Liščí tlupa: Šlo tomu zabránit? (DOKONČENO)

7. Kapitola

Fateful odpočívala na mýtině zalité hřejivým sluncem. Za jejími zády ve vysokých dubových stromech zaševelilo listí. Kousek od ní šuměl potůček, který byl v tomto teplém počasím zdrojem chladného osvěžení. Lištička se rozvalovala na zádech a nechala se ovívat letním vánkem. Bříško měla plné, ale těžko ji nebylo. Větřík k ní nesl vůně listnatého lesa a kořisti. Byla v ráji. ,,Fateful..." zaševelila tráva a liška se jen mrzutě přetočila na bok. Čumák si schovala pod packy a stále dále podřimovala. ,,Fateful..."zabublal potůček a ona si tlapky přichytila uši. ,,Nechte mě spát." zabručela a přetočila se na druhý bok. Větřík ji začal rozcuchávat srst a jí začínala být zima. ,,Ještě chvilku..." zamumlala unaveně. ,,Vstávej..." zašeptal někdo a ona ucítila studený čumák na zádech. Vyděšeně otevřela oči a vyskočila....

Klidná mýtina zmizela a proměnila se v tmavé doupě. Fateful ležela ve svém peřím vystlaném pelechu. Ostatní pelíšky už byly prázdné a ona byla sama v doupěti ještě s jednou liškou. -Jak dlouho jsem spala?- pomyslela si, když se pořádně rozhlédla. Zastavila pohledem u rezavého lišáka. Seděl tam a trpělivě ji sledoval. Kožíšek měl upravený a mezi tlapkami měl kousek veverky. ,,Dobré ráno Gloomy." zamumlala naše hrdinka a postavila se na tlapky. Protáhla se a dlouze zívla. ,,Dobré i tobě Fateful. Přinesl jsem ti snídani....Rychle se najez a pojď ven. Dneska máme spoustu práce." řekl a odešel. Liška se protřepala a upravila si srst. Pak snědla zbytek veverky a zasněně se podívala na svůj pelíšek. Kéž by si mohla ještě lehnout, zavřít oči a vrátit se do toho hřejivého ráje. Věděla však, že musela jít na pomoct své tlupě.                                                      Venku ji oslnilo jasné slunce. Sice bylo skoro bez mraku, ale teplíčko, které bylo na snové mýtince, nebylo. Rozhlédla se po táboře. Almighty seděla vedle Foggyho a něco důležitého probírali. Léčitelka nesla do svého doupěte nějaké voňavé bylinky a následovali ji oba učedníci. Neat s liščaty byla venku a něco jim ukazovala. Z lovců tu byl jenom Galactic, který zrovna přinesl mech s vodou. Fateful se zklamaně podívala do země, když nespatřila Swifta, ale rychle se otřepala. Gloomy byl u hromádky s trním, které tady včera donesli. ,,Fateful! Tak jdeš nám pomoct nebo se budeš jen dívat?" zavolala na ni Stellar, která si opatrně vzala pár větviček. ,,Už běžím!" odpověděla ji naše hrdinka a rozběhla se za nimi. Musí dneska opravit trnové hradby, které měli kolem tábora.                                                                                                                                                     Dala poslední větvičku na své místo a podívala se na své dílo. Místo, kde byla před tím díra, kterou by se protáhl potkan, teď byla zcela opravena. Trny směřovaly směrem do lesa a chránily tak tlupu od napadení nějakým tvorem. Fateful se protáhla, seděla tu skoro dvě hodiny, takže ji zdřevnatěly packy. Nutně se potřebovala proběhnout. Prvně se však musela zastavit za Honest protože měla od trnů poškrábané přední tlapky. Vyrazila zpátky do tábora a cestou se zastavila u Stellar. Mladá černá liška měla kožíšek celý rozcuchaný a polštářky na předních tlapkách ji krvácely. Jazyk měla vystrčený a soustředila se na poslední úpravy trnového plotu. ,,Už jsem skončila. Chceš s něčím pomoc?" zeptala se ji naše hrdinka. Stellar sebou cukla a podívala se na ni. ,,Jé Fateful, já si tě nevšimla..." vyhrkla a usmála se na ni. ,,Ne děkuji, jenom to doupravuji a taky půjdu." řekla a podívala se na své tlapky. ,,Už se těším až mi na to dá Honest nějakou mast...Dost to bolí." dodala. ,,Taky...Myslím, že už to je dobrý. Pojď se mnou." kývla na ni Fateful a černá liška si prohlédla trnovou hradbu. ,,Snad jo. Musí to být perfektní, aby jsme byli v bezpečí." štěkla a vyškrábala se na packy. Cukla sebou, když položila přední tlapky na zem, ale jen zavrtěla hlavou a vydala se s naší hrdinkou za Honest.                                                                                 ,,Auuuu." zavyla Stellar bolestí, když ji léčitelka chytla tlapku, aby se podívala na její zranění. ,,Příště buďte opatrnější." vyhubovala je starší zrzavá liška a začala prohrabovat zásobu bylinek a mastí z nich vyrobených. ,,Opravovali jsme trnovou hradbu."  vysvětlila ji Fateful. Honest si vzala do pacek kůru s divnou zelenou hmotou. ,,To ale neznamená, že budete riskovat infekci." zamumlala a sedla si před nimi. Vzala tlapku Stellar, která jen bolestivě sykla a zavřela oči, a opatrně ji na škrábance nanesla mast. ,,Nejsou hluboké, takže se to zahojí rychle...Ale zůstaňte chvilku tady, než mast přestane působit. Donesu vám pár myší..." řekla, když skončila u černé lišky a otočila se na Fateful. Ta ucítila výraznou štiplavou bolest a měla chuť tu divnou hmotu sundat, ale věděla, že své léčitelce může věřit, že ji to pomůže. Nechtěla riskovat infekci, která by byla mnohem nepříjemnější než ona mast. Když Honest skončila, tak si obě hlídkařky lehly vedle sebe na vysušenou trávu a povídaly si.                                                                                                                         ,,Děkujeme Honest." poděkovaly obě, když jim starší liška donesla čtyři myšky. ,,Ani jsem nevěděla, že mám hlad." řekla Stellar a ukousla půlku. Fateful souhlasně kývla a taktéž si utrhla kousek. ,,Cizí lišky!" zakřičel někdo venku v táboře. Léčitelka se tam hned rozběhla a věnovala obou liškám pohled, který říkal jediné : ,Zůstaňte!'  Sice se ani jedné nechtělo, avšak ji uposlechly. Fateful si položila hlavu na tlapky a zaposlouchala se. ,,Pět....Nevím...Jdou sem...Přivést?....Liščata...Schovat...nachystat." slyšela jen útržky. Stellar natočila hlavu na bok. Obě se na sebe nechápavě podívali. Co se mohlo venku dít?