The Hogwarts princess

Kiss with sis

Vypráví Anne
Byla asi půlnoc, ale nedivila bych se, kdyby bylo i později. Od party uběhl týden. Nikdo neměl vědět o tom, že jsem na nějaké party byla. Jen Hermiona. Ale nějak se to dostalo k dvojčatům. George to nebral vážně a možná mi dokonce i záviděl. Ale Fred...začal hodně žárlit a vyhýbat se mi.

Do Vánoc zbývaly tři týdny a já se už těšila domu. Ne že by se mi v Bradavicích nelíbilo, ale už se těším až uvidím své rodiče a budu si jistá, že je vše v pořádku. Remus se sice stále nevrátil, ale často jí posílal sovy.

Té noci jsem měla šanci se konečně pořádně vyspat. Hermiona se celý den pilně učila, takže večer vytuhla už v osm. Já obíhala celé Bradavice, abych mohla být se všemi, ale dvojčata na mě byla stále naštvaná. Nebo alespoň Fred. Takže jsem taky odpadla celkem brzo.

V klidu jsem oddychovala a absorbovala kyslík. V pokoji bylo otevřené okno a dovnitř proudil čerstvý studený vzduch. Přesně takový, který vám v zimě nahrne krev do tváří.

Prostě klasická klidná noc. Najednou ale někdo začne zběsile bušit na dveře. "Annie?," uslyšela jsem šepot. Snažila jsem se to ignorovat, třeba ten člověk za chvíli vypadne a nechá mě v klidu spát.

Jenže bušení neustávalo. Divila jsem se, že to nikoho nevzbudilo. Ani Hermionu ne. Unaveně jsem vstala z postele. Byla hluboká noc a já na to taky vypadala. Ve svých spacích kraťáscích, tílku a peřinou přes záda jsem docupitala ke dveří. Stále jsem měla otevřené jen jedno oko, které stejně nevidělo skoro vůbec nic.

Unaveně jsem otevřela dveře: "kdo jsi a co tu chceš?" Snažila jsem se rozpoznat tvář, ale dlouho mi to netrvalo. Podle výšky bych toho kluka poznala i v absolutní tmě. Teď jenom zjistit, kterej z těch dvou to je...

Pořádně jsem otevřela obě oči a několikrát zamrkala, abych svůj zrak dostala na úroveň, jakou jsem si představovala. Jednou rukou jsem si z obličeje odehnala chuchvalec vlasů a snažila se vypadat co nejméně rozespale.

"To jsem já. Potřebuju pomoc. Hoď na sebe mikinu a pojď," pokynul mi. George. "Co tu děláš?," zopakovala jsem svojí otázku trochu rázněji. Ale stále jsem měla chuť si lehnout na zem usnout.

"Potřebuju tvojí pomoc. Tak kde je ta mikina? Šup dělej," štouchl do mě a vzhledem k tomu, že jsem se nebránila tak jsem div neodletěla. "Jseš hrozně otravnej," zašeptala a shodila deku na zem. Ve skříni jsem nahmatala první, která se mi dostala pod ruku. Ani barvu jsem nerozeznala. Trochu mě to probudilo.

"Držte hubu," zamručela Hermiona a otočila se na druhý bok. "Jdeme než nás zabije ze spánku," pokynula jsem Georgovi a se založenýma rukama na prsou jsem zavřela dveře od našeho pokoje.

Jak říkám, byla chladná prosincová noc a chodby v Bradavicích nebyly vytápěné. Takže mi mikina nestačila k tomu, abych se netřásla zimou.

"Třeseš se jak drahej pes," řekl George a z ničeho nic se zastavil a přetáhl si svoji mikinu přes hlavu a následně mi ji podal. Bez reptání jsem si jí oblékla. George jsem dobře znala, bylo by zbytečné odmlouvat.

Chození po ledových chodbách, které po tobě kopírují každý zvuk, tě úplně probudí, takže víš, že už v brzké době neusneš. "Georgi kam jdeme?," prolomila jsem ticho, ale George mě bez odpovědi zavedl do klučičích pokojů.

