The Hogwarts princess

An argue with the blond boy

Vypráví Anne
Bylo odpoledne. Měli jsme před další hodinou hodně dlouhou pauzu, takže jsme s Hermionou šly na dvůr. Vlastně tam šlo spoustu studentů. Sice už nebylo takové teplo, ale stále nám všem stačil svetr.

S Hermionou jsme si sedly pod strom a já otevřela učebnici a začala ji zkoušet z nově probrané látky. "Fajn, a poslední otázka, jaká je vzácná vlastnost jednorožců?," zeptala jsem se jí. Bez rozmýšlení řekla správnou odpověď.

Po nějaké tel době jsme se zvedly a rozhodly se jít připravit na hodinu lektvarů. Jenže nám šel naproti někdo, u koho jsem čekala, že se dřív nebo později zase ozve.

"Smithová, můžeš mi něco vysvětlit?," slyšela jsem ho, jak říká mé jméno. Hermiona mi šeptala do ucha, ať ho ignoruju, ale to není úplně můj styl. Takže jsem zastavila a podívala se na něj.

"Jaký máš problém Malfoyi?," usmála jsem se sarkasticky. "Ty se vážně musíš tak ponižovat, že uděláš školní projekt s někým, jako je Longbottom? A ještě se pak bavíš s někým tak zbytečným jako je Grangerová?"

To mě hodně naštvalo. Jen ať se dohaduje se mnou, ale mé přátele ponižovat nebude. "Nebudeš urážet moje přátele!," štěkla jsem po něm studeně. "Nebo co?," věděl, že mu nic neudělám.

"Buď hnusnej na ty svoje otroky, který se s tebou baví JENOM kvůli tomu, z jakého jsi rodu, ale moje přátele z toho laskavě vynech!" To už se ve mě vařila krev. Proč je jednou tak v pohodě, záhadný, ale neponižuje mě a pak najednou přepne a je z něj takovej parchant?!

"Co si to dovoluješ! Tohle o mě říkat nebudeš! Viď Draco?," ozvala se pro změnu Pansy. "Sklapni Parkinsonová," řekli jsme s Darcem najednou a pak se na sebe zase podívali.

On udělal arogantně pár kroků, aby byl blíž ke mně. Chtěl mě tím přinutit, abych z něj měla respekt. Ale mě to nezastrašilo.

"Máš tady určitou pověst, tak si ji nekaž tím, že se budeš bavit s někým takovým, jako jsou ty dva," řekl bez emoce a nadzvedl obočí. Oba jsme od sebe byli jen kousek a i když tam celkem výrazný výškový rozdíl, stejně jsem se mu odhodlaně podívala do očí.

Čekal, že ho nechám být. Místo toho jsem k němu přistoupila ještě blíž. Byla jsem tak blízko, že jsem cítila jeho kolínskou. Ta vůně mě úplně omámila, byla to snad nejhezčí vůně, kterou jsem kdy cítila. To mě zmátlo. Najednou ze mě všechno sebevědomí opadlo. Zase se mi zrychlil dech, cítila svůj tep...

Jenže pak jsem si vzpomněla, co řekl o Hermioně. Narovnala jsem svěšenou hlavu a rozhodně se mu podívala do očí. A pak jsem řekla výrazně: "víš co Malfoyi? Prostě drž hubu. Jseš jenom rozmazlenej malej kluk, kterej si o sobě myslí bůhví co. A tyhle svoje triky zkoušej na někoho blbějšího než jsem já." Při té poslední části jsem se podívala na Pansy a pak zpátky do Dracových očí.

Pansy si toho všimla a zakřičela: "Draco, ona se na mě podívala! Mluvila o mně! Draco..."

Nedořekla to. Draco se naštval. Hodně. "Jak to se mnou mluvíš, ty špinavá mudlovská šmejdko!" Teď z něj šel strach. Dokonce jsem se i začala trochu bát, ale nedala jsem to na sobě znát.

"Malfoyi, to jseš vážně tak dementní a myslíš si, že jsem mudl?! Jenom kvůli tomu, že jsem žila celý život v Londýně?! Co to s tebou sakra je?!," udělala jsem krok vpřed a on jeden vzad. Ale nebál se mně. Ne, to já se bála jeho. Snažila jsem se ho zastrašit, aby mně nechal být.

"Tvoji rodiče jsou jen špinavý mudlové, který tě sem poslali jenom protože jsi pro ně přítěž!," řekl ostře.

"Moji rodiče vystudovali tuhle školu! A teď jsou součástí velmi vlivného rodu!"

To Malfoye rozesmálo: "hah, a to mě má jako zastrašit?! Mě vůbec nezajímá kdo tvoji rodiče jsou! Prostě se vrať tam, odkud jsi přišla a nezabírej tady místo. Ty a tvoje špinavá krev!"

"Naposledy ti říkám, že jsem mudl asi tak stejně jako ty, ty ignorante!," zakřičela jsem na něj a davem lidí, kteří situaci sledovali, se rozhostilo velké zalapání po dechu. Všichni věděli, že jsem právě urazila zmijozelského prince, jak se mu tady říká.

"Co si to dovoluješ, ty odporná děvko!," naštval se znovu.

"Prosím?!," zalapala jsem po dechu pro změnu já.

"Slyšelas mě," prohodil arogantně.

To už jsem ale na nic nečekala a jedním tahem jsem vytáhla z pláště hůlku a namířila ji na něj. Draco na nic nečekal a udělal to samé. Všichni se od nás vzdálili minimálně o dva metry, ale stále sledovali situaci a čekali co se bude dít.

"Ty mi nemůžeš ublížit," sykl Draco a stále pevně držel hůlku.

"Nech se přesvědčit," usmála jsem se stejně arogantně, jako on před tím.  

Oba jsme si koukali do očí. Ubližovalo mi ho vidět, jak na mě namířil hůlku. A měl pravdu. Já mu nic udělat nemůžu, ale vzdát taky ne.

Asi pět vteřin jsme tam jen tak stáli, než se dvorem roznesl hlas: "okamžitě dejte hůly dolů!" Byl velmi naštvaný. Nemusela jsem se otáčet, ten hlas jsem znala moc dobře, ale pro jistotu jsem to udělala. Stejně jako Draco. Ale stejně jsem hůlku nesundala.

Remus přiběhl do centra celého dění přímo před nás. Já z něj strhla pohled a radši se znovu ponořila do Dracových očí. Stejně tak udělal i on.

"Pane Malfoyi!," řekl ještě relativně klidně.

Potom, co Draco nic neudělal, se Remus otočil na mě. A teď přišel moment, kdy úplně vypěnil a pro někoho, kdo ho zná tak jako já, bylo poznat, že je hodně naštvaný. I když to tak možná nevypadalo.

"Annie, dej tu hůlku dolu!," křikl na mě.

Rychle jsem prostřídala pohled mezi Remusem a Dracem a hůlku jsem sklopila dolů. Draco po mně gesto zkopíroval.

"Můj kabinet. Oba dva. TEĎ HNED!"

To byl ten moment, kdy jsem poznala, že se všechno absolutně pokazilo.