The Hogwarts princess

The date night

Anne stála uprostřed svého pokoje a sledovala, jak její spolubydlící běhá po pokoji jak šílená a při tom něco piští. Na tváři se jí pohupoval upřímný úsměv a při pohledu na radostnou Hermionu měla chuť se začít i smát.

"Ta sukně ti hrozně sluší!," přiběhla k ní Hermiona a mohla oči nechat na černé kožené sukni, která končila krátce pod zadkem a měla volný áčkový styl (doufám, že jste to nějak pochopili :))

"Děkuju?," rozhodila Anne rukama. Hermiona jí podala krátký tílkový top a Anne si ho poslušně oblékla. "Vypadáš úžasně," otočila ji k zrcadlu a Anne nemohla uvěřit svým očím. "Páni. Hermiono ty umíš divy," usmála se rudými rty na sebe do zrcadla.

"V jaké době žijeme, když o mém stylu tak pochybuješ?," prohlížela si svůj výtvor a mezi prsty svírala kapesník. Anne ji ho vzala a vložila mezi rty a obtiskla, aby nebyla rtěnka tak výrazná.

"No, oblékáš mě do toho, co sama nenosíš. Proč?," otázala se Anne ale Hermiona se odpovědi vyhnula. Ozvalo se zaťukání na dveře. "Už je tady," zapanikařila Anne. Popoběhla k posteli a vzala černé sáčko, které na ní leželo. Oblékla si ho. Pověsila si matčin náhrdelník na krk a lehce Hermionu obejmula.

Vydala se ke dveřím a otevřela.

Vypráví Anne
Za dveřmi stál Draco. Měl kompletně černý oblek.
"Ahoj," usmála jsem se upřímně. "A-ahoj," zakoktal se a prohlížel si mě od mých černých converse bot až k rozpuštěným vlasům. "Vypadáš...vypadáš úžasně, ne líp já...já nevim. Vypadáš," snažil se mi zalichotit, ale nějak mu docházely slova. "Díky," přerušila jsem ho a on se děkovně usmál.

"Ou, jinak tohle," uvolnil ruku za zády a dal mi nádhernou rudou růži, "je pro tebe." Opatrně jsem jí vzala, abych se nebodla do prstu a poděkovala. Podala jsem jí Hermioně. "Bav se," zašeptala a zavřela za námi dveře.

Draco mě vzal za ruku a vedl po schodech ze společenské místnosti. "Draco kam to vůbec jdeme?," snažila jsem se zeptat. Ale on se zastavil a propálil mě pohledem: "sss nesmí nás nikdo slyšet."

Radši jsem už nic neříkala a nechala se vést z nebelvírské koleje. "Divím se, že tě ještě nikdo nepřistihl," zasmála jsem se tiše a Draco mi věnoval úšklebek. Když jsme se dostali z mojí koleje pryč a stáli na chodbě, Draco se zastavil. "Věříš mi?," zašeptal a já kývla na souhlas. Samozřejmě, že ano.

Draco vytáhl z kapsy zelený šátek a začal mi ho zavazovat před očima. Polekaně jsem sebou cukla, ale když jsem ucítila jeho dotek, uklidnila jsem se.

Cítila jsem, jak se ke mě až nebezpečně přiblížil. Jeho tělo se dotýkalo mého a já se vzrušením napnula. Připadala jsem si v celku nesvá, když jsem přes šátek nic neviděla.

"Neboj se maličká," sklonil se ke mě a zašeptal. Lehce mi zkousl ušní lalůček a mě neunikl přerušovaný výdech. Musela jsem se zase kousnout do rtu abych ze sebe nevydala vzdech. "Teď chvíli půjdeme princezno ano?," zašeptal znovu. Na mém krku mě hřál jeho teplý dech. Nemohla jsem odpovědět, tak jsem zabroukala jen mhm.

Jednu ruku si propletl prsty s mými a druhou obmotal okolo mého pasu. Pomalu mě vedl skrz temné chodby. Vždy mě navigoval i nahlas, ale nenechal mě udělat jediný pohyb mimo jeho osu. Párkrát jsem zakopla, ale Draco mě vždycky chytil a nenechal spadnout.

"Jdeme do schodů Anne," řekl asi po deseti minutách a já se snažila pomalu vycházet schody, ale nešlo to. "Počkej," zasmál se Draco. Pod mýma nohama se objevily jeho ruka a druhá mě podpírala pod zády. O zlomek vteřiny později jsem už ležela v jeho náručí a on mě do schodů nesl. Musela jsem se tomu zasmát. "Draco?," zašeptala jsem, když už jsem myslela, že jdeme dlouho a už tam budeme. Vlastně jsme nebyli ani v půlce. "Ano?," odpověděl.

