The Hogwarts princess

The full moon

Vypráví Anne
"Draco já nemám náladu!," odsekla jsem Draca a snažila se mu utéct. "Ne! Anne celé dny se mi vyhýbáš jak můžeš a mě to štve. Co jsem udělal!," doháněl mě, ale já se nedala. Už jsem skoro běžela skrz chodby, které se hemžily jak šťastnými sedmáky, kterým právě skončila poslední hodina, tak zmateným prvákům, kteří pobíhali z jedné strany na stranu. Lehce jsem se mezi všema ztratila, jak už jsem říkala, Bůh mi nenadělil zrovna velkou výšku. Ale Draco měl schopnost pronásledovat. Když byl naštvaný, což bylo často, anebo když něco fakt nutně potřeboval vědět, tak dokázal být jak tajný agent. 

"Draco nech mě na pokoji!," křikla jsem na něj a odbíhala pryč. Očima jsem hledala vysokého blond muže s drápanci po obličeji. Snažila jsem se nevnímat Draca za sebou. Nedal se setřást. Fakt jsem s ním nechtěla mluvit, potom, co se stalo. Naštěstí jsem se na konci jedné chodby setkala pohledem s Remusem.

Ještě víc jsem přidala do kroku a skočila na něj. Draco to zaregistroval, ale překvapivě nezpomalil.
"Profesore Lupine, mohl bych si na chvíli půjčit Anne?," stoupl si hrdě před Remuse. Remus byl vyšší, ale Draca bral jako rovnocenného člověka. Většina profesorů své žáky považovala za nějaké podřadné červy, které musejí učit. Ale Remus takový nebyl. Byl to velmi dobrý učitel, své žáky chápal a nechoval se jako typický přísný profesor. Proto bral Draca jako někoho, kdo je mu rovný.

"Promiňte pane Malfoyi, ale slečna Smithová má teď soukromou hodinu se mnou. Ostatně jako každý lichý den," odmítl. Zatahala jsem ho za sako:
"Remusi, on to ví." Remus protočil očima: "fajn, tak slečna Grey. To máš jedno." "Byla by to jen chvilka pane," bojoval dále. "Draco, mohu z hodiny astronomie omluvit pouze jednoho žáka, nýbrž dva," odvodil Remus a já mu byla neskutečně vděčná. Koukla jsem se z okna. Za chvíli mělo zapadat slunce.

"Tady asi nepochodím. Nevadí, promluvím si s ní jindy. Hezký večer profesore," vzdal to a podíval se na mě: "hezký večer Anne." Usmála jsem se na oplátku a následovala Remuse. "Dnes budeme trénovat výjimečně uvnitř," zašeptal mi do ucha a já poslušně přikývla.

Došli jsme do komnaty nejvyšší potřeby. Byla prostorná, byli jsme tam sami a navíc nás nikdo nemohl vyrušit. "Dobré místo," uznala jsem a hledala jsem nějaký kout místnosti, kam by nedosahovalo světlo z venku.

Hodina ubíhala celkem rychle, s Remusem mě to vždy baví. Ale stále jsem na sobě cítila něčí pohled. Nevšímala jsem si toho.

Hodina už se blížila ke konci. "Tak to zkus naposledy ano?," kývl na mě Remus. Já se připravila. "Expecto Patronum!," vyslovila jsem zaklínadlo a vybavila jsem si vzpomínku.

Bylo to už dávno. Byla jsem na ní já, matka, otec a můj bratr. Já se houpala na houpačce a James do mě strkal, abych měla větší švih. Byla zima, trávník byl přikryl bílou peřinou a z nosu vycházely obláčky bílé páry. Ale mě to bylo, byla jsem nabalená jako eskymák. Matka s otcem k nám přišli s hrnky horké čokolády a každý jsme si sedli na jednu houpačku a vychutnávali si teplý nápoj. Byla to nejmocnější vzpomínka, kterou si pamatuji. Taky poslední. Poslední vzpomínka, kdy jsme jako rodina byli kompletní.

Z mé hůlky vyletěl modrý paprsek, který vypadal jako liška. Pobíhala okolo mně a já se tomu smála. Ale najednou vše pominulo. Někdo na mě vystřelil. Můj patron zmizel a já začala protivníka hledat. Remus mě napodobil. Ale nikde nebyl. Další střelba přišla asi o minutu později. Neměla jsem se jak bránit, nevěděla jsem, odkud na mě protivník pálí.

Najednou v rohu místnosti něco bouchlo a odpálilo tím celou místnost. Skončila jsem na zemi. "Annie!," slyšela jsem tlumeně. Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatovala. Stoupla jsem na nohy, ale musela jsem se dát do pohybu. Všude po místnosti řádil požár. Nebyl velký, ale mohlo to být nebezpečné.

