The Hogwarts princess

The truth

Vypráví Anne
Je to tady. Cítila jsem to.

Za normální situace, a kdybych žila ve filmu, by se slušelo říct, že jsem sem ušla kus cesty, ale zas tak těžké to nebylo. Nakonec se z pana Coxe stal její nový spojenec. Ale až se to Draco dozví...

Rychle jsem zatřásla hlavou. Nechtěla jsem na něj myslet, ne teď. Musela jsem být silná a to mi myšlenky na blonďatého paličáka a náš rozchod moc neumožňovaly.

Ale teď jsem tady. Dům Hardina Newche byl velký, přímo obrovský. Dokonce hraničil s přirovnáním
'vila.' Vypadal staře a upřímně úplně odporoval domu Coxů.

Tam ve vzduchu panovala příjemná mrzimorská atmosféra. Tady, už jenom před brankou, se míchal ledový vzduch zmijozelského nádechu s lehkým závanem...tabáku?

Ano, opravdu byl silný tabák cítit až ven. Proto jsem se hluboce nadechla a zaklepala na dveře. Neměly ani kukátko, ani žádné řetězy na zabezpečení, což mi připadalo zvláštní vzhledem k tomu, že se tak dům stával mnohem zranitelnějším.

Takže se přede mnou dveře prostě otevřely.
"Co chceš?," štěkl po mně vysoký hnědovlasý muž středního věku. To musel být on.

"Chci si promluvit," začala jsem tedy vlídně, protože jsem před ním chtěla mít na vrh. "O čem bych si a si tak s tebou mohl povídat, huh?"

"Myslím, že jste znal mé rodiče," vypadlo ze mě, ale měla jsem si to nejdřív rozmyslet. "Já znám spoustu lidí má milá, musíš být konkrétnější," zamrkal s nezájmem a mně se ihned znechutil.

"Jmenuji se Anne Grey."

To bylo vše, co jsem potřebovala říct k tomu, abych ministrovi vyrazila dech. "To není možné!"

Ale bylo. Nechtěla jsem mu to vysvětlovat, to zaprvé. Za druhé jsem ani neměla čas a náladu, takže jsem se prostě protlačila dovnitř. Chtěla jsem vědět, co se stalo mým rodičům a byla jsem si jistá, že jsem tady správně.

"Oni neměli potomky!," snažil se, ale měl to marné.
"To Vás musím vyvést z omylu, pane," usmála jsem se a až podezřele moc mi dělalo dobře to, jak jsem byla nad ním. Draco by mě pochválil. Škoda, že to už neuvidí...

"Kvůli jejich slávě byli nuceni utéct z našeho světa. Tam vychovali mě a mého bratra." Zkráceněji už to snad vysvětlit nepůjde, takže mu to prozatím muselo nějak stačit. Ale přece jen mě napadlo, co dodat.

"Přejmenovali se. A mě by zajímalo, proč jste jim udělal to, co jste jim udělal. A netvrďte mi, že nevíte, o čem mluvím, protože nejsem blbá."

Nechtělo se mi, ale procpala jsem se skrz dveře dovnitř. Neodpustila jsem si kašel, protože ten tabák tam létal víc než kyslík. Ale tímhle jsem mu mohla dokázat, jak vážně to myslím. A že jsem myslela.

"Smithovi...," zašeptal si pro sebe a já se musela usmát nad tím, jak přesně ví, o čem mluvím. Fakt, že jsem pod tím jménem doopravdy vystupovala, mi připadal tak strašně vzdálený. Skoro bych řekla měsíce a ono to bylo jen pár týdnů.

"Takže?" zvedla jsem obočí a nenápadně sáhla po hůlce, protože jsem z toho chlapa neměla zrovna dobrý pocit. "Slečno Grey, obávám se, že tyto informace Vám nemoho sdělit."