil ze všech stran. Musela být na místě. Opatrně vylezla na šutr a rozhlédla se na mýtinu před ní. Byli tam psi!                                Obří stvoření běhala po mýtině a hlasitě štěkala. Jejich tesáky bílé jak měsíc zářili v šeru. Oči žluté jako zářící slunce se míhaly vedle sebe. Fate ztuhla. Tohle bylo horší než její příšera ve snu....Nemůže je nikdy zastavit....Nezastaví je ani celá její tlupa!                                                                        Najednou na čele ucítila něco teplého. Zvedla hlavu a spatřila mohutného psa tyčící se nad ní. Ze smradlavé tlamy mu kapaly sliny. Zaječela a sklouzla z kamene na zem. Neváhala a rozběhla se zpět do bezpečí na území její tlupy. Slyšela, jak se za ní rozběhla celá smečka. Dupaly až se třásla zem a štěkaly až ji z toho bolely uši.  Naše hrdinka zrychlila co jen jí to síly stačily. Naštěstí byla oproti nim mrštná a tak se brzy ukryla ve stínu lesa  s myšlenkou, že se jim ztratila.