Remus mě podebral pod podpaždí a pomohl mi se rozeběhnout. Ale náš protivník běžel za námi a střílel po nás. Běžela jsem, jak jsem mohla, ale protivník použil zrychlovací kouzlo. Jediná možnost, jak se zachránit, bylo vyběhnout ven a utkat se. Ale to byla chyba. Přesně to náš soupeř chtěl...

Štěstí bylo, že za námi běžel Draco. Uviděl nás a soupeře jedním kouzlem seslal k zemi. Ale soupeř uhnul, proměnil se v krysu a zmizel. "Anne! Jsi v pořádku?," přiběhl ke mně a prudce mě obejmul.
"Jo, nic se mi nestalo. Myslím," vrátila jsem mu objetí a sledovala, jak se k nám blíží Harry, Hermiona a Ron. "Trochu se to zvrtlo," mávla jsem jim rukou před očima, než se stihli zeptat. Hermiona mi taky chtěla vrazit objetí, ale já jsem ji lehce odmítla, což samozřejmě nechápala.

Běžela jsem za Remusem. Stál kousek od nás, vypadal hodně naštvaně, ale něco ho děsilo víc. Podívala jsem se na oblohu. Úplněk. Rozeběhla jsem se k němu a prudce ho obejmula. "Remusi! Ovládej to!," ale vůbec to nepomohlo. Jenom mě odhodil někam pryč a začal se kroutit v obrovských křečích. Proměna začala. Vzpomněla jsem si, jak mi vyprávěl o těch bolestech, které zažívá. Zabolelo mě to taky.

Otočila jsem se na své přátele: "musíte okamžitě zmizet!" Věděla jsem, že až na Draca ho viděli ve vlkodlačí podobě, ale bála jsem se, že by jim jako vlkodlak mohl ublížit. Harry mě samozřejmě poslechnout nechtěl. Vzal mě za ruku a chtěl mě odtáhnout sebou. "Harry zmizte! Já ho taky nenechám," křikla jsem na něj s vysmeknutím.

"Annie je to nebezpečný," přidal se k nim vystrašený Draco. Najednou měl z Remuse respekt...

Ale Remusova proměna byla mezitím dokončena. Před námi stál obrovský vlk a vypadal, že se po nás chystá vystartovat. Ron už chtěl vytahovat hůlku, ale já mu jí jednoduchým kouzlem expelliarmus vzala.
"Promiň Rone, ale on je můj kmotr. Nenechám tě na něj zaútočit," omluvila jsem se a pomalu se otočila k Remusovi.

"Remusi, to jsem já, Anne, podívej se na mě," řekla jsem skoro se slzami v očích. Remus na mě ale zavrčel a já se lekla a udělala několik kroků. Najednou jsem stála vedle Draca a pevně ho držela za ruku. Draco ze mě můj strach vycítil a instinktivně mě schoval za sebe. Já ale jeho ruku nepustila...

Draco vytasil svou hůlku směrem k němu. Ale já ho nenechala proti němu vystřelit žádné zaklínadlo. S těžkým srdcem jsem jeho ruku pustila a skočila před něj a promluvila k Remusovi: "prober se! Notak!" I když jsem se snažila, nic nezabíralo.

Samozřejmě jsem mluvila s vlkem, ne se strýčkem Moonym...

Takže vlk na nic nečekal a prostě se po mě ohnal. Vytáhl si ostré drápy a chtěl mě poškrábat na obličeji. Naštěstí jsem tam stihla dát ruku. Vlk drápy zaryl hluboko do mé ruky a způsobil četné řezné rány. Z mojí ruky začal téct vodopád krve a já cítila obrovskou štiplavou bolest. Podlomila se mi kolena a já spadla vlkovi přímo k nohám, zadržující tok krve. Krev byla všude, leskla se na sněhu pod námi, na mém hábitu a nedalo se to zastavit.

Vlk chtěl využít příležitosti. Už už se po mě chtěl ohnat a kousnout mě do krku. Ale Draco zasáhnul:
"Petrificus totalum!" Hned na to Remus jakoby zamrznul a padl k zemi. To mě bodlo u srdce vidět. Ale museli něco udělat. Vstala jsem na nohy.

"Musíme pryč, tohle ho dlouho nezadrží," varovala nás Hermiona. Jenže já nebyla dost stabilní a skácela se znovu k zemi. Všichni ke mě hned přiběhli. Draco mě podebral pod jedním ramenem a Harry pod druhým. "Tady je všude krev Annie," vzdychl Harry.
"Musíme tě vzít na ošetřovnu," zavelel Draco a všichni souhlasili.

Já nechtěla odejít. Ale rozhodně jsem neměla zájem o to, stát se vlkodlakem....