Liščí tlupa: Šlo tomu zabránit? (DOKONČENO)

14. Kapitola

Na nebi již byla vidět blankytná modř. Slunce se líně valilo po nebi a pomalu se blížilo k obzoru. Mraky, které se přes den rozevřely, se k sobě opět začali lepit jako by byly z kaše.                                   Naši hrdinové, po rychlém opuštění Hadí skalky, obešli zbytek jejich území. Na každém kroku si dávali pozor, aby na prapodivné tvory nenarazili. Místu, kde bylo vidět jejich dřevěné doupě, se raději vyhnuli. Nechtěli mladé učedníky ještě více vyděsit.                                                                                 Když došli do tábora, tak je místo klidu čekalo nervózní přešlapování Bravea a jeho společníků. Ze skalky se ozývalo tiché pískání. ,,Vypadá to, že Kind porodila svůj první vrch." řekl Sunny. Učedníci se zvědavě dívali na noru. ,,Můžeme se tam jít podívat?" zeptal se Nov. ,,Ne, ještě ne. Ale jednou se tam jistě podíváte...Třeba když jim budete v létě nosit mech." řekla Fate a protáhla se. Spatřila sněhově zbarvenou lišku, která seděla vedle Faira a Almighty. O něčem si povídali a usmívali se. Naše hrdinka věděla, o čem zrovna hovoří. ,,Tak dneska jste měli pořádnou procházku. Odpočiňte si, zítra vás totiž čeká opravdový začátek výcviku. A nezapomeňte si očistit srst." řekl Swift učedníkům a vydal se na velitelkou. Musel ji říct o těch tvorech. Sunny se vydal za zbytkem lovců, kteří odpočívali poblíž Velitelské skalky. Fateful si došla k hromadě s úlovky. Měl velký hlad a Swift ji řekl, ať vybere něco na jejich večeři. Vzala tlustého sysla. Musela se ovládat, aby si z něho kousek neutrhla a nesnědla. Sedla si pod dub a pozorovala dění v táboře. Ze školky vyběhla Honest, vesele pogratulovala tatínkovi a vydala se h velitelce, aby ji řekla o skvělé novině. Brave šokovaně seděl a hleděl na vchod. Asi nemohl uvěřit, že se stal otcem. Clever do něj musela dloubnout, aby se postavil a šel za svou družkou. Poté všichni až na černého lišáka zmizeli vevnitř. Stern si lehl před vchod a bedlivě hlídal tábor. Vypadal sice děsivě, ale bylo vidět, že mu na jeho rodině záleží. ,,Tak jaký byl dneska první den učitelky?" zeptala se naší hrdinky někdo vedle ní. Otočila hlavu a spatřila Stellar. Černý kožíšek měla uhlazený a na tváři ji hrál veliký úsměv. ,,Skvělý, prošli jsme celé území a učedníci se naučili rozpoznávat pachy. Na to, že včera byli ještě Neatina liščata se toho spoustu dozvěděli." řekla a protáhla se. ,,A co ty? Jaký jsi měla den?" Stellar jako by čekala na tuhle otázku. ,,Byla jsem dneska na hlídce na severní stezce a na cestě zpět jsem potkala Galea, jak se vracel z lovu. Měl zajíce a dvě myši, jen tak tak to nesl. Tak jsem vzala ty dvě myši a celou cestou až do tábora jsme si povídali. A dali jsme si i spolu jídlo a bavili se přitom. " řekla vesele a zavrtěla ocasem. ,,To zní úžasně!" vydechla Fate užasle. ,,Jojo. Ale je to zatím na přátelské úrovni. Chci s ním být první kamarádka jako jsi ty a Swift." vysvětlila Stellar a poškrábala se za uchem. ,,Ale i tak se mi hodně HODNĚ líbí." dodala a zadívala se na školku. ,,Půjdu si odpočinout do doupěte. Začíná být zima." řekla a vydala se do hlídkařského doupěte. Fateful si lehla a položila si hlavu na packy. Zavřela oči a během pár minut klidně oddychovala.

Ocitla se na velkém kameni uprostřed mýtiny, obklopoval jí hluboký temný les. Na nebi nesvítila ani jedna hvězda a měsíc byl schovaný na šedými mraky. Ve stínech stromů se něco schovávalo. ,,Haló?" zavolala do ticha. Odpovědí ji však byla meluzína, která se táhla od hor. Mráz se ji zahryzával do kožichu a pálil ji na kůži. Naše hrdinka se stočila do klubíčka, aby se aspoň trošičku zahřála, avšak jí to bylo k ničemu. ,,Haló!" zavyla a zadívala se do lesa. Měsíc konečně vylezl zpoza mraků a osvětlil celý palouček. Fate sice byla ráda za trochu světla, ale měsíční svit dal onu místu děsivou atmosféru. Křup! Otočila hlavou na místo, kde se cosi pohnulo. Ze stínů vylezlo ono prapodivné stvoření, které dnes spatřila v lese. Pomalu se k ní blížilo. Opatrně pokládalo jedno nohu za druhou. Obličej měla černý s pěti bílými světly, které měly znázorňovat oči. Hlavu nepřirozeně točilo ze strany na stranu. Na délku liščího ocasu se zastavilo a lišku si zvědavě prohlédlo. Ta se nemohla ani hnout. Hlas ji vypovědět službu., a jediné na co se zmohla, bylo tiché zakňučení. Ne prosím ne!- pomyslela si a snažila se donutit své tlapky, aby vstala. Tělo ji však neodpovídalo. Stvůra před ní se narovnala, že měla skoro čtyři metry a vytasilo dlouhé drápy. Byly tak ostré, že by snad rozdělili strom vejpůl. Fate zavřela oči a přála si, aby byla zase v bezpečí svého tábora. ,,Fateful!" ozval se někdo z nebe. ,,Fate, tak vstávej!" prosil ji někdo....

Vyskočila na tlapky a zděšeně se rozhlížela okolo. Již nebyla na děsivé mýtiny ale v bezpečí svého tábora. Almighty stála na Velitelské skalce a čekala až se všichni shromáždí pod ní. Lunar s Fairem seděla šťastně poblíž skalce a tulili se k sobě. Honest a Foggy stály kousek za velitelkou a o něčem spolu diskutovali. Když se Fate vzpamatovala, tak si všimla, že vedle ní stojí Swift. Láskyplně ji sledoval, ale ona si všimla, že má strachem zježené chlupy za krkem. ,,C-co se děje?" zeptala se ho. ,,Usnula si. Když jsem k tobě přišel, tak jsi sebou škubala a kňučela. Snažil jsem se tě vzbudit, ale bylo to jako by si byla v nějakém transu." vysvětlil a dotkl se jí čumákem. ,,Jsi v pořádku?" ,,A-ano...Měla jsem noční můru." odpověděla a otřásla se. ,,Almighty nás před chvilkou volala. Měli bychom jít. Ale pak si hned dáme toho sysla." řekl a mlsně se olízl. Fate se na něj usmála. Po jejím děsivém snu ztratila docela chuť k jídlu, ale věděla, že ta se ji brzy vrátí. ,,Tak jdem." štěkla a Swift vzal sysla do tlamy. Oba došli ke skalce a posadili se vedle Sunnyho a Stellar. Učedníci seděli vedle sebe kousek opodál a horlivě o něčem diskutovali. Jediný Tragic po očku pokukoval po nově příchozí, Calmly.