The Hogwarts princess

Cookies

Vypráví Anne
Únor už rychle končil a studenty Bradavic čekala poslední noc před prvním jarním měsícem. Tuhle noc bylo pár z nich pověřeno úkolem. Byl to zajímavý úkol. A ano, jednou žačkou jsem byla já. Mohla jsem si vybrat pár parťáků. Já si samozřejmě zvolila Draca a na utužení vztahů jsem pozvala i Harryho, Hermionu a Rona. Měli jsme možnost strávit noc v kuchyni a přes noc něco malého ukuchtit.

Venku už dávno panovala tma. S Hermionou jsem šla po chodbě a povídala si s ní o nějakých věcech. Zajímavý, že se stále máme o čem bavit, i když jsme spolu v podstatě nonstop. Bradavice už utichli, mladší ročníky už museli být v posteli a na chodbě se kupodivu nenašel ani jeden starší žák. "Neměli jsme počkat na kluky?"

Lehce jsem zakroutila hlavou pro zápornou odpověď a otevřela dveře do kuchyně. Byla tam zima, ale to se za chvíli rychle změnilo. Hermiona zmáčkla vypínač světel, který hlasitě zakřupal a o pár momentů později nás oslepilo světlo zářivek. Celá kuchyň voněla po směsi ovoce a cukru. Na tu dobu byla poměrně moderně zařízená, nic jí nechybělo.

"Co budeme vůbec vařit?," postoupila k malé poličce zaplněné kuchařkami a oprašovala je konečky svých prstů. "Jsme tu s třema neschopnýma klukama, takže něco jednoduchýho," mykla jsem rameny a prohlížela si svůj odraz v dokonale vyleštěných hrncích. "

"Neschopnýma?," ozvalo se za mými zády. Hermiona najednou upustila knihu na zem a já leknutím nadskočila a praštila se hlavou do jednoho z hrnců. To samozřejmě vyvolalo řetězovou reakci a většina potřeb, zavěšených nad mou hlavou, se začala různě pohupovat a cinkat. Draco neodolal úšklebku, ale Ron se sotva držel na nohou, jak moc se smál.

"Jsi v pohodě?," přišel ke mě blonďák a pohladil mě po vlasech. "Jo, ale už to nedělej!," usmála jsem se. S oběma jsem se vlídně pozdravila a když se dostavil i Harry, začali jsme řešit, jaký zázrak to bude. "Ne, musí to být něco jednoduchýho," založil si ruce na prsou Draco, který reagoval na Ronův nápad. "Co takhle ovoce v čokoládě?," pokrčil rameny Harry.
"To je zase moc jednoduchý," rozhodila rukama Hermiona. "Možná bysme mohli spíš něco upéct," navrhl Ron. S Hermionou jsme se na sebe podívaly a vykřikly naráz stejné slovo: "cookies!"

Návrh se všem líbil, tak jsme si rozdali úkoly. Můj úkol bylo najít čokoládu. A bylo to sakra těžký. "Měla by ses podívat do poliček," mrkl na mě Harry. A je to tady. Ten moment, kdy budeme my dva od dohledu ostatních a já se ho mohla zeptat na tu jednu zásadní otázku. "D..dobrý nápad," zakuckala jsem se a natáhla se do poličky pro balíček otevřené čokolády.

"Ty, Harry," podívala jsem se na něj, ale zase rychle sklopila pohled ke svým teniskám. "Ano?"

Je to tady Anne. Soustřeď se. Je to jen Harry. Prostě...se zeptej.

"Mám otázku," odvážila jsem se zvednout zrak k usmívajícímu klukovi. "Povídej," řekl jednoduše a čekal, až otázku položím.

Tak jo. Nádech a výdech.

"Proč jsi Dracovi pomohl připravit naše první rande? Vždyť ho nenávidíš."

A bylo to venku. Ale místo zdlouhavých citů Harry pohotově odpověděl: "možná nemám rád Malfoye, ale tebe ano. Annie, neznáme se tak dlouho, ale jsi pro mě dost důležitá. Chtěla jsem, abys byla šťastná." Nervózně jsem se zašklebila a skočila mu do objetí. Harry to očividně nečekal, ale po chvíli mi ho opětoval. "Povedlo se," zafňukala jsem mu do ramene a upustila maličkou slzičku. Dojalo mě to, i když to bylo jen pár slov, pro mě měla velmi hluboký význam. "Neměl bych začít žárlit?," slyšela jsem za sebou Draca, ale Hermiona ho ihned umlčela šťouchnutím.