Zaťukal na dveře od jejich pokoje. Proč sakra ťuká?

Najednou se otevřely dveře a v nich se objevila hlava nějakého staršího studenta, kterého jsem neznala. "Ještě, že jsi tady," pronesl hlubokým hlasem a hned nás pustil dovnitř. Chvíli si mě teda měřil pohledem, ale taky mě tam pustil.

To co jsem tam viděla, mi na něj změnil celý pohled.

"Frede panebože co tady děláš!," vystřelila jsem ke svému kamarádova a podepřela ho, než se skácel k zemi. "Hele...kdo...kdo se ukázal," řekl opilým hlasem. Kurva. Byl úplně na mol. "Co jste s ním provedli?," křikla jsem po starších studentech. 

"Tahle malá holka si na nás vyskakovat nebude!," vstal jeden ze studentů. Nebála jsem se ho, ale George rychle zareagoval. Očividně byl jediný střízlivý. "Hele dej si pohov Taylore," zavrčel na spolubydlícího a stoupl si přede mě.

"Co tu vůbec takhle kurva dělá?," zeptal se Fred. Zmateně jsem se na něj podívala. To co řekl mi zlomilo srdce. "Frede co to říkáš?," zadržovala jsem slzy. "Jsi kurva! Slyšíš? Zahazuješ se s Malfoyem a při tom můžeš mít tohle," ukázal na sebe.

"Tohle nebudu poslouchat," pustila jsem ho. Bylo mi jedno, že spadnul na zem. Rozešla jsem se ke dveřím a utřela si slzy, které neposlušně vypadly z očí. Já moc nebrečím. Ano, Fred byl můj kamarád a byl opilý, ale na druhou stranu, neříká se, že opilý lidé říkají pravdu?

Běžela jsem z toho pokoje do svého, ale na schodech mě zastavil. "Annie počkej!," štěkl po mě, ale já se na něj ani nepodívala a pokračovala dál v útěku.

"Sakra Anne co jsem řekl!," zakřičel. Lekla jsem se ho. Takhle jsem ho neznala. Fred je vždy milý a hodný, ale ne takhle agresivní a hlasitý. Tón, který použil na zdůraznění poslední věty, mě úplně vyděsil a jen mě přiměl stál na místě jako socha. Srdce mi bylo. Bála jsem se ho. On to vyloženě zařval. Bohudík za ty zvukotěsné zdi.

Předběhl mě. Viděl můj vyděšený výraz. "Ty se mě bojíš?," zašeptal a vydechl obláček vzduchu s vůní alkoholu. Ta pachová stopa se snad to rána vytratí.

Nic jsem nedokázala říct. Ani jsem necítila slzy, které mi tekly po tvářích. Jako bych zamrzla.

Chtěl něco říct, ale činy jsou přednější než slova. Bez jakéhokoli vysvětlení mě políbil na rty. Za normálních okolností by to bylo mega krásný, umí líbat fakt nádherně. Ale to neměnilo nic na tom, že to byl můj nejlepší kamarád Fred. Ten, který tu je pro mě celou dobu a dokáže mě rozesmát, i když je mi nejhůř. Ví o mně všechno. Je pro mě víc než kdokoli.

On je pro mě bro a já jeho mladší sis.
Nikdy to nebylo jen o přátelství.
Byl mi blíž než můj vlastní bratr, který mě opustil.

To mě probudilo. Ihned jsem se odtáhla a odstrčila ho pryč. Nechápal to. "Frede co to sakra děláš?!," hledala jsem mu v očích informace k odpovědi. Nevěděl co říct. Tak jsem nic neřekla a prostě odběhla do pokoje.

Tu noc jsem pochopitelně nespala. Přemýšlela jsem o tom, co udělal. Proč to udělal. Třeba to byl jen alkohol, co ho donutil ho to udělat, ale co když ne?

Každopádně jsem tu noc věděla, že jsem ztratila svého nejlepšího kamaráda...