"Proč mi říkáš Anne? Všichni mi říkají Annie a ty když mě neoslovíš svýma přezdívkama, tak mi vždycky říkáš mým pravým jménem," prohodila jsem. Upřímně mi to nevadí, mám svoje jméno ráda, ale ještě si na to zvykám. "Vadí ti to?," zeptal se. Vážně jsem slyšela obavu? Nee, tohle je Draco Malfoy, ten se o ostatní nikdy nestará. "Ne, jen si ještě zvykám," usmála jsem se a rozhodila rukama.

"Anne!," zakřičel Draco a zakymácel sebou. Ucítila jsem, jak se mu napínají svaly. "Promiň," zašeptala jsem lehce.

Po chvíli mě postavil na nohy. Rozvázal mi šátek. Na tváři se mi ihned vytvaroval úsměv. "Draco, to je nádherný!," zašeptala jsem, zatímco jsem mu vrazila velké objetí. Draco mě dovedl do astronomické věže, kde rozprostřel deku a naservíroval na ni všechno moje oblíbené jídlo. Melouny, jahody v čokoládě, sendviče i pizzu.

Posedali jsme si tam a já se ihned zakousla do jednoho kousku melounu. "Nevěděl jsem, jak by sis naše první rande představovala, tak," začal Draco, ale nedovolila jsem ho to dopovědět. Okamžitě jsem ho políbila na rty a Draco mi polibek něžně vrátil.
"Tohle nebyl můj nápad Anne," řekl najednou vážně.

Koukala jsem mu zvědavě do očí a čekala na odpověď. "To Potter mi tohle poradil," poškrábala se na zátylku stydlivě. "Harry?!," nechápala jsem a on jen přikýval.

Sice mi to vrtalo hlavou, proč mu Harry pomáhal, ale snažila jsem se na to nemyslet. Draco si mě posadil do klína a omotal ruce okolo mě. Ukazoval mi hvězdy a souhvězdí. "Když jsem byl malý, říkal jsem si, že tamta hvězda je moje," ukázal na jednu z nich. "To je hvězda Karina." Líbilo se mi, jak mi to vysvětloval a při tom mě hladil po ruce. S ním jsem věděla, že jsem v bezpečí. Měla jsem ten pocit tepla, když jsem mu byla na blízku.

Z pozorování hvězd jsme přenesli konverzaci na úplně jiné téma a smáli jsme se snad úplně všemu.

"Pane Malfoyi, vy byste nedokázal říct profesorovi takovouhle věc," řechtala jsem se nad jeho historkou. 
"Ještě jednou něco takovýho řekneš a postarám se o to, že si týden nesedneš," přitáhl si mě za pas k sobě blíž. "Neslibuj něco, co nemůžeš splnit," vydechla jsem mu do tváře. "Myslíš si, že to nemůžu splnit?," přiblížil se k mé tváři a hladově mě políbil a položil pod sebe. Sednul si na můj klín a opřel se rukama okolo mojí hlavy, abych mu neutekla.

Pomalu své polibky směřoval na můj krk a mezi zuby zkousnul můj náhrdelník mezi zuby. Trochu jsem se nad tím usmála, věděla jsem, že má rád vášeň a že je v tom hodně dobrý. Doslova se v tom vyžíval.

Rukou mi zajel lehce pod sukni. Pomalu do mě strčil dva prsty a pohyboval s nimi. Spokojeně jsem zabručela. Pak ale přidal ještě jeden prst. Zaryla jsem nehty do jeho ramene. Všechny prsty ze mně vytáhl a já mu sundala sako a rozepla košili. Netrvalo dlouho a už se válelo oblečení všude okolo nás.

"Ahh," vzdechla jsem, když prsty ze mě vytáhnul. Něžně mi roztáhl nohy a začal mě lízat. Musela jsem se prohnout v zádech. Panebože, nedokážete si představit tu slast, kterou mi on poskytoval. Myslela jsem, že vybuchnu.

Dole vydržela tak pět minut, potom mě naposledy políbil a prudce ho do mě vrazil a zase vyndal. O maličký okamžik později znovu a každým přírazem zrychloval. "Drac-co zpomal," zašeptala jsem. On se zastavil vzal mě za čelist a donutil mě se na něj podívat. "Ty jsi jenom moje, můžu si s tebou dělat co budu chtít," ušklíbl se a pokračoval. Tempo samozřejmě nezpomalil, naopak. Rukama jsem rolovala deku, křičela a zarážela se mu do kůže.

Vychutnávala jsem si každou vteřinu a Draco se mnou. "Bože!," vykřikla jsem naposledy, než odpadl s velkým výdechem vedle mě.