"Fajn, takže máme základní těsto. Sice je trošku řídký, ale...," začala jsem ručně promíchávat těsto.
"Tak tam dej víc mouky!," křikl Ron, ale Hermiona rychle zareagovala a hrst mouky, která nově přistála v těstě, i hned vzala zpět do ruky a se slovy mouky je tam dost celou hrst hodila po Ronovi. Ale ten stihl uhnout a schytal to Draco. "Tak to počkej Grangerová!," naštval se Draco a ránu Hermioně agresivně vrátil stejně. Harry se taky přidal, naplnil hrst hladkou moukou a vyhodil ji po Ronovi. Najednou pod bílou přikrývkou nebyly jeho rudé vlasy vidět.

Netrvalo dlouho a všichni jsme po sobě házeli tolik mouky, co se nám do ruky vešla. "Mám mouku úplně všude!," promnula jsem si oči a snažila se je otevřít. Ale najednou mi přiletěla nová dávka. A to konkrétně do mého dokonalého ohonu. "Kurva!," snažila jsem se nadechnout, ale dusila jsem se pod nekonečnou salvou mouky. "Kdo!," kašlala jsem bílé obláčky mezitím co se ostatní chichotali. Nemohla jsem se nadechnout, měla jsem plíce jako z betonu. Musela jsem té mouky spolknout fakt hodně. Navíc jsem měla od mouky zapatlané oči a nemohla jsem je otevřít. A kdykoli se mi podařilo mouku úspěšně z očí odstranit, spadla mi nová dávka z vlasů. Zoufale jsem se snažila nadechnout, ale nemohla jsem. Prostě to nešlo. "To by asi stačilo," rozhodla Hermiona. Dokonce ještě něco říkala, ale já ji nevnímala. Můj poslední dech mi došel a já padla na zem v bezvědomí.

————————

"Už se probouzí," poznala jsem Hermionin hlas. Pomalu jsem otevřela oči, do kterých mi výjimečně nepadala bílá surovina. Do lopatek mi proudil studený vzduch z podlahy. Nad mojí hlavou byla ta Dracova. Později jsem se dozvěděla, že mi dal umělé dýchání, aby prorazil cestu ztuhlé mouce v mém krku. Nic mi nebylo, dokázala jsem vstát. Celý večer jsme pak dělali různé věci, ale z cookies se nakonec stal nějaký hnus. Takže jsme místo toho udělali jen to ovoce.

"Hermiono dojdi pro mlíko prosím!," křikla jsem na ni a ona poslušně odešla. Najednou jsem byla v místnosti sama s Dracem. Ten na nic nečekal, položil  nůž a došel si pro mě. Otočil si mě čelem k sobě a pomaličku políbil. Tohle nebyl jeho styl líbání. Vždy ji políbil dravě, teď to byl ale nádherný pomalý polibek. Pánví se na mě nalepil a opřel mě o linku. Lehce mě nadzvedl, položil svou ruku na mé stehno a nadzvedl ho do úrovně jeho pánve a lehce mě zaklonil, ale nenechal položit na linku. Lehce mě líbal a při tom držel, jako bych byla porcelánová panenka a on mě nechtěl rozbít.

Tuhle nádhernou chvíli ale přerušila Hermiona, která se vrátila s krabicí mléka. Rychle jsme se od sebe odtáhli a dělali že nic, ačkoli jsme oba dobře věděli, že Hermiona nás viděla.

———————————

"Láska je jako vítr, nemůžeš ji vidět, ale cítíš ji," díval se mi do očí Draco, zatímco mě pomalu hladil po noze. Všichni už jsme leželi ve spacácích připraveni propadnout říši snů. Já a Draco jsme leželi na matraci najednou. Snažil se mě uspat. A dařilo se mu to. Každý jeho citát mě vždy dokázal maximálně uklidnit a zaměstnat moje myšlenky.

"Hezky jsi to řekl. Ale často nad láskou přemýšlím. Víš, nikdy jsem to necítila a bojím se, že nikdy nepřijde. Nikdy jsem s nikým nechodila. Třeba je se mnou něco špatně," řekla jsem bez emoce, stejně by můj výraz v té tmě neviděl. Na to nic neodpověděl. Bylo mi trapně. "Promiň, já jsem jenom divná," usmála jsem se a otočila se čelem k němu.

Draco se ke mě sklonil, dal mi letmou pusu na čelo a řekl: "princezno ty nejsi divná, jen vidíš sama sebe z jiné reality a to je dobře. Ale nesmíš se podceňovat."

Lehce jsem se zavrtala do jeho objetí a s myšlenkami na jeho poslední větu jsem usnula.