The Hogwarts princess

Being happy in bad time

Vypráví Anne

"Frede?"

"Musí na ošetřovnu!"

"Co se stalo?"

V hlavě mi stále projíždělo posledních pár okamžiků. Opakovaly se, jako nějaký zlý sen. A nejhorší bylo, že jsem se z něj nemohla probudit...

Po několika hodinách jsem se probudila. Pomalu jsem otevřela oči a snažila se rozpoznat obličeje a hlasy, které zněly kolem. Poznala jsem Freda, který něco probíral s Madam Pomfey a taky Draca, který seděl na židli vedle mého lůžka a držel mě starostlivě za ruku, jež jemně hladil. Když se mi obraz přestal mlžit, uslyšela jsem: "hele, probouzí se." Byla to Hermiona.

Jen, co to Fred slyšel, se od Madam Pomfey otočil ke mně a přispěchal k druhé židli vedle postele. "Annie jsi v pohodě? Jak ti je? Řekni něco," mluvil starostlivě a přehnaně zbrkle. Takovou reakci jsem od něj nečekala. "Nech toho Weasley, teď se probudila," zašeptal Draco, ale nespouštěl ze mě oči.

Pak jsem poznala George, který mi bleskově vyměnil obklad na břiše. Taky tam stál Harry a Ron, kteří čekali, až promluvím nebo tak něco. "Kde to jsem?," řekla jsem až překvapivě dobře. Nezakoktala jsem se, ani nezapomněla slova. Všem se zvedli koutky nahoru.

"Jsi na ošetřovně Annie," ujasnil Ron opatrně. "Co se stalo?," zeptala jsem se ještě lépe. Snažila jsem se posadit, ale chytla jsem obrovskou křeč v břiše a okamžitě sklouzla zpět dolů. Bolestně jsem zasyčela a všichni se přihnali k posteli blíž. Draco mi podebral hlavu a položil ji na polštář: "ne ne, nevstávej princezno."

"Proč mě tak bolí břicho?," chrlila jsem jednu otázku za druhou. "Radši se nekoukej," poznamenal Harry, ale já na jeho poznámku kašlala a opatrně jsem odhrnula svojí deku i s novým obkladem. Trochu jsem si vyhrnula tričko. Na mém břiše se roztírala doslova obrovská modřina. Po velké části břiše. A nebyl to zrovna hezký pohled, protože byla úplně fialová a na dotek bolela.

"Opatrně," přiběhla ke mně Hermiona a přikryla mně zpátky pod deku. "Jak jsem se sem dostala?"

Fred se nadechnul: "když jsi upadla, stihl jsem tě chytit ale nemohl tě probudit." Draco ho ihned doplnil: "seslal jsem na Pansy podobnou kletbu a stejnou pak schytala i od Freda. Takže je na tom mnohem hůř než ty." "Taky jste to pěkně schytali," poznamenal George. "Nemá si vyskakovat na někoho, jako je Annie," řekl naštvaně Ron. Bylo na něm vidět, jak moc byl naštvaný.

"Pak tě kluci odnesli sem na ošetřovnu a dál už to znáš," dovyprávěla to Hermiona. "Pustí tě zítra," informoval mě Harry. Snažila jsem se všechny informace vstřebat.

Celý den se u mě střídali. S Harrym jsem si povídala o tom, co jsem zameškala a tak. S Ronem jsme ochutnávali sladkosti, které jsem ještě neznala. Hermiona mi povídala všechny holčičí věci a bohužel začala i o učení. Na chvíli se u mě stavila i Ginny.

Taky přišla řada na dvojčata. Fred se mi upřímně omluvil a řekl, že to byla opravdu chyba alkoholu a že ke mně nic kromě kamarádství necítí. Dokonce mi výslovně řekl, že si našeho přátelství váží natolik, že by ho nedokázal zničit něčím takovým. Takže jsem zase byla v pohodě s oběma. Už se nemůžu dočkat, až se vrátím zpět a provedeme spolu něco, co zlepší náladu všem na škole. Jako když jsme připoutali Seamuse k ubrusu ve společenské místnosti. Byl nějaký společný oběd žáků a on nás naštval. Když se zvedl, všechno ze stolu vzal sebou.

Pak jsem tam byla dlouho sama s Dracem. Mluvil o všem možném, ale já neměla moc slov, které bych teď mohla s klidem říct. Furt mi v hlavě hrálo to, že jsem tu s ním. Jenže skoro naproti mému lůžku leží jeho spící přítelkyně. Proč asi není u ní? A proč by bránil mě a ne ji?

Rozhodla jsem se ho zeptat. Co můžu pokazit? "Draco?," zarazila jsem ho v půlce věty, ale očividně mu to nevadilo. "Proč nejsi u svojí holky a marníš čas se mnou?" Draco se rozesmál. Nechápala jsem to, nic vtipného jsem neřekla. "Jak jsi proboha přišla na to, že mám holku?," řekl stále se smíchem. Pokynula jsem hlavou k Pansy.

Draco se podíval jejím směrem a pak se na mě vážně podíval. "Tak teď mě dobře poslouchej princezno. Já a Pansy spolu nic nemáme. Upřímně ani nevim, proč se furt snaží být se mnou a sere se nám do party. Ale moje holka by nebyla, ani kdyby byla poslední na světě."

Řekl to s úplným klidem. Když to řekl, tak se mi úplně rozbušilo srdce. Cítila jsem stisk jeho ruky. Byl mi strašně blízko a kdyby mě neomezovalo břicho, klidně bych mu ihned dala pusu. Protože teď, i když jsem ležela na ošetřovně, jsem byla úplně nejšťastnější člověk na světě. On tu byl se mnou. Byl zdrojem mého zrychleného tepu a té nádherné vůně peprmintového šamponu, který jsem cítila až sem. Byl tu a trávil se mnou dobrovolně